ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.183.2006
sp. zn. 7 Afs 183/2006 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatele Z. D., zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem
v Liberci, U Soudu 363/10, za účasti 1) Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem
v Ústí nad Labem, Velká Hradební 61, a 2) Finančního úřadu v Liberci, se sídlem v Liberci,
Tř. 1. máje 97, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 23. 8. 2006, č. j. 15 Ca 49/2006 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 8. 2006,
č. j. 15 Ca 49/2006 - 32, zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2006, č. j. 15 Ca 49/2006 - 16, kterým
jednak byly odmítnuty žaloby stěžovatele proti výzvě Finančního úřadu v Liberci
ze dne 28. 6. 2000, č. j. 122884/00/192941/1766 k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem
a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci ze dne 28. 8. 2000,
č. j. 149519/00/192941/1766 a jednak byly zamítnuty žaloby stěžovatele proti rozhodnutím
Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2001, č. j. 14281/150/2000 a
č. j. 17793/150/2000. Krajský soud odůvodnil své usnesení tím, že stěžovatel při podání
kasační stížnosti nesplnil svou poplatkovou povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 2
písm. b), §4 odst. 1 písm. d) a §7 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a že tuto povinnosti nesplnil
ani na výzvu soudu obsahující poučení o důsledcích, nebude-li poplatek zaplacen ve lhůtě
5 dnů od doručení výzvy. Přitom výzva k zaplacení soudního poplatku byla prokazatelně
doručena zástupci stěžovatele dne 23. 7. 2006.
Stěžovatel v podání označeném jako odvolání (podle obsahu v kasační stížnosti) proti
uvedenému usnesení krajského soudu namítal jen to, že v rozhodné době byl na dovolené,
stejně jako jeho zástupce, a proto nemohlo dojít k zaplacení soudního poplatku. Poukázal
na to, že soudní poplatek je uhrazen v kolcích na této kasační stížnosti s tím, že na podané
žalobě trvá, a proto žádal, aby usnesení o zastavení řízení bylo zrušeno a ve věci bylo jednáno
a rozhodnuto.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že dne 30. 6. 2006 byla krajskému soudu doručena
kasační stížnost stěžovatele ze dne 28. 6. 2006 proti rozsudku tohoto soudu
ze dne 14. 6. 2006, č. j. 15 Ca 49/2006 - 16. Stěžovatel při podání tohoto mimořádného
opravného prostředku nesplnil svou poplatkovou povinnost. Krajský soud ho proto usnesením
ze dne 4. 7. 2006 vyzval k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve výši
3000 Kč ve lhůtě do 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Tato výzva, kterou převzal zástupce
stěžovatele dne 23. 7. 2006, obsahovala i poučení, že pokud nebude soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Krajský soud prověřoval dne 9. a
23. 8. 2006, zda byl soudní poplatek zaplacen, ale vždy s negativním výsledkem. Usnesením
ze dne 23. 8. 2006, č. j. 15 Ca 49/2006 - 32, proto krajský soud řízení o kasační stížnosti
stěžovatele v důsledku nezaplacení soudního poplatku zastavil. Toto usnesení bylo doručeno
zástupci stěžovatele dne 28. 8. 2006, který se podáním ze dne 4. 9. 2006 označeným jako
odvolání, na něž nalepil kolkové známky v hodnotě 3000 Kč, a předal dne 5. 9. 2006
k poštovní přepravě, domáhal zrušení předmětného usnesení.
Zástupce stěžovatele, který je advokátem, dne 23. 7. 2006 prokazatelně převzal
usnesení krajského soudu obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační
stížnost. Bylo proto na zástupci stěžovatele, aby v případě odjezdu na dovolenou
v následujících dnech učinil vhodné opatření k zaplacení soudního poplatku ve stanovené
lhůtě. Je tomu tak proto, že tvrzená okolnost, že jak on, tak i stěžovatel, byli na dovolené, není
podle zákona bez dalšího skutečností, která by vedla k odložení, resp. k posunutí termínu,
ke splnění poplatkové povinnosti. Navíc je třeba zdůraznit, že krajský soud nerozhodl
o zastavení řízení z důvodu nesplnění poplatkové povinnosti ihned po uplynutí stanovené
lhůty 5 dnů od doručení výzvy, ale až po uplynutí více než 3 týdnů po uplynutí této lhůty
a víceméně čekal na zaplacení soudního poplatku, když dne 9. a 23. 8. 2006 ověřoval,
zda byl poplatek zaplacen. Stěžovatel i jeho zástupce měli tedy dostatek času k zaplacení
soudního poplatku až do 23. 8. 2006, ale neučinili tak. Soudní poplatek byl prokazatelně
zaplacen až při podání kasační stížnosti ze dne 4. 9. 2006, tedy až poté, kdy bylo stěžovateli
prostřednictvím jeho zástupce doručeno usnesení o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud nemohl při rozhodování o kasační stížnosti vzít zřetel
ani na ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Podle citovaného ustanovení
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li
poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci.
Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká
poplatková povinnost. V daném případě usnesení krajského soudu o zastavení řízení o kasační
stížnosti nabylo právní moci dne 28. 8. 2006 a soudní poplatek ve výši 3000 Kč byl zaplacen
až dne 6. 9. 2006, tedy po právní moci tohoto usnesení, tedy v době, kdy již poplatková
povinnost zanikla, a nebylo tedy možno podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů kasační stížnost jako
neopodstatněnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). O kasační stížnosti rozhodl bez jednání,
protože mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a finančnímu ředitelství a finančnímu
úřadu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu