ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.80.2007:1
sp. zn. 7 Afs 80/2007 - 173
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et. Ing. et. Bc. Radovana Havelce
v právní věci stěžovatelky D. I. L., o. s., zastoupené JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem
se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava a Přívoz, Preslova 9, za účasti Finančního
ředitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava a Přívoz, Na Jízdárně 3, v
řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2007, č. j.
22 Ca 421/2005 - 153,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 7. 2007, č. j. 22 Ca 421/2005 - 153,
zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne
3. 10. 2005, č. j. 4490/130/2005, č. j. 4579/130/2005, č. j. 4580/130/2005,
č. j. 4581/130/2005, č. j. 4582/130/2005, č. j. 4583/130/2005, č. j. 4584/130/2005,
č. j. 4585/130/2005, č. j. 4586/130/2005, č. j. 4587/130/2005, č. j. 4588/130/2005
a č. j. 4589/130/2005, kterými bylo rozhodnuto o jejích odvoláních proti dodatečným
platebním výměrům Finančního úřadu Ostrava II ze dne 1. 12. 2004,
č. j. 149474/04/389912/4523, č. j. 149500/04/389912/4523, č. j. 149503/04/389912/4523,
č. j. 149508/04/389912/4523, č. j. 149511/04/389912/4523, č. j. 149515/04/389912/4523,
č. j. 149519/04/389912/4523, č. j. 149520/04/389912/4523, č. j. 149527/04/389912/4523,
č. j. 149528/04/389912/4523, č. j. 149530/04/389912/4523 a č. j. 149532/04/389912/4523,
jimiž byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období
roku 2002 v celkové výši 5 729 773 Kč.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., v níž vyjádřila nesouhlas
se závěry krajského soudu a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud by se mohl věcně zabývat námitkami stěžovatelky obsaženými
v tomto mimořádném opravném prostředku jen tehdy, pokud by byla kasační stížnost podaná
v zákonné lhůtě.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s., lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků
končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §106 odst. 2 první věty s. ř. s. musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.
Napadený rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručován do vlastních rukou
její zástupkyně Ing. D. F. na adresu O. – V., Š. 709/4. Jelikož však adresátka na uvedené
adrese nebyla zastižena, byla zásilka uložena dne 17. 8. 2007 na poště a adresátce byla
zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Adresátka si však zásilku nevyzvedla ani do 10 dnů
od uložení, a proto bylo nutno považovat poslední den lhůty za den doručení, i když se
adresátka o uložení nedozvěděla (§50 c odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). Za těchto
okolností byl stěžovatelce podle citovaného ustanovení doručen napadený rozsudek v pondělí
dne 27. 8. 2007, byť si ho zástupkyně vyzvedla až dne 3. 9. 2007. S ohledem na tyto
skutečnosti bylo posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti pondělí dne 10. 9. 2007.
Pokud pak kasační stížnost byla podána na podatelnu krajského soudu dne 17. 9. 2007, stalo
se tak zjevně po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, jejíž zmeškání nelze prominout
(§106 odst. 2 poslední věty s. ř. s.).
Jelikož stěžovatelka podala kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu
až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
ji odmítl jako opožděně podanou (§46 odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu