ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.162.2006
sp. zn. 7 Afs 162/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatele Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem,
Velká hradební 61, za účasti P. P., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 22. 5. 2006, č. j. 59 Ca 104/2004 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 22. 5. 2006,
č. j. 59 Ca 104/2004 – 28, bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 27. 5. 2004,
č. j. 18175/110/2004, jímž bylo zamítnuto odvolání účastníka proti platebnímu výměru
Finančního úřadu v České Lípě ze dne 6. 8. 2003, č. j. 51763/03/172911/5239 o předepsání
daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků k přímému placení
za zdaňovací období roku 2000 ve výši 120 505 Kč. V odůvodnění rozsudku krajský soud
uvedl, že z ustanovení §38k odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o daních z příjmů“) vyplývá, že i poplatník, který nepodepsal prohlášení
podle odst. 4 citovaného ustanovení může požádat o roční zúčtování záloh. Musí však
rozhodné skutečnosti prokázat a podepsat prohlášení nejpozději do 15. února roku
následujícího po uplynutí zdaňovacího období. Podle názoru krajského soudu nerespektuje
výklad správního orgánu skutečnost, že provedení ročního zúčtování záloh je oprávněním,
nikoli povinností poplatníka. Oprávnění požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh
svědčí poplatníkovi do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Zákon stanoví pouze
termín, do kterého může poplatník prokázat rozhodné skutečnosti a podepsat prohlášení.
Restriktivní výklad správního orgánu, podle kterého nelze o roční zúčtování záloh požádat
31. 12. nemá oporu v ustanovení §38k odst. 7 zákona o daních z příjmů. Takovým výkladem
vybočil správní orgán při výkonu státní moci z mezí stanovených zákonem.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle názoru stěžovatele krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku, zda je poplatník oprávněn podle ustanovení §38k odst. 7
zákona o daních z příjmů platně požádat o roční zúčtování záloh i dne 31. 12., protože
nesprávně vyložil větu „nejpozději do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího
období“. Stěžovatel trvá na výkladu uvedeného ustanovení, podle kterého může poplatník
požádat o roční zúčtování záloh pouze v době ode dne 1. 1. do 15. 2. Citované ustanovení
stanoví nejen termín, do kterého může poplatník prokázat rozhodné skutečnosti a podepsat
prohlášení, ale také termín, od kterého může toto prohlášení podepsat, protože je v něm
výslovně uvedeno „po uplynutí zdaňovacího období“. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu
stanovit pouze termín, do kterého lze podepsat prohlášení, postačilo by, aby uvedl větu
„nejpozději do 15. února roku následujícího po zdaňovacím období“. Tomuto gramatickému
výkladu odpovídá také výklad logický, protože nejprve musí zdaňovací období uplynout,
což nastane dne 31. 12., a teprve následně může poplatník požádat písemně posledního plátce
daně o provedení ročního zúčtování. Před skončením zdaňovacího období poplatník ještě
nesplňuje podmínky pro podání žádosti o provedení ročního zúčtování, protože neví,
zda nebude mít příjmy od více plátců současně, případně zda nebude mít povinnost podat
přiznání k dani z příjmů z jiného důvodu. V případě účastníka bylo prohlášení podepsáno
poslední den zdaňovacího období a nebylo tedy pravděpodobné, že dojde ke změně proti
skutečnostem uvedeným v prohlášení. Pokud by však stěžovatel vycházel z názoru soudu,
mohlo by být prohlášení podepsáno již třeba 3 měsíce před uplynutím zdaňovacího období, což
stěžovatel považuje za nelogické. Proto navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen
a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Namítá-li stěžovatel nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, je třeba uvést, že nesprávným posouzením právní otázky
může být omyl soudu při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav, přitom o mylnou
aplikaci právní normy jde tehdy, pokud soud na zjištěný skutkový stav použil jiný právní
předpis než který měl správně použít nebo jinou právní normu správně použitého právního
předpisu než kterou měl za daného skutkového stavu správně použít anebo aplikoval správný
právní předpis (správnou právní normu), ale dopustil se nesprávnosti při výkladu. Právní
otázkou, jež měla být podle stěžovatele v řízení krajským soudem posouzena nesprávně,
je, zda podle ustanovení §38k odst. 7 zákona o daních z příjmů může poplatník platně
požádat o roční zúčtování záloh v průběhu zdaňovacího období nebo pouze po jeho uplynutí
v časovém rozmezí od 1. 1. do 15. 2.
V ustanovení §38k zákona o daních z příjmů bylo upraveno uplatnění nezdanitelných
částek ze základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků.
Podle odst. 1 citovaného ustanovení je poplatník povinen prokázat plátci daně skutečnosti
rozhodné pro uznání nezdanitelných částek ze základu daně při výpočtu záloh nejpozději
do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly. Při nástupu do zaměstnání
je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu
do zaměstnání. Tyto lhůty jsou však „pouze“ lhůtami pro prokázání rozhodných skutečností
v průběhu kalendářního roku pro výpočet daňové zálohy. Podle odst. 4 citovaného ustanovení
srazí plátce daně zálohu podle §38h odst. 2 zákona o daních z příjmů a přihlédne
k nezdanitelným částkám ze základu daně, podepíše-li poplatník do 30 dnů po vstupu
do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušné zdaňovací období prohlášení
o tom, jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání nezdanitelných částek, že za stejné
období kalendářního roku nepodepsal stejné prohlášení a neuplatňuje tyto částky u jiného
zaměstnavatele a jestli tyto nároky neuplatnil někdo jiný a zda je či není poživatelem
starobního důchodu. Poplatníkovi, který v průběhu kalendářního roku z různých důvodů
neuplatnil a neprokázal okolnosti pro uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně,
je dána podle odst. 7 citovaného ustanovení možnost tento nedostatek napravit a podepsat
prohlášení i po uplynutí příslušného zdaňovacího období, nejpozději však do 15. února roku
následujícího a zaměstnavatel dodatečně přihlédne k uvedeným skutečnostem při ročním
zúčtování záloh, tj. do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období.
Jak zcela správně uvedl krajský soud v napadeném rozsudku, zákon o daních z příjmů
v ustanovení §38k odst. 7 stanoví pouze nejzazší termín, ve kterém může poplatník prokázat
rozhodné skutečnosti pro uplatnění nezdanitelných částek a podepsat prohlášení. Nic více
a nic méně. Jak rovněž správně zdůraznil krajský soud, podepsání a uplatňování nároku
na nezdanitelné částky je právem poplatníka a nikoliv jeho povinností.
Z důvodů výše uvedených není napadený rozsudek nezákonný, a proto Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Ve věci rozhodl
v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a finančnímu
ředitelství žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu