ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.82.2006
sp. zn. 6 Azs 82/2006 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. Z., zastoupen
opatrovnicí M. B., pracovnicí Krajského soudu v Plzni, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2005,
č. j. 60 Az 70/2005 - 36,
takto:
I. Řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byla žaloba směřující
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM - 394/LE - BE04 - BE04 - 2005 ze dne
24. 6. 2005, jímž byla zamítnuta žádost žalobce jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta, a o nákladech
řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Ve smyslu daného poučení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni, který mu byl doručen dne 9. 11. 2005 kasační stížnost, která byla
stěžovatelem podána k poštovní přepravě 23. 11. 2005 a doručena krajskému soudu
24. 11. 2005 (kasační stížnost tedy byla podána v zákonné lhůtě). Současně stěžovatel,
který nebyl zastoupen advokátem, požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení
před Nejvyšším správním soudem.
Z marných pokusů o doručení zásilek krajského soudu v rámci postupu podle §108
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), po podání kasační stížnosti vyplynulo, že pobyt stěžovatele není znám a že jej nelze
zjistit. Nedoručitelná zůstala zásilka obsahující usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
28. 12. 2005, č. j. 60 Az 70/2005 – 56, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Z vyjádření Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenčního
odboru, Olšanská 2, Praha 3, ze dne 18. 1. 2006, vyplývá, že jiná adresa pobytu stěžovatele,
než naposledy uváděná, není známá.
Vzhledem k tomu, že současný pobyt stěžovatele není znám, proto mu byla
ustanovena usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2006, č. j. 60 Az 70/2005 - 67,
v souladu s ustanovením §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném
znění, ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s., pro zastupování v řízení o kasační stížnosti
opatrovnice, a to pracovnice Krajského soudu v Plzni M. B. Toto usnesení nabylo právní moci
dnem doručení 25. 1. 2006. Ustanovené opatrovnici bylo v souladu s platnou právní úpravou
doručováno i usnesení krajského soudu ze dne 28. 12. 2005, č. j. 60 Az 70/2005 – 56, jímž byl
zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Podle §33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb.,
soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).
Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu
stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle §33 písm. b)
zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Nejvyšší správní soud přitom vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona o azylu nazvané
„Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že i po účinnosti zákona
č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech
řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních
stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného ustanovení §33 zákona
o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě,
z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v písmenech a) až e) §33 nelze
dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání
kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé
Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem
vyplývá z §32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle §47 písm. c) s. ř. s.
(za použití §120 s. ř. s.) zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo
stěžovatelova pobytu, stanoví §33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon. Za takový zvláštní zákon je v daném případě nutno považovat zákon
o azylu. Podle §33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona
č. 350/2005 Sb., soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu
(v daném případě stěžovatele).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu