ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.8.2007
sp. zn. 6 Azs 8/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. S. zastoupen
JUDr. Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem Sokolská tř. 22, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 146/LE - VL02 - VL02 - 2006 ze dne
2. 3. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 63 Az 28/2006 - 35 ze dne 12. 9. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadl shora označený rozsudek
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí
žalovaného, jímž žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje důvod podřaditelný pod kasační důvod
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť tvrdí, že žalovaný dostatečně v řízení
nezkoumal, zda nejsou u stěžovatele dány důvody pro udělení azylu dle ustanovení §14,
a krajský soud pro tuto vadu napadené rozhodnutí žalovaného nezrušil.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačním důvodem zakotveným
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského nezrušil rozhodnutí
žalovaného k důvodně namítané vadě řízené spočívající v tom, že žalovaný neposoudil
dostatečně, zda nejsou dány v případě stěžovatele dány důvody pro udělení azylu
podle ustanovení §14 zákona o azylu.
K této stěžovatelově námitce může Nejvyšší správní soud pouze poukázat
na to, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují
k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů
ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu se vyslovil zcela jasně
již opakovaně ve své judikatuře, zejména rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu