ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.38.2005
sp. zn. 7 Afs 38/2005 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatele T. – M. C., s. r. o., zastoupeného JUDr. Vladimírem Folprechtem,
advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, za účasti Celního ředitelství
Praha, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2004, č. j. 10 Ca 51/2003 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2004, č. j. 10 Ca 51/2003 - 34, zamítl
žaloby stěžovatele proti rozhodnutím Celního ředitelství Praha (dále jen „celní ředitelství“)
ze dne 10. 12. 2002, č. j. 10288/21-02/7, č. j. 10288/21-02/8 a č. j. 10288/21-02/9, kterými
byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu
Praha III ze dne 4. 7. 2002 č. 481/2002, č. 482/2002 a č. 483/2002, jimiž byla stěžovateli
uložena povinnost zaplatit celkově částky 590 531 Kč, 132 575 Kč a 180 333 Kč. Městský
soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že celní úřad není povinen ověřovat údaje
v celním prohlášení při přijetí tohoto prohlášení, které může být celním orgánem přijato
i bez ověřování údajů. Celní orgány jsou oprávněny provést následnou kontrolu po propuštění
zboží a na jejím základě i doměřit clo. Za správnost údajů obsažených v celním prohlášení
proto odpovídá deklarant a celní úřad je oprávněn ověřovat správnost přijatých celních
prohlášení. Předmětné zboží stěžovatelem deklarované v jednotné celní deklaraci jako zboží
patřící do podpoložky 2101 20 98 Kombinované nomenklatury, bylo proto právem podrobeno
kontrole celního úřadu‚ v rámci které byly k analýze v Celně technické laboratoři odebrány
vzorky dováženého zboží. Podle městského soudu podstata sporu spočívá v posouzení,
zda celní orgány při zařazení předmětného zboží do příslušné nomenklatury celního sazebníku
postupovaly v souladu s příslušnými předpisy. Celní orgány měly za to, že zboží deklarované
stěžovatelem mělo být zařazeno do podpoložky 1701 91 00, kdežto stěžovatel se domníval,
že mělo být zařazeno do podpoložky 2101 20 98. V dané věci byly dováženým zbožím
granulované čaje s příchutí, u nichž bylo zjištěno, že jde o směsi složené z různých složek,
v různém procentuelním či hmotnostním podílu. Městský soud po podrobném rozebrání
a vyhodnocení Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému dospěl
k závěru, že celní ředitelství rozhodlo o odvolání stěžovatele v souladu s právními předpisy.
Správně přistoupilo k aplikaci Všeobecného interpretačního pravidla č. 3b), které řeší zařazení
směsí, zboží složených z různých materiálů nebo vytvořených z různých částí a zboží
v soupravách (sadách) upravených pro drobný prodej, které nemohou být zařazeny podle
pravidla 3a), a to tak, že se zařazují podle materiálu, části nebo výrobku, které jim dávají
jejich podstatné rysy, je-li možno je určit. Analýzy Celně technické laboratoře, jejichž
výsledky nepopřely ani závěry zkoušek a znaleckého posudku předložených stěžovatelem,
totiž prokázaly, že zjištěné množství čajového extraktu ve zkoumaných vzorcích bylo
tak malé, že nedávalo dováženému výrobku takový podstatný rys, aby byl výrobek hodnocen
jako přípravek na bázi čaje. Oproti tomu množství aromatizovaných cukrů s převládajícím
množstvím sacharózy charakterizovaly předmětný výrobek, tak, že svými podstatnými rysy
vyhovuje znění podpoložky 1701 91 00 „Třtinový nebo řepný cukr a chemicky čistá
sacharóza, v pevném stavu: ostatní, s přísadou aromatických přípravků nebo barviva“,
do níž jej zařadily celní orgány.
Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě namítal, že jak ze strany celního
ředitelství, tak městského soudu došlo k pochybení a že jsou plně dány důvody pro podání
tohoto mimořádného opravného prostředku podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Stěžovatel vytýká městskému soudu nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky. Jak celním ředitelstvím, tak i městským soudem byl nesprávně aplikován celní
sazebník a související Všeobecná pravidla pro interpretaci Harmonizovaného systému (dále
„HS“). Stěžovatel má za to, že ve vztahu k správnému celně tarifnímu zařazení dovezeného
zboží deklarovaného jako „granulované čaje s příchutí“ je podstatná především správná
aplikace výkladového pravidla 1 a výkladového pravidla 3a) Všeobecných pravidel
pro interpretaci HS, podle něhož se postupuje prioritně u celně tarifního zařazování zboží,
které lze podle výkladového pravidla 2b) nebo jiných důvodů zařadit prima facie do dvou
nebo více čísel. Podle výkladového pravidla 3a) má být postupováno prioritně
takto:číslo,
které obsahuje nejspecifičtější popis, má přednost před čísly s obecnějším popisem. V případě
dováženého zboží je nejspecifičtějším popisem přípravek na bázi čaje, tedy tak, jak zboží
zařadil. V tomto případě se při zařazování postupuje podle pravidla 3a) a dovážené zboží
má být zařazeno do čísla 2101 20 98 00, neboť výtažek z černého čaje dává zboží podstatný
charakter. Městský soud však akceptoval výklad celních orgánů a dovodil, že naměřené
hodnoty výtažků z čaje u dováženého zboží jsou tak nízké, že nedovolují zařadit toto zboží
do podpoložky celního sazebníku 2101 20 98 00 jako přípravek na bázi koncentrátů z čaje.
Celní sazebník však nestanoví u přípravků na bázi čaje pro obsah složek jako je kofein,
theobromin ani žádné množstevní limity. Stěžovatel je toho názoru, že pokud by zákonodárce
sledoval záměr rozlišit zařazení přípravků na bázi čaje do tohoto čísla a nebo do čísla jiného
podle obsahu těchto složek, rozhodně by takový limit byl v zákoně uveden. Městský soud
se plně ztotožnil i s výkladem Všeobecných pravidel pro interpretaci HS uplatněném celními
orgány, který při popření toho, že dováženému zboží dává podstatný charakter právě obsah
čajového extraktu, a proto bylo správně celně tarifně zařazeno do podpoložky celního
sazebníku 2101 20 98 00, nijak nezkoumal, jaké číslo celního sazebníku v tomto případě
obsahuje nejspecifičtější popis dováženého zboží ve smyslu výkladového pravidla 3a).
Stěžovatel má za to, že nejspecifičtějším popisem dováženého zboží, pokud by obsahovalo
výtažek z rostliny čaje v takovém množství, že mu nedávalo podstatný charakter, a které
splňovalo zároveň podmínky uvedené v interpretační poznámce ke kapitole 21 ve znění
platném v roce dovozu zboží je: přípravek ve formě granulí, obsahující cukr, výtažky z rostlin
a kyselinu askorbovou nebo kyselinu citrónovou s tím, že takovýto přípravek je určen
ke konzumaci jako nápoj („čaj“) po smíchání s vodou. Tento nejspecifičtější popis obsahuje
při správné aplikaci výkladového pravidla 1 Všeobecných pravidel pro interpretaci HS
znění čísla 2106 90 98 HS - celního sazebníku a odpovídající interpretační poznámky
ke kapitole 21 HS v textaci platné v roce dovozu předmětného zboží. Městský soud se plně
ztotožnil i s nezákonným postupem celního ředitelství tak, že neaplikoval dikci výkladového
pravidla 3a), jehož použití při nalezení čísla s nejspecifičtějším popisem nedovoluje
postupovat dále podle pravidla 3b), a pominul ve svém postupu znění pravidla č. 1. Názvy
tříd, kapitol a podkapitol mají pouze orientační charakter, pro právní účely
jsou pro zařazování směrodatná znění čísel a odpovídajících poznámek ke třídám nebo
kapitolám, jakož i následujících pravidel, pokud znění těchto čísel nebo poznámek nestanoví
jinak. Tím, že kapitola 21 celního sazebníku obsahuje interpretační poznámku, která definuje,
co rovněž patří do podpoložek 2106 90 92 a 2106 90 98, je zcela zřejmé, že názvem zboží
patřícího do podpoložky 2106 90 98 není všeobecný výraz „Potravinové přípravky jinde
neuvedené ani nezahrnuté – ostatní – ostatní - ostatní“, ale „Výrobky, které jsou
potravinovými přípravky jinde neuvedenými ani nezahrnutými“, jež jsou ve formě granulí
obsahující cukr, výtažky z rostlin a kyselinu askorbovou nebo kyselinu citrónovou. Tyto
přípravky jsou určeny ke konzumaci jako nápoje („čaje“) po smíchání s vodou.
Nejspecifičtějším popisem zboží, které by obsahovalo výtažek z rostliny čaje v takovém
množství, že mu nedávalo podstatný charakter, je tedy právě přípravek ve formě granulí
obsahující cukr, výtažky z rostlin a kyselinu askorbovou nebo kyselinu citrónovou s tím,
že takový přípravek je určen ke konzumaci jako nápoje („čaje“) po smíchání s vodou.
Proto pokud by dovezené zboží bylo posuzováno tak, že obsahovalo výtažek z rostliny čaje
v takovém množství, že mu nedávalo podstatný charakter, bylo však přitom ve formě granulí,
obsahovalo kromě výtažku z rostliny čaje také cukr, kyselinu askorbovou a kyselinu
citrónovou a bylo určeno ke konzumaci jako nápoje - čaje, mělo být zařazeno do podpoložky
(čísla) 2106 90 98. Pokud jde o řízení před správním orgánem, toto vykazuje vady popsané
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a již pro tyto v podané žalobě důvodně vytýkané
vady řízení před správním orgánem (str. 4 a 5 žaloby), měl městský soud napadená správní
rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Správní orgány a městský soud ani nevzaly
v úvahu, co se rozumí esencí, ačkoliv odlišnost pojmů výtažek a esence je zřejmá
a pro vyřešení uvedených právních otázek významná. Je tomu tak proto, že v kombinované
nomenklatuře je pod č. 2101 20 92 uvedeno „přípravky na bázi výtažků, esencí nebo
koncentrátů čaje nebo maté“ a čajová esence již nemusí obsahovat veškeré látky v obvyklém
množství. Se zřetelem k tomu, že v tomto případě jde o aplikaci harmonizované kombinované
nomenklatury, v níž by měla být rozhodnutí ve stejných věcech a ve všech státech vázaných
touto nomenklaturou totožná, je žádoucí, aby Soudnímu dvoru byly položeny tyto předběžné
otázky: 1) co se rozumí esencí ve smyslu kapitoly 21, položky 2101 kombinované
nomenklatury, 2) pokud je význam pojmu esence jiný než význam pojmu výtažek, zda čajová
esence musí mít určité složení či vlastnosti, 3) v případě, že by do kapitoly 21 položky 2101
kombinované nomenklatury patřily výrobky pouze na základě výtažků čaje, jak vysoký podíl
tohoto výtažku musí výrobek obsahovat, aby bylo možno zařadit tento výrobek do této
kapitoly nebo v případě, že by do kapitoly 21 položky 2101 kombinované nomenklatury
patřily i výrobky na základě esencí čaje, jaké vlastnosti, případně složení musí výrobek mít,
aby bylo možno zařadit tento výrobek do uvedené kapitoly, 4) v případě, že by z důvodu
nízkého podílu čaje nebylo možno zařadit výrobek do kapitoly 21 položky 2101 kombinované
nomenklatury, bylo by ho možno zařadit do kapitoly 21 06 90 98 kombinované nomenklatury
nebo zda je ho možno (s ohledem na stopové množství theobrominu a kofeinu) zařazovat
pouze do položky 21 01. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby byl napadený
rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Celní ředitelství uvedlo, že se ke kasační stížnosti už nebude vyjadřovat nebo něco
doplňovat a plně odkázalo na své vyjádření k žalobě.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud především obecně poznamenává, že nesprávné posouzení
právní otázky může spočívat buď v tom, že soud při svém rozhodování aplikoval
na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl správně použít, a pro toto pochybení
je výrok soudu v rozporu s příslušným ustanovením toho kterého právního předpisu nebo
v tom, že soudem byl sice aplikován správný právní předpis, avšak tento byl nesprávně
vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen
nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn
správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně prezentován.
Městský soud v napadeném rozsudku citoval relevantní ustanovení zákona
č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „celní zákon“), nařízení vlády
č. 303/1998 Sb., kterým se vydává celní sazebník, jímž se stanoví sazby dovozního cla, který
obsahuje ve svém úvodu Všeobecná pravidla pro interpretaci Harmonizovaného systému,
jež městský soud podrobně rozebral ve svém rozsudku.
Skutečnost, že názvy tříd, kapitol a podkapitol mají pouze orientační charakter, podle
názoru Nejvyššího správního soudu neznamená, že by pro zařazování zboží byly zcela
bez významu. Takový závěr se příčí systematickému myšlení a výkladu právního předpisu.
Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží je skutečně systémem,
tedy množinou prvků uspořádaných podle jejich podobnosti a souvislosti v ucelené
subsystémy prvků, které se vyznačují určitými společnými znaky, jež je odlišují od jiných
subsystémů tohoto systému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2004,
č. j. 5 As 15/2003 - 96 www.nssoud.cz).
Uplatněním logického výkladu pravidla 3 Harmonizovaného systému popisu
a číselného označování zboží při zachování podmínky prima facie (jež samo o sobě vylučuje
jakýkoli jiný postup než první pohled; není tedy třeba přistupovat k míchání s vodou
k dosažení podstaty zboží) je v daném případě jediný použitelný, neboť nelze v této souzené
věci popřít podstatný rys, zde výslovně vyžadovaný, jímž je zcela nepochybně podíl 90%
sacharózy, a šlo tedy o typ cukru. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem,
k jakému dospěl městský soud v napadeném rozsudku, tedy že zařazení zboží tak, jak to učinil
stěžovatel, nelze považovat za souladné se zákonnými přepisy pro zařazování zboží do
celního sazebníku.
V daném případě stěžovatelem deklarované sazební zařazení výrobků (granulovaných
čajů s příchutí) do podpoložky 2101 20 98 kombinované nomenklatury sazebníku bylo celním
orgánem odmítnuto s tím, že do sazebního čísla 2101 patří kromě jiného přípravky na bázi
výtažků z čaje a předmětné výrobky obsahovaly pouze velmi malé množství přítomného
čajového extraktu, tedy neměly charakter přípravků na bázi čajového výtažku, tj. kdy základní
(charakteristickou) složku tvoří tento výtažek. V roce 1999 obsahoval český celní sazebník
(příloha 1 nařízení vlády č. 303/1998 Sb.) interpretační poznámku 1 (ke kapitole 21):
„Podpoložky 2106 90 92 a 2106 90 98 zahrnují přípravky ve formě granulí obsahující cukr,
výtažky z rostlin a kyselinu askorbovou nebo kyselinu citrónovou. Tyto přípravky jsou určeny
ke konzumaci jako nápoje („čaje“) po smíchání s vodou“. V celním sazebníku pro rok 2001
doznala tato interpretační poznámka změny, a sice výraz „výtažky z rostlin“ byl „zúžen“
na „výtažky z rostlin čísla 1302“. Provedené analýzy nezpochybnily přítomnost jablečné
šťávy nebo šťávy z jeřábu černého. Tyto složky však obecně nelze považovat za „rostlinné
výtažky“, neboť ovocná šťáva se získává lisováním, zatímco v případě rostlinných výtažků
jde o extrakt získaný vyluhováním. Z těchto důvodů nelze tedy ani pro účely uvedené
interpretační poznámky ve znění roku 1999 považovat obsah jablečné šťávy nebo šťávy
z jeřábu černého za obsah rostlinných výtažků ve výrobku. Celní sazebník tyto druhy výrobků
rozlišuje, ovocné šťávy jsou uvedeny v čísle 2009, rostlinné výtažky zpravidla v čísle 1302,
výtažek z čaje je však uveden v čísle 2101. Výrobky, tedy jiný rostlinný výtažek než zmíněný
čajový extrakt (zjištěné stopové množství theobrominu a kofeinu) neobsahují. Ve výrobcích
byla dále zjištěna kyselina citrónová. Zjištěné stopové množství těchto látek bylo
interpretováno jako velmi nízký obsah čajového výtažku (extraktu), což potvrzuje
i skutečnost, že přítomnost tříslovin čaje nebyla Celně technickou laboratoří prokázána.
Při zařazování posuzovaného zboží do celního sazebníku (sazební číslo 2106 nebo
1701) je třeba vycházet ze znění právně závazných všeobecných interpretačních pravidel.
Z těch vyplývá, že nejdříve je nutno rozhodnout o zařazení do čtyřmístného číselného kódu
(sazebního čísla Harmonizovaného systému), a pak dále do odpovídajících položek
a podpoložek (v rámci sazebního čísla). Prakticky šlo o spor, zda považovat předmětné
výrobky za směs aromatizovaného nebo obarveného cukru (čísla 1701) a velmi malého
množství čajového výtažku čísla 2101 (kdy taková směs se v souladu se všeobecným
interpretačním pravidlem 3 b) zařazuje jako cukr v pevném stavu čísla 1701, který dává směsi
podstatný charakter), anebo za potravinový přípravek, jinde neuvedený ani nezahrnutý
sazebního čísla 2106. Nejvyšší správní soud již s ohledem na shora uvedené je toho názoru, že
velmi malé množství čajového výtažku nezbavuje tyto výrobky charakteru cukru
aromatizovaného nebo barveného, v pevném stavu čísla 1701 (také granulovaný cukr je cukr
v pevném stavu). Skutečnost, že Vysvětlivky k Harmonizovanému systému k číslu 1701
výslovně formu „granule“ neuvádějí, neznamená, že je takový výrobek z čísla 1701 vyloučen.
V uvedeném případě totiž vysvětlivky neobsahují taxativní výčet výrobků a granulovaný cukr
výslovně z čísla 1701 vyloučen není. Toto je tedy dalším argumentem pro závěr, že je třeba
tyto výrobky považovat za směs cukru (aromatizovaného či barveného) v pevném stavu
čísla 1701 a velmi malého množství čajového výtažku čísla 2101, a na základě všeobecného
interpretačního pravidla 3 b) zařadit tuto směs látek, která každá samostatně patří do různých
sazebních čísel, podle té látky, jež dává směsi podstatný charakter, tj. cukr v pevném stavu
čísla 1701 (konkrétní zařazení do sazebního čísla 1701 a dále do odpovídající podpoložky
kombinované nomenklatury uvedené v celním sazebníku - podpoložka 1701 91 00). Změna
interpretační poznámky 1 (v roce 2001) ke kapitole 21 nemá na výše uvedený závěr vliv.
K tomu lze dodat, že uvedená interpretační poznámka upravuje podmínky pro zařazení
do dvou konkrétních podpoložek 2106 90 92 a 2106 90 98. Rovněž skutečnost,
že interpretační poznámka pro zařazování do uvedených podpoložek nestanoví konkrétní
nebo minimální množství čajového extraktu pro tyto výrobky, nemá na uvedenou zásadu vliv.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými ani další námitky
stěžovatele o vadnosti předcházejícího správního řízení podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem shledal
rozhodnutí celního ředitelství řádně odůvodněnými a logickými, která jsou odrazem potřebně
provedeného dokazování. Ze správního spisu je totiž zcela zřejmé, že správní orgány provedly
v řízení úplné dokazování a je z něj patrné, z jakých důkazních prostředků při svém
rozhodování vycházely. Důkazní prostředky byly správními orgány řádně vyhodnoceny
a provedené dokazování vyústilo ve spolehlivě zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgány
při svém rozhodování učinily odpovídající právní závěry. Nejvyšší správní soud proto
konstatuje, že nebyly zjištěny vytýkané vady správního řízení, pro které měl městský soud
napadená rozhodnutí zrušit.
Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnou i namítanou odlišnost mezi výtažkem
a esencí a její nezohlednění v dosavadním řízení. Ačkoli oba pojmy označují chemicky
odlišné látky, nemá skutečnost, zda dovážený výrobek obsahuje výtažek, esenci nebo
koncentrát, žádný vliv na celní zařazení zboží. U příslušných položek celního sazebníku jsou
všechny tři pojmy uváděny současně. Ostatně taková námitka nebyla ani v žalobě vznesena.
Celní sazebník sice nestanoví minimální podíl výtažku, esence či koncentrátu v dovážené
potravině, pro zařazení zboží do určité položky celního sazebníku je však každopádně nutné,
aby předmětný výrobek obsahoval výtažky, esence nebo koncentrát z čaje v kvantifikovaném,
i minimálním, množství. Nelze nic namítat proti tvrzení stěžovatele, že by celní zařazení
zboží podle kombinované nomenklatury mělo být stejné ve všech členských státech Evropské
unie. V této věci je však třeba mít na paměti, že ke skutečnostem, které jsou předmětem
sporu, došlo v roce 1999, o nichž bylo správními orgány rozhodováno v roce 2002, tedy ještě
před přístupem České republiky k Evropské unii. Na této zásadní skutečnosti pak stojí
i pravomoc českých celních orgánů postupovat při zařazování zboží do jednotlivých položek
a podpoložek kombinované nomenklatury. Z uvedených důvodů je proto třeba odmítnout
návrh stěžovatele na předložení předběžné otázky v uvedených směrech Evropskému
soudnímu dvoru. Evropský soudní dvůr totiž v rozsudku ze dne 10. 1. 2006 Ynos kft v. János
Varga (C-302/04, Sb. rozh s. I-371) v bodech 35 až 38 odmítl svou pravomoc k výkladu
sekundárního práva Společenství, pokud skutkové okolnosti původního sporu předcházely
přistoupení státu k Evropské unii. Předložení předběžné otázky by za uvedených okolností
bylo porušením zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. Nejvyšší správní soud si proto učinil
úsudek o výkladu sporných pojmů pro období před vstupem České republiky do Evropské
unie sám v souladu s konstantní judikaturou v této oblasti.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele není důvodná, a proto ji zamítl ( §110 odst.1 s. ř. s.). O kasační stížnosti rozhodl
bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků
náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a celnímu ředitelství
žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu