ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.84.2006
sp. zn. 6 Azs 84/2006 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: A. Y., zastoupen
Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 1. 2005, č. j. OAM - 3679/VL - 07 - 03 - 2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2006, č. j. 64 Az 8/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž žalovaný zamítl jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona č 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“).
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod
kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konkrétně uvádí,
že se krajský soud řádně nevypořádal s otázkou, zda byly v případě stěžovatele naplněny
podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu, tedy podmínky zvláštního zřetele
hodné k udělení azylu z humanitárních důvodů. S ohledem na problémy, které mu hrozí
při návratu do vlasti (nebezpečí ze strany vyděračů a případná újma na zdraví), má stěžovatel
za to, že mu měl být udělen humanitární azyl. Je přesvědčen, že svým dosavadním životem
v České republice dává dostatečnou záruku toho, že pro ni nepředstavuje bezpečnostní riziko.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačním důvodem zakotveným
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítá, že správní orgán řádně nevyhodnotil
indicie vedoucí k tomu, že by stěžovatel mohl být osobou, u níž lze uvažovat o udělení azylu
z humanitárních důvodů ve smyslu ustanovení §14 zákona o azylu. K těmto důvodům
kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy žádosti o azyl žalovaným může
Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění
skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat
možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14
zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená judikatura Nejvyššího správního
soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaném rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených
důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl
ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu