ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.98.2006
sp. zn. 6 Azs 98/2006 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. S., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Žitná 45, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze č. j. 10 Az 3/2005 - 29 ze dne 27. 5. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 25. 1. 2005,
č. j. OAM - 344/VL - 07 - C07 - 2004, nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu. Žalovaný své rozhodnutí zdůvodnil tím, že o udělení azylu stěžovatel žádal
především, aby legalizoval pobyt na území České republiky a vyřešil ekonomické potíže
ve vlasti. Dle žalovaného stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom,
že by mu měl být udělen azyl podle §12 zákona o azylu. Hodnotil jím uváděné skutečnosti
na pozadí údajů získaných ze Zpráv Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv
na Ukrajině za rok 2003 ze dne 25. 2. 2004 a Informace Ministerstva zahraničních věcí České
republiky ze dne 13. 8. 2003. Konstatoval, že u stěžovatele nejsou dány důvody pro udělení
azylu podle §13 zákona o azylu. Neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení azylu
ve smyslu §14 zákona o azylu ani existenci překážek vycestování ve smyslu §91 odst. 1
zákona o azylu, neboť nedospěl k závěru, že by byl stěžovatel v případě návratu do vlasti
ohrožen na životě.
Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel v plném rozsahu pro nezákonnost žalobou
podanou k Městskému soudu v Praze. Měl za to, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný
stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Konkrétně namítal
porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
v tehdy platném znění. Zdůraznil, že vzhledem ke svému věku nebude moci na Ukrajině najít
práci a finančně zabezpečit sebe a svou rodinu. Na Ukrajině má dluhy. Navrhl zrušit napadené
rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Rozsudkem městského soudu blíže označeným v záhlaví byla stěžovatelova žaloba
zamítnuta. Dle názoru soudu dal žalovaný v průběhu správního řízení stěžovateli možnost
uvést pravdivě všechny skutečnosti, které jej vedly k odchodu z vlasti, popsat okolnosti
a události, jimž byl přítomen a z nichž dovozuje svoji obavu z pronásledování. Pokud
stěžovatel sám několikrát zopakoval, že důvodem jeho odchodu byla špatná ekonomická
situace a motiv vydělat v České republice peníze na splacení dluhu, zabezpečení rodiny,
pomoc dceři a uspoření si na stáří, nelze z těchto tvrzení nijak dovodit, že by byl stěžovatel
pronásledován z důvodů relevantních pro udělení azylu. Žalovaný si nad to opatřil potřebné
podklady, aby vyloučil i možnost, že by v případě stěžovatele šlo o diskriminační jednání.
Jeho skutková zjištění považoval za úplná a dostatečná, proto neshledal výtku stran
nedostatečně zjištěného stavu věci a nesprávného hodnocení důkazů za opodstatněnou. Dále
je dle městského soudu nesporné, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu
dle §13 zákona o azylu. Neshledal pochybení v postupu žalovaného týkajícího se posouzení
existence důvodu hodného zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu a existence
překážky vycestování.
Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu v celém rozsahu kasační stížností.
Zásadní pochybení žalovaného spatřuje v tom, že během řízení o azylu nedostal žádné
rozhodnutí, oznámení o procesním úkonu či dalších úkonů s tím spojených v jazyce,
kterému by rozuměl, přičemž výjimku tvoří úvodní formulář vyplněný v azylovém středisku
při podání žádosti o udělení azylu. Stěžovatel má za to, že soud vynechal hodnocení ostatních
důkazů obsažených ve správním spise a omezil se pouze na konstatování jejich existence,
přičemž není patrné, které okolnosti a které pasáže ze zpráv o dodržování lidských práv
v zemi původu stěžovatele hodnotil. Stěžovatel namítá, že není zřejmé, zda jsou
v těchto zprávách obsaženy údaje vypovídající v jeho prospěch. V kasační stížnost tak
uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rovněž navrhl přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domníval, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu tak i rozsudek městského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a že se s uplatněnými žalobními důvody soud náležitě
vypořádal. Odkázal na správní spis, zejména na protokolovanou výpověď stěžovatele během
pohovoru. Žalovaný uvedl, že stěžovatel byl v průběhu správního řízení řádně poučen
o svém právu být seznámen s rozhodnutím v jazyce, kterému rozumí, a poukázal na obsah
správního spisu, jehož součástí jsou písemnosti, které taková tvrzení stěžovatele vyvracejí.
Námitky stěžovatele považoval za neopodstatněné, neboť nemají podklad ve zjištěných
skutečnostech. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozsudku,
vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). V kasační stížnosti
stěžovatel výslovně uplatňuje důvody kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s.
Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud shledal následující
okolnosti významné z hlediska posuzované věci: Stěžovatel v žádosti o azyl uvedl,
že z Ukrajiny odcestoval za prací, neboť tam má dluhy, a vstupem do řízení o azylu hodlá
legalizovat svůj pobyt v České republice, kde žije jeho dcera, rovněž žadatelka o azyl.
Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel ze skutečností uváděných stěžovatelem v řízení
o azylu a z informací shromážděných v průběhu správního řízení ohledně politické
a ekonomické situace o stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, konkrétně ze Zprávy
Ministerstva zahraniční USA o stavu dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2003
ze dne 25. 2. 2004 a z Informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky,
č. j. 127383/2003 - LP ze dne 13. 8. 2003.
Ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodů tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného
ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného
ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
Nejvyšší správní soud předně přezkoumal závěry městského soudu ohledně posouzení
skutečnosti, zda byl stěžovatel ve své vlasti pronásledován či se takového pronásledování
opodstatněně obával z důvodů své rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (§12 zákona o azylu)
a jeho pochybení neshledal. Pronásledováním je ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu
třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak
nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v zemi
stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu před takovým jednáním. Potíže, jimž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá,
tj. ekonomické potíže v souvislosti s tíživou osobní finanční situací, nelze považovat
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Závěr ohledně nesplnění podmínek
pronásledování učinil Nejvyšší správní soud s přísným respektováním základních principů,
na nichž je azylové zákonodárství obecně postaveno. Ze stěžovatelových vyjádření učiněných
u žalovaného nevyplynuly skutečnosti, podle nichž by se v jeho případě jednalo o utlačování
uskutečňované ze strany státu, ať již přímé, kdy stát sám by stěžovatele ze zákonem
stanovených důvodů pronásledoval, tak i nepřímé, o které by se jednalo tehdy, pokud by stát
stěžovatele před pronásledováním cíleně nechránil. Lze tedy přisvědčit městskému soudu,
že u žalobce nebyly dány důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, a rovněž,
že neshledal důvody pro udělení azylu ve smyslu §13 a §14 zákona o azylu a překážky
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel dále uplatňuje stižní důvod dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve smyslu
kterého lze kasační stížnost podat i z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že při zjišťování skutkové podstaty správním orgánem byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit.
Vady řízení před správním orgánem ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) spatřuje
stěžovatel primárně v tom, že byl krácen na svých právech, neboť nebyl seznámen
s rozhodnutím žalovaného a s jeho dalšími procesními úkony v jazyce, kterému by rozuměl,
jakož i v tom, že o právu žádat rozhodnutí ve věci samé v jazyce, kterému rozumí,
nebyl poučen.
Nejvyšší správní soud na základě správního spisu přezkoumal tuto námitku
stěžovatele, přičemž seznal následující skutečnosti. Z prohlášení o jazyce ze dne 28. 11. 2004
vyplynulo, že stěžovatel požádal, aby s ním bylo vedeno řízení o udělení azylu v ruském
jazyce, téhož dne rovněž převzal poučení pro žadatele o udělení azylu vyhotovené v ruském
jazyce, byl s jeho obsahem seznámen a porozuměl mu. Dále je patrné, že předvolání
k pohovoru ve věci azylu sepsané v českém a ruském jazyce převzal stěžovatel dne
23. 12. 2004, že pohovor k žádosti o udělení azylu byl dne 12. 1. 2005 veden v ruském jazyce
a z protokolu o něm je zřejmé, že stěžovatel byl s jeho obsahem v ruském jazyce seznámen,
souhlasí s tím a nežádá žádná doplnění či změny. Ve spise je rovněž obsažen Protokol
o předání rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky
ve věci žádosti o udělení azylu ze dne 26. 1. 2005, z něhož se podává, že stěžovatel byl
obeznámen v ruském jazyce s obsahem rozhodnutí správního orgánu (výzvu k převzetí
rozhodnutí ve věci azylu vyhotovenou v českém a ruském jazyce převzal stěžovatel dne
12. 1. 2005).
K takto zjištěným faktům Nejvyšší správní soud nemůže než uvést, že řízení, jak bylo
provedeno žalovaným, žádnými vadami netrpí. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. v posuzované věci neshledal
Pokud dále stěžovatel s odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s namítá nedostatečné
hodnocení důkazů obsažených ve správním spise městským soudem, které mělo za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé, pak i tato námitka je sice přípustnou, neboť směřuje
proti přezkumu, jak jej provedl městský soud, není však důvodnou. Rozhodnutí městského
soudu je zcela srozumitelné a netrpí ani nedostatkem důvodů rozhodnutí. Pokud soud dospěl
k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, přičemž jak rozhodnutí
žalovaného, tak soudu, je podrobně odůvodněno, Nejvyšší správní soud nemá, čeho by mu
vytknul.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu