ECLI:CZ:NSS:2007:7.A.35.2002
sp. zn. 7 A 35/2002 - 180
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovan Havelce v právní
věci žalobce B., s. r. o., zastoupeného JUDr. Yvetou Konfrštovou, advokátkou se sídlem
v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 6, proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti osoby
zúčastněné na řízení RNDr. J. K., CSc., MBA, zastoupeného JUDr. Karlem
Čermákem, jr., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. O 113827,
takto:
I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. 1. 2002,
zn. O 113827 a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 3. 2001,
zn. O-113827, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 5990 Kč,
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Yvety
Konfrštové.
III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 28. 3. 2002 se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“)
ze dne 30. 1. 2002, č. j. O 113827, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 1. 3. 2001, zn. O-113827
o výmazu kombinované ochranné známky zapsané v České republice pod č. 207005
z rejstříku ochranných známek s účinností od data jejího zápisu. V odůvodnění rozhodnutí
žalovaný uvedl, že podle §25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“) Úřad vymaže z rejstříku ochrannou
známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby zjistí, že byla zapsána v rozporu
s tímto zákonem. Spornou otázkou, kterou bylo nutno v odvolacím řízení posoudit,
je, zda byla napadená ochranná známka zapsána v rozporu se zákonem či nikoliv,
tj. zda v době jejího zápisu splňovala podmínky ustanovení §3 odst. 1 citovaného zákona.
Napadená kombinovaná ochranná známka ve znění „B. + B.“ obsahuje slovní prvky
„B.“ a „B.“ namítané ochranné známky, přičemž odlišnosti spočívající v záměně spojky
„a“ se znaménkem „+“, popř. umístění slovních prvků v obdélníkovém rámečku u napadené
ochranné známky nelze považovat za prvky natolik distinktivní, které by vylučovaly možnost
záměny napadené ochranné známky s ochrannou známkou namítanou. Žalovaný proto
zkoumal, zda přihláška ochranné známky sp. zn. O 65496, na jejímž podkladě byla zapsána
namítaná ochranná známka č. 174983, byla skutečně přihlášena pro celý rozsah tříd 1 až 35,
tedy i pro třídu 18 mezinárodního třídění výrobků a služeb a v této třídě pro stejné nebo
podobné výrobky. Žalovaný vyhodnotil z obsahu spisu sp. zn. O 65496 a z průběhu zápisného
řízení, že namítaná ochranná známka byla přihlášena, resp. zapsána, i pro výrobky ve třídě 18
mezinárodního třídění výrobků a služeb, které jsou shodné nebo podobné s výrobky,
pro něž je zapsána napadená ochranná známka, přičemž skutečnost, že v seznamu výrobků
namítané ochranné známky nebyly zřejmě administrativním nedopatřením v době přihlášení
napadené ochranné známky tyto výrobky uvedeny, není pro posouzení zápisné způsobilosti
napadené ochranné známky rozhodující, neboť bylo prokázáno, že přihláška navrhovatele
výmazu byla podána i pro výrobky ve třídě 18, a následně tedy požívala po celou dobu svého
zápisu ochranu také pro tuto třídu. V důsledku toho žalovaný konstatoval, že napadená
ochranná známka byla do rejstříku zapsána v rozporu s ustanovením §3 odst. 1 zákona
o ochranných známkách, neboť obsahuje shodné prvky a je zapsána pro stejné nebo podobné
výrobky s ochrannou známkou s dřívějším právem přednosti, a nesplňuje tak základní
rozlišovací funkci.
Žalobce podání žaloby odůvodnil tím, že žalovaný nerespektoval při projednávání věci
zákon z následujících důvodů. Především vyjádřil nesouhlas se způsobem práce žalovaného,
který formou tzv. úřední opravy seznamu zapsaných výrobků a služeb provedl vlastně výrok
ve věci ochranné známky č. 174983, sp. zn. O 65496 přihlašovatele RNDr. J. K., CSc., MBA
(dále jen „zúčastněná osoba“) formou dodatku k osvědčení dne 25. 10. 1999, ač o návrhu
zúčastněné osoby bylo rozhodnuto v roce 1994 a zápis v rejstříku známek byl proveden v roce
1999. V r. 1999, kdy byla provedena tzv. oprava, platilo podle §7 zákona o ochranných
známkách, že určité opravy údajů lze provést jen omezeně, nelze změnit seznam výrobků
nebo služeb, pro které má být známka podle §5 odst. 1 písm. d) citovaného zákona zapsána.
Zákon o ochranných známkách zavedl v řízení o zápise ochranných známek do rejstříku nový
procesní krok, tzv. námitkové řízení, a tento postup nebyl dodržen. Protože nebyly uplatněny
námitky z hlediska ustanovení §3 odst. 1 zákona o ochranných známkách, je lhůta k uplatnění
důvodů, které se jinak námitkují, prekludována. V této souvislosti žalobce odkázal na právní
výklad ustanovení §42 zákona o ochranných známkách v publikaci „Zákon o ochranných
známkách“ autorů V. Pítra a kol. V čl. 12 smlouvy o známkovém právu sjednané
dne 27. 10. 1994 v Ženevě je upravena oprava chyby, jež se projevila ve známkovém
rejstříku. Podle odst. 6 citovaného článku se neuplatní ustanovení předchozích odstavců
u chyb, které podle jejich právních předpisů nelze opravit. Žalobce má za to, že v České
republice je omezujícím předpisem ohledně oprav chyb ustanovení §47 odst. 6 zákona
č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), kdy lze opravit
jen chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí.
V případě ochranné známky č. 174983 byla provedena oprava výroku, který mění obsah
ochrany a tzv. opravou byla přiznána nová priorita, účinky opravy jsou jako nová přihláška
v r. 1999. I za situace, že bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na výmaz předmětné
ochranné známky, měl by soud při hodnocení předběžné otázky posoudit, zda její zápis
byl proveden v souladu se zákonem a případně dát podnět k zahájení řízení ex offo na výmaz
této známky od počátku z důvodu zápisu v rozporu se zákonem podle §25 odst. 1 písm. a).
Kdyby postup Úřadu při tzv. opravě chyby byl zákonný, tedy postup podle přechodných
ustanovení zákona o ochranných známkách (§42 odst. 1), řízení bylo dokončováno podle
tohoto zákona, pak priorita ochranné známky č. 174983 měla být posouzena podle §5 odst. 1
písm. d), §6 odst. 1 a §8 odst. 2 citovaného zákona. S poukazem na ustanovení §8 odst. 3
zákona č. 174/988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §12 odst. 2 zákona
o ochranných známkách žalobce dovozuje, že podle obou zákonů je zúčastněná osoba
majitelem ochranné známky ve třídě 18 až ode dne 25. 10. 1999, kdy jí byl vydán dodatek
k osvědčení, za současného stavu dodatečného zápisu v rejstříku známek. Není důvod,
aby dodatečně provedená oprava ochranné známky č. 174983 v rejstříku působila
retroaktivně. Výrok rozhodnutí o věci samé nelze tzv. úředně opravit. Žalobce namítal,
že v důsledku nečinnosti Úřadu ohledně seznamu výrobků a v důsledku nenapravení chyby
do 5-ti let po vynesení rozhodnutí v roce 1994 je promlčeno právo zúčastněné osoby domáhat
se ochrany třídy 18 z původní neurčité přihlášky ochranné známky z roku 1991 doplněné
slovně v roce 1993 se zaplaceným správním poplatkem až v roce 1994 ze třídy 18. Vzhledem
k tomu, že přihláška z roku 1991 neobsahovala uvedení seznamu výrobků a služeb podle
ustanovení §5 odst. 1 písm. d) zákona č. 174/1988 Sb., neměla náležitosti podle §6 odst. 1
zákona o ochranných známkách, nebylo prokázáno právo přednosti podle odst. 2 citovaného
ustanovení do 3 měsíců od jejího podání, jinak ex offo k právu přednosti Úřad nepřihlíží.
Podle napadeného rozhodnutí je spornou otázkou, kterou bylo nutno v odvolacím řízení
posoudit, zda napadená ochranná známka byla podle tvrzení navrhovatele zapsána v rozporu
se zákonem či nikoliv. Žalobce považuje za důležité, že výrobky třídy 18 nebyly v seznamu
v době zápisu napadené ochranné známky uvedeny. Nedošlo tedy k zápisu a ke kladnému
správnímu rozhodnutí o přihlášce ani podle §12 odst. 1 zákona o ochranných známkách
do 25. 10. 1999. Termín administrativního nedopatření zákon o ochranných známkách,
prováděcí vyhláška ani správní řád nezná. Žalobce zdůraznil, že zápisné řízení o jeho
ochranné známce č. 207005 proběhlo podle zákona o ochranných známkách řádně. Byla
provedena rešerše, podána řádně přihláška, proveden průzkum podle §8 citovaného zákona,
zveřejnění a po zveřejnění zúčastněná osoba nepodala námitky podle §9 citovaného zákona.
Zápisem předmětné ochranné známky dne 27. 1. 1998 se žalobce stal jejím majitelem podle
§12 odst. 2 citovaného zákona s prioritou ode dne 13. 8. 1996. Není důvod, proč
by dodatečně provedená oprava známky č. 174983 měla působit retroaktivně. Vzhledem
k tomu, že žalobce nabyl právo k ochranné známce č. 207005 řádně, nemohl vůči němu jako
veřejnosti nastat účinek opravy ochranné známky č. 174983 od roku 1991. Žalobce dále
poukázal na ustanovení §38 odst. 4 zákona o ochranných známkách, podle něhož je chráněn
ten, kdo nabyl práva v dobré víře. V návaznosti na citované ustanovení žalobce namítal,
že v důsledku nečinnosti Úřadu ohledně seznamu výrobků a v důsledku nenapravení chyby
do 5 let po vynesení rozhodnutí v roce 1994, je promlčeno právo zúčastněné osoby domáhat
se ochrany třídy 18 z původní neurčité přihlášky známky z r. 1991, doplněné slovně v r. 1993
se zaplaceným správním poplatkem až v r. 1994 ze třídy 18. Podle názoru žalobce byl návrh
na výmaz podán z jiného právního důvodu než o jakém Úřad rozhodl. Návrh byl podán pro
zaměnitelnou podobnost, resp. shodnost, a odůvodněn tím, že nevýraznou grafickou úpravou
nepostačuje k odlišení ochranných známek navrhovatele. Výmaz byl navržen podle
ustanovení §25 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o ochranných známkách. Podle ustanovení
§13 odst. 1 písm. f) a g) vyhlášky č. 213, ve znění pozdějších předpisů, má být uvedeno,
jak má být ve věci rozhodnuto, tzn. návrh má obsahovat přesný návrh petitu, který musí
být věcně zdůvodněn a doložen důkazy. Citovaný zákon nestanoví, že by návrh na výmaz
nemohl obsahovat více důvodů pro výmaz ochranné známky. Mohou-li však účinky výmazu
v případě kumulativního petitu nastat v různou dobu (ex tunc či ex nunc), lze předpokládat,
že v takových případech není petit dostatečně konkrétní. Úřad vlastně o celém návrhu výmazu
nerozhodl, když dovodil, že ač navrhovatel uvádí, že ochranná známka byla zapsána
v rozporu s ustanovením §2 zákona o ochranných známkách, měl na mysli ustanovení
§3 odst. 1 citovaného zákona. Podle názoru žalobce měl navrhovatel na mysli ustanovení
§25 odst. 2 citovaného zákona. K tomu však nebyl dotázán. Byla-li ochranná známka zapsána
v rozporu s ustanovením §2 odst. 1 písm. b) až d) zákona o ochranných známkách a svým
užíváním v obchodním styku získala rozlišovací způsobilost pro ty výrobky či služby svého
majitele, pro které byla zapsána, tak se nevymaže, čímž se Úřad ani žalovaný vůbec
nezabývaly. Z toho důvodu považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
Vzhledem k tomu, že vady napadeného rozhodnutí jsou i vadami rozhodnutí vydaného
Úřadem, navrhl žalobce, aby byla zrušena správní rozhodnutí obou stupňů a věc vrácena
žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce se dovolává neplatnosti
zápisu, popř. opravy zápisu, starší ochranné známky a domnívá se, že Úřad měl, a soud nyní
má, platnost a legitimitu tohoto zápisu zkoumat jako otázku předběžnou. Otázkou, zda starší
ochranná známka byla zapsána v souladu se zákonem, se Úřad nemůže v řízení o výmazu jiné
ochranné známky zabývat, neboť by tím porušil svou povinnost rozhodovat o žádosti
na zahájení správního řízení tak, jak byla podána. Posouzení zápisné způsobilosti zapsané
ochranné známky může být předmětem samostatného řízení o výmazu, resp. prohlášení
ochranné známky za neplatnou, které je s to odstranit zápis učiněný v rozporu se zákonem.
Pokud má žalobce za to, že ochranná známka zúčastněné osoby byla zapsána v rozporu
se zákonem, měl tuto otázku řešit buď podáním opravného prostředku proti zápisu nebo
návrhem na výmaz, resp. prohlášení neplatnosti, této ochranné známky. Zákon totiž nestanoví
nárok žalobce, aby z jeho podnětu Úřad zahájil řízení ex offo. Starší ochranná známka byla
v úplnosti do rejstříku ochranných známek zapsána dne 25. 10 1999, aniž by proti tomuto
zápisu byl podán rozklad a s výjimkou podání návrhu na výmaz z důvodu neužívání nebyla
napadena žádným návrhem z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem. Za těchto okolností
je nutno zápis starší ochranné známky, a to až do prokázání opaku, pokládat za právně
bezvadný a platný. Pokud se žalobce dovolává ochrany svých vlastnických práv k vymazané
ochranné známce s poukazem na to, že je nabyl v dobré víře, bylo podle zákona o ochranných
známkách právo nabyté v dobré víře chráněno jen tehdy, jednalo-li se o přepis majitele
ochranné známky z tzv. obchodního zástupce ve smyslu čl. 6 Pařížské úmluvy na ochranu
průmyslového vlastnictví a dále podle ustanovení §38 odst. 34 zákona o ochranných
známkách byla chráněna práva těch třetích osob, které je získaly v průběhu doby do prominutí
zmeškání lhůty. Podle tehdy platného správního řádu byla také poskytována ochrana práva
nabytého v dobré víře jen podle §§62 a 65 správního řádu. O žádný z uvedených případů
se však zjevně nejedná. Zákon nestanoví, že by ten, kdo jednal v souladu s rejstříkovými
údaji, byl chráněn bezvýjimečně, a to i v právu nabytém bona fide. Byť by žalobce nabyl práv
k ochranné známce v dobré víře, nelze tuto dobrou víru chránit, neboť by to bylo na úkor
silnějších práv navrhovatele výmazu, který tato práva nabyl z titulu dřívější přihlášky.
K žalobnímu bodu, v němž se žalobce dovolává řádného průběhu zápisu své ochranné
známky do rejstříku, žalovaný poukázal na stanovisko Vrchního soudu v Praze ve věci
sp. zn. 5 A 48/96. K tomu uvedl, že úřední zápis označení nečiní sám o sobě toto označení
bezvadným a zápis také není rei iudicatem. Odstranění zápisu učiněného v rozporu
se zákonem je proto zajištěno institutem výmazu. Pokud žalobce namítal, že vlastník starší
ochranné známky byl prekludován ve svém právu podat námitky proti zápisu ochranné
známky do rejstříku, směšuje v tomto případě řízení o námitkách, které probíhá před zápisem
ochranné známky do rejstříku, a řízení o výmazu, které může probíhat až poté, co je ochranná
známka do rejstříku zapsána. Jedná se o různá řízení a teorie i praxe jsou zajedno v tom, že
navrhovatel výmazu, resp. prohlášení ochranné známky za neplatnou, může tuto žádost podat
i poté, co s totožnými důvody neuspěl v námitkovém řízení. V tomto případě však tomu
tak není. Ve smyslu ustanovení §9 zákona o ochranných známkách mohl namítající podat
námitky jen z důvodu v tomto ustanovení uvedeném. Návrh na výmaz však byl podán nejen
z důvodu kolize se starší ochrannou známkou (§5 odst. 2 zákona o ochranných známkách),
ale rovněž z absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti (§25 odst. 1 písm. a) citovaného
zákona). Návrh na výmaz ochranné známky tak byl dostatečně konkrétní s tím, že absolutní
důvody zápisné nezpůsobilosti byly Úřadem shledány v rozporu zápisu ochranné známky
žalobce se starší ochrannou známkou podle ustanovení §3 odst. 1 citovaného zákona.
Z tohoto důvodu nebylo nutno zkoumat, zda ochranná známka svým užíváním po zápisu
získala dodatečně rozlišovací způsobilost pro svého vlastníka. S ohledem na to, že byly
vyvráceny jednotlivé žalobní body, navrhl žalovaný, aby žaloba byla zamítnuta.
V daném případě se jedná o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze. Podle uvedeného ustanovení Nejvyšší správní soud
ve věcech neskončených vrchními soudy u nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich
věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy. V předmětné věci byla dána
věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze, neboť obsahem žaloby je návrh na přezkoumání
rozhodnutí vydaného ústředním orgánem státní správy. Řízení o žalobách podaných
podle části páté, hlavy druhé o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo
rozhodnuto do dne nabytí účinnosti s. ř. s., se dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy
druhé, dílu prvního s. ř. s. (§130 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené správní rozhodnutí, jakož i řízení,
které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.), tj. k 30. 1. 2002. V řízení proto bylo
postupováno podle zákona o ochranných známkách, který byl zrušen zákonem č. 441/2003 Sb. s účinností od 1. 4. 2004.
První ze žalobních bodů, v němž žalobce namítal, že neproběhlo námitkové řízení
z hlediska ustanovení §3 odst. 1 zákona o ochranných známkách v řízení o přihlášce jeho
ochranné známky č. 207005, a že je proto lhůta k uplatnění důvodů, které se jinak námitkují,
prekludována, není důvodný.
Podle ustanovení §3 odst. 3 zákona o ochranných známkách Úřad na základě řádně
a důvodně uplatněných námitek podle §9 nezapíše do rejstříku označení, které zasahuje
do zákonem chráněných starších práv třetích osob.
Citované ustanovení vytváří prostor pro ochranu práv třetích osob, s jejichž zájmy
by se mohl zápis ochranné známky do rejstříku křížit. Je jím upravena relativní výluka
ze zápisné způsobilosti přihlášeného značení do rejstříku ochranných známek, podle níž třetí
osoby vyjmenované v ustanovení §9 citovaného zákona, z důvodů v něm uvedených, mohou
zabránit užívání takových označení, jež by mohla poškodit jejich práva. Podání námitek
je plně v dispozici těch osob, jejichž zájmy mohou být dotčeny a Úřad tyto skutečnosti
nezkoumá z úřední povinnosti. Námitkové řízení je v řízení o přihlášce ochranné známky
zařazeno před zápisem ochranné známky do rejstříku. Nejedná se o řízení odporové, které
vede k výmazu ochranné známky z rejstříku, jestliže již k zápisu ochranné známky došlo.
Ze žádného ustanovení zákona o ochranných známkách však nevyplývá, že by podání návrhu
na výmaz ochranné známky bylo podmíněno proběhnuvším námitkovým řízením. Jedná
se totiž o dva rozdílné prostředky, na sobě nezávislé, jimiž lze dosáhnout stejného výsledku,
tj. že ochranná známka nebude v rejstříku ochranných známek zapsána.
Pokud žalobce v souvislosti s výhradami uplatněnými proti postupu Úřadu při zápisu
ochranné známky zúčastněné osoby ve vztahu ke třídě 18 poukázal na ustanovení §38 odst. 4
zákona o ochranných známkách, je tento odkaz v dané věci zcela nepřípadný. Účelem
prominutí zmeškání lhůty (§28 správního řádu) je poskytnout účastníkovi řízení možnost
odvrátit nepříznivé následky zmeškání lhůty, v níž měl být účastníkem učiněn úkon, jestliže
ke zmeškání došlo ze závažných důvodů. Podle ustanovení §38 odst. 4 zákona o ochranných
známkách zůstávají nedotčena práva nabytá v dobré víře pouze v mezidobí mezi podáním
žádosti o prominutí zmeškáním lhůty a rozhodnutím o ní. Taková situace však v daném
případě nenastala.
Nedůvodný je také další žalobní bod, v němž byly namítány vady řízení týkající zápisu
ochranné známky č. 174983. Důvodem pro zamítnutí návrhu na výmaz ochranné známky
žalobce č. 207005 nemůže být skutečnost, že řízení o zápis ochranné známky č. 174983
s právem přednosti případně trpělo procesními vadami, ani že rozhodnutí vydané v tomto
řízení by mělo vady. Řízení o výmazu ochranné známky totiž není další možností přezkumu
zápisného řízení týkajícího se jiné ochranné známky. Proto v žalobě v tomto směru namítaná
nezákonnost nemůže být v řízení o výmaz ochranné známky č. 207005 vůbec zkoumána.
Předmětem zkoumání v řízení o výmaz předmětné ochranné známky může být pouze naplnění
důvodů podle ustanovení §25, popř. §26, zákona o ochranných známkách. Nelze jistě
vyloučit, že důvody pro výmaz ochranné známky jsou důsledkem toho, že řízení o zápis
ochranné známky s právem přednosti neproběhlo řádně, ovšem není-li zde následku, pro který
lze ochrannou známku vymazat, jsou procesní vady původního řízení o zápisu ochranné
známky irelevantní. Z těchto důvodů nelze žalovanému důvodně vytýkat, že těmito otázkami
v řízení o výmaz ochranné známky žalobce nezabýval, a stejně tak se jimi nemůže zabývat ani
Nejvyšší správní soud v tomto řízení.
Opodstatněným však shledal Nejvyšší správní soud žalobní bod, v němž žalobce
namítal, že návrh na výmaz jeho ochranné známky č. 207005 byl podán z jiného právního
důvodu než o jakém rozhodl Úřad.
Podle ustanovení §25 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách Úřad vymaže
ochrannou známku z rejstříku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo
z vlastního podnětu zjistí, že byla zapsána v rozporu s tímto zákonem; v tomto případě
se na ochrannou známku hledí tak, jako by vůbec nebyla zapsána. To neplatí, jestliže známka
byla zapsána v rozporu s §2 odst. 1 písm. b) až d) a svým užíváním v obchodním styku
získala rozlišovací způsobilost pro ty výrobky či služby svého majitele, pro které byla
zapsána.
Podle ustanovení §25 odst. 2 zákona o ochranných známkách Úřad vymaže z rejstříku
zaměnitelnou ochrannou známku, jestliže v řízení zahájeném na návrh majitele ochranné
známky s dřívějším právem přednosti zjistí, že napadená ochranná známka je zapsána
pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby; Úřad výmaz neprovede, jestliže majitel
ochranné známky s dřívějším právem přednosti vědomě strpěl užívání napadené ochranné
známky po dobu pěti let od jejího zápisu.
Náležitosti návrhu na výmaz ochranné známky z rejstříku ochranných známek byly
v době podání návrhu (12. 1. 2000) upraveny v ustanovení §13 vyhlášky č. 213/1995 Sb.
(účinné v době od 1. 10. 1995 do 1. 4. 2004) a podle odst. 1 písm. g) citovaného ustanovení
musel návrh obsahovat věcné odůvodnění a musely k němu být doloženy důkazy. Z dikce
„věcně odůvodněn“ je nutné dovodit, že v návrhu na výmaz musí být výslovně uvedeny
důvody, pro něž je výmaz navrhován. Zúčastněná osoba se však omezila na lakonické
konstatování, že „napadená ochranná známka a ochranná známka navrhovatele jsou
zaměnitelně podobné, resp. shodné. Nevýrazná grafická úprava napadeného označení
nepostačuje k odlišení od ochranných známek navrhovatele. Z důvodů uvedených výše a dle
§25 odst. 1 písm. a) a dále odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách,
navrhujeme, aby ochranná známka č. 207005 byla vymazána.“ Takto formulovaný návrh
je však neurčitý a vnitřně rozporný. Zúčastněná osoba v něm tvrdí, že ochranná známka
č. 207005 je zaměnitelně podobná, resp. shodná, a přitom se současně domáhá jejího výmazu
podle ustanovení §25 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, aniž by návrh
obsahoval zmínku o tom, v čem je zápis v rozporu se zákonem o ochranných známkách.
I při nejmírnějších požadavcích je ale nezbytné, aby návrh nějaké důvody, pro něž je výmaz
navrhován, obsahoval. Byla-li by ochranná známky vymazána z důvodu uvedeného
v citovaném ustanovení, mělo by to za následek, že by účinky výmazu nastaly ex tunc,
tzn., že by se na ni hledělo, jako by nebyla zapsána vůbec. Zatímco při výmazu podle
ustanovení §25 odst. 2 zákona o ochranných známkách, který je také výslovně v návrhu
uveden, by byla posuzována shodnost nebo zaměnitelnost, přičemž v případě výmazu z tohoto
důvodu by účinky nastaly ex nunc, tzn. právní mocí rozhodnutí o výmazu. Zákon nevylučuje,
že by návrh na výmaz nemohl obsahovat více důvodů směřujících k výmazu jedné ochranné
známky (kumulativní petit). Mohou-li však účinky výmazu v případě kumulativního petitu
nastat v různou dobu (ex tunc a ex nunc), jak tomu bylo v daném případě, je takový petit
neurčitý. Povinností správního orgánu však je rozhodnout vždy o celém předmětu řízení,
který byl vymezen návrhem na výmaz ochranné známky a ve výroku rozhodnutí to také
jednoznačně a srozumitelně vyjádřit (§47 odst. 2 správního řádu), a to i v případě,
že považuje za dostačují jeden z nich. Nemůže však druhý nechat zcela bez povšimnutí
(v daném případě podle §25 odst. 2 zákona o ochranných známkách) a navíc dovozovat něco,
co v návrhu vůbec není. Navrhovatel v návrhu na výmaz ochranné známky č. 207005
neuváděl, že byla zapsána v rozporu s ustanovením §2 zákona o ochranných známkách
a dedukce žalovaného, že je obsahu návrhu třeba rozumět tak, že jde o návrh na výmaz
z důvodu zápisu napadené ochranné známky v rozporu s ustanovením §3 citovaného zákona,
lze bez nadsázky označit za spekulativní. Rozhodl-li Úřad o neurčitém návrhu, není,
a ani nemůže být, jak z napadeného rozhodnutí, tak i z rozhodnutí Úřadu zřejmé, jakým
způsobem se správní orgány vypořádaly s oběma uplatněnými důvody výmazu předmětné
ochranné známky, jichž se zúčastněná osoba mimo jakoukoliv pochybnost dovolávala,
tj. podle §25 odst. 1 písm. a) a podle §25 odst. 2 zákona o ochranných známkách.
O návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí i rozhodnutí Úřadu
podaného současně se žalobou Nejvyšší správní soud nerozhodl s ohledem na účinnost s. ř. s.
od 1. 1. 2003, podle něhož může soud na návrh rozhodnout pouze o odkladném účinku, popř.
předběžném opatření.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba
je důvodná, a proto napadené rozhodnutí včetně správního rozhodnutí I. stupně podle ust. §78
odst. 1 a 3 s. ř. s. pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s., když
žalobci, který měl ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které uplatnil,
a to v nižší částce než která by mu podle vyhlášky č. 177/1996 S. a vyhlášky 424/2000 Sb.
náležela, když práva na náhradu ostatních nákladů se vzdal. Jedná o soudní poplatek v částce
1000 Kč, odměnu za právní zastoupení za 5 úkonů včetně 19% daně z přidané hodnoty
ve výši 4165 Kč a náhradu hotových výdajů v návaznosti na 5 úkonů ve výši 825 Kč
(3 x 75 Kč a 2 x 300 Kč).
Podle ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu
jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil.
Z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud přiznat právo na náhradu dalších nákladů.
V projednávané věci zúčastněné osobě soud žádnou povinnost, s níž by jí vznikly náklady,
neuložil a zúčastněná osoba právo na náhradu dalších nákladů neuplatnila.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu