ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.75.2007:1
sp. zn. 6 Azs 75/2007 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: R. Y., zastoupen
JUDr. Ivanem Hanovským, advokátem, V Lískách 1782, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2005,
č. j. OAM - 401/LE - 05 - 05 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2007, č. j. 60 Az 97/2005 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Ivanu Hanovskému, se při znáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. d)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti, jež byla k výzvě soudu ze dne 18. 4. 2007,
č. j. 60 Az 97/2005 - 54, doplněna ustanoveným zástupcem, výslovně uplatnil stížnostní
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatel stejně jako v žalobě uvádí, že zemi původu - Ukrajinu opustil
kvůli obavám o vlastní život, neboť jej ohrožovala mafie, protože jako pracovník daňové
policie nahlásil informace, které vedly ke konfiskaci pašovaného zboží a zatčení představitelů
firem. V tomto jednání stěžovatel spatřuje pronásledování z politických důvodů a je
přesvědčen, že v jeho případě se jedná o důvody zvláštního zřetele hodné a měl mu být udělen
azyl z humanitárních důvodů. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1, písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování
jeho azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Obava z jednání ze strany soukromých osob není bez dalšího
důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci,
kdy politický systém v zemi původu stěžovatele dává občanům možnost domáhat se ochrany
svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.
V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 3 Azs 22/2004. K námitce stěžovatele, že mu měl být udělen azyl z humanitárních
důvodů, může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou rozhodování správního
orgánu o udělení azylu z humanitárních důvodů se zabýval již ve své předchozí judikatuře,
která dává dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Za všechny buďte jmenovány
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48,
(www.nssoud.cz), či rozsudek ze dne 29. 6. 2006, č. j. 6 Azs 5/2006 - 46, (www.nssoud.cz),
co se týče otázky míry přezkumu správního uvážení lze jmenovat např. rozsudek ze dne
20. 7. 2006, č. j. 6 Azs 13/2006 - 38. Nadto Nejvyšší správní soud poukazuje
na to, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují
k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. d) zákona
o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů
ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována
rovněž již ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, (www.nssoud.cz). Závěr
krajského soudu o oprávněnosti aplikace ustanovení §16 zákona o azylu pak stěžovatel nijak
v kasační stížnosti nenapadl a nepřinesl žádných tvrzení a důkazů, jimiž by nález správního
orgánu a soudu zpochybnil. Vadu řízení před správním orgánem podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. lze shledávat, pokud skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném
rozhodnutí, nemá oporu ve spisech nebo je se spisy v rozporu, popřípadě byly
při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy. Skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem,
resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení však nebyly
zjištěny.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2007,
č. j. 60 Az 97/2005 - 54, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát.;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal advokátu JUDr. Ivanu Hanovskému odměnu ve výši 2400 Kč
(jeden úkon právní služby po 2100 Kč spočívající v písemném podání soudu ve věci doplnění
kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném
od 1. 9. 2006, a jeden režijní paušál po 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky). Požadovaná
odměna za jeden úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebyla přiznána,
neboť podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu by odměna za převzetí
a přípravu zastoupení náležela za splnění podmínky, že se uskutečnila první porada
s klientem, přičemž uskutečnění této porady ustanovený advokát netvrdí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu