ECLI:CZ:NSS:2007:7.ANS.5.2007:38
sp. zn. 7 Ans 5/2007 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatelky M. Ch., za účasti Krajského úřadu Zlínského kraje, se sídlem ve Zlíně,
tř. Tomáše Bati 3792, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 19. 6. 2007, č. j. 29 Ca 131/2005 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností stěžovatelka napadla usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 19. 6. 2007, č. j. 29 Ca 131/2005 – 28, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě,
kterou se domáhala, aby bylo Krajskému úřadu Zlínského kraje (dále jen „krajský úřad“)
uloženo v rámci opatření proti nečinnosti prvoinstančního orgánu ve věci nepovolených
staveb manželů H. a K. H. v k. ú. K. v sousedství matky stěžovatelky M. Ch. (dále jen
„žalobkyně“) provést příslušná spolehlivá zjištění stavu věci a neprodleně zahájit (nelze–li
nápravy dosáhnout jinak) v celém rozsahu těchto nepovolených staveb o nich z moci úřední
řízení o jejich odstranění podle ust. §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“). V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud
uvedl, že se z vrácené listovní zásilky, která obsahovala předvolání na jednání, dozvěděl, že
žalobkyně zemřela. Ačkoliv byla žalobkyně zastoupena obecnou zmocněnkyní
(stěžovatelkou), nebylo možno v řízení pokračovat vzhledem k povaze věci, když práva
uplatňovaná předmětnou žalobou byla vázána na osobu žalobkyně a nemohla přejít na její
právní nástupce. Nemohlo tedy být v soudním řízení pokračováno, a proto krajský soud řízení
podle ust. §47 písm. c) ve spojení s §64 s. ř. s. a ust. §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností nejprve zabýval z hlediska splnění
podmínek řízení. Jelikož kasační stížnost podala dcera žalobkyně, která žalobkyni v řízení
před krajským soudem zastupovala na základě plné moci, musel Nejvyšší správní soud v prvé
řadě zodpovědět otázku, zda závěr krajského soudu, že práva uplatňovaná předmětnou
žalobou byla vázána na osobu žalobkyně a nemohla přejít na její právní nástupce, je v souladu
se zákonem.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby krajský úřad v rámci opatření proti
nečinnosti správního orgánu I. stupně provedl příslušná spolehlivá zjištění stavu věci
a neprodleně zahájil řízení o odstranění nepovolených staveb RD manželů H. a K. H. v
bezprostředním sousedství žalobkyně postavených takto na pozemcích, o jejichž vlastnictví
vede žalobkyně soudní spor. Pokud o těchto stavbách stavební úřad nezahájil řízení z moci
úřední podle ust. §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, setrvává tak v nečinnosti, čímž
dochází k poškozování práv a zájmů žalobkyně, neboť tyto nepovolené stavby zasahují přímo
i nepřímo do jejich vlastnických práv.
Z podané žaloby je nezjistitelné, jaká práva žalobkyně byla tvrzenou nečinností
stavebního úřadu dotčena, protože je v ní pouze obecně tvrzeno, že nemovitosti,
o jejichž odstranění má být vedeno správní řízení jsou postaveny na pozemcích,
které jsou předmětem sporu vedeného žalobkyní, aniž by bylo jakkoliv konkretizováno,
o jaké pozemky se jedná a u kterého soudu je spor o vlastnictví veden, takže nelze zjistit,
je-li v tomto řízení pokračováno s právním nástupcem žalobkyně a kdo tímto nástupcem
je. Vzhledem k úmrtí žalobkyně však již nelze v tomto směru neurčitost žaloby odstranit.
Na základě takto formulovaného žalobního návrhu není podle názoru Nejvyššího správního
soudu možné dovodit, že podle povahy věci může krajský soud v řízení pokračovat,
a tedy ani, že v důsledku úmrtí žalobkyně došlo k přechodu aktivní legitimace
na stěžovatelku. Závěr krajského soudu o nemožnosti přechodu práv uplatněných v předmětné
žalobě na stěžovatelku byl tedy opodstatněný, a krajský soud proto nepochybil,
když z tohoto důvodu řízení o žalobě zastavil.
Protože stěžovatelka není procesním nástupcem žalobkyně a plná moc udělená
žalobkyní stěžovatelce pro řízení před krajským soudem zanikla smrtí žalobkyně,
byla kasační stížnost podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle ust. §46 odst. 1 písm. c) ve spojení s ust. §120 s. ř. s.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu