ECLI:CZ:NSS:2007:7.AO.2.2007:28
sp. zn. 7 Ao 2/2007 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci navrhovatelů a) RNDr. P. H., b) M. S., c) D. K., d) H. S., e) Ing. I. Š., f) J. K., všichni
zastoupeni JUDr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 5, proti
odpůrci obci Z., v řízení o návrhu na zrušení Územního plánu obce Z., schváleného
usnesením Zastupitelstva obce Z. dne 29. 12. 2006,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se podaným návrhem domáhali u Nejvyššího správního soudu zrušení
Územního plánu obce Z., schváleného usnesením Zastupitelstva obce Z. ze dne 29. 12. 2006,
jenž byl vyhlášen obecně závaznou vyhláškou obce Z. č. 6/2006, kterou se vyhlašuje závazná
část Územního plánu obce Z., vyvěšenou na úřední desce Obecního úřadu obce Z. ve dnech
29. 12. 2006 až 15. 1. 2007. Navrhovatelé uvedli, že územní plán je jako opatření obecné
povahy v rozporu se zákonem proto, že byl zastupitelstvem schválen, aniž si obec jako
pořizovatel opatřila všechna potřebná stanoviska dotčených orgánů státní správy, stanoviska
některých dotčených orgánů státní správy v rozporu s ustanovením §22 odst. 2 ve spojení s §
22 odst. 5 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyla dohodována
s pořizovatelem, schvalování územního plánu rovněž proběhlo v rozporu s jednacím řádem
obecního zastupitelstva obce Z., způsob schvalování územního plánu byl v rozporu i
s ustanovením §31 citovaného zákona, konečná verze územního plánu se ani neshoduje
s verzí posuzovanou před schválením nadřízeným orgánem územního plánování, kterým je
Krajský úřad Středočeského kraje, pořizovatel nedostál své povinnosti kvalifikovaně se
zabývat námitkami a vyjádřeními vlastníků dotčených pozemků podle ustanovení §21 odst. 4
a §22 odst. 4 citovaného zákona a posléze ve schváleném územním plánu nebyly zohledněny
požadavky některých dotčených orgánů státní správy. Navrhovatelé tak byli opatřením obecné
povahy zkráceni na svých právech ve smyslu ustanovení §101a odst. 1 s. ř. s., a proto navrhli,
aby Nejvyšší správní soud územní plán zrušil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda usnesení Zastupitelstva obce Z.
ze dne 29. 12. 2006, kterým byl schválen Územní plán obce Z., resp. zda Územní plán
schválený podle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je opatřením obecné
povahy ve smyslu ustanovení §101a s. ř. s. Při posuzování této otázky vycházel z usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Ao 1/2007 – 44,
který dospěl k následujícímu závěru.
Opatření obecné povahy je institutem, který do českého právního řádu, alespoň
co se jeho výslovného pojmenování týká, zavedl zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích. Citovaný zákon předepsal vydání opatření obecné povahy pro některé činnosti
telekomunikačních orgánů přímo, např. v ustanovení §34 odst. 4, právní účinky pak blíže
rozvedl v ustanovení §124. Citovaný zákon nabyl účinnosti dne 1. 5. 2005 a těmito svými
ustanoveními navázal na již platný (od 24. 9. 2004), ale v té době dosud neúčinný, zákon
č. 500/2004 Sb., správní řád. Zároveň byl novelizován i s. ř. s., a to v ustanovení §4 odst. 2
písm. c), §48 odst. 2 písm. e), §101a až §101d. Tento zákon však ani po novelizaci definici
opatření obecné povahy neobsahuje. Výše uvedená ustanovení upravují pouze pravomoc
a kompetenci správních soudů a některá další procesní pravidla přezkumu. Odpověď
na otázku, co lze považovat za opatření obecné povahy, je proto třeba hledat v části šesté
zákona č. 500/2004 Sb. Podle ustanovení §171 citovaného zákona „postupují podle této části
správní orgány v případech, kdy jim zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné
povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím“. V dalších ustanoveních jsou
pak upravena procesní pravidla pro jeho vydání.
Z uvedeného je zřejmé, že ani zákon č. 500/2004 Sb. opatření obecné povahy
materiálně nedefinuje a s ohledem na velkou rozmanitost možných případů ponechává
na zákonodárci, aby stanovil ve zvláštních zákonech, která autoritativní opatření správních
orgánů jsou v právním smyslu opatřeními obecné povahy a mají být připravována,
projednávána a vydávána způsobem upraveným v části šesté citovaného zákona. Opatření
obecné povahy mohou tedy správní orgány vydávat jen v těch případech, kdy jim to zvláštní
zákon ukládá, a to v rozsahu a za podmínek tam uvedených. Pomocí argumentu a contrario
lze pak dovodit, že pokud jim to zvláštní zákon výslovně neukládá, nemohou samy
podle vlastního uvážení určitá opatření podřizovat režimu ustanovení §171 a násl. citovaného
zákona. Tento závěr lze dovodit i ze znění čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Rozhodujícím kriteriem pro posouzení, zda je příslušný správní
akt opatřením obecné povahy, tak nejsou materiální znaky, byť je nepochybné,
že by zákonodárce měl při své legislativní činnosti dbát na to, aby při úpravě tohoto institutu
ve zvláštních zákonech byl obsah v souladu s formou, ale rozhodující je skutečnost,
zda tuto právní formu pro vydání aktu zvláštní zákon stanoví. Pravomoc a kompetence
Nejvyššího správního soudu k přezkumu podle ustanovení §4 odst. 2 písm. c) a §101a
a násl. s. ř. s. je pak dána jen v těch případech, kdy správní orgán vydal opatření obecné
povahy na základě zmocnění uvedeného ve zvláštním zákoně.
V této věci Zastupitelstvo obce Z. schválilo územní plán této obce usnesením
ze dne 29. 12. 2006, tedy v době, kdy byl zákon č. 500/2004 Sb. účinný. Na režim vydávání
opatření obecné povahy tak beze zbytku dopadala ustanovení jeho části šesté. Zvláštní zákon,
který pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace v té době upravoval, tj. zákon
č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, však pro žádnou z činností prováděnou
správními orgány na úseku územního plánovaní a stavebního řízení vydávání opatření obecné
povahy nestanovil. Ustanovení §29 odst. 3 citovaného zákona, které upravovalo finální fázi
schvalování územního plánu a jako právní formu pro vyhlášení jeho závazné části určovalo
obecně závaznou vyhlášku, zůstalo beze změny. Formou opatření obecné povahy jsou územní
plány vydávány až na základě zákona č. 183/2006 Sb., který však nabyl účinnosti teprve
dnem 1. 1. 2007. Z tohoto hlediska tedy ani Územní plán obce Z., schválený usnesením
dne 29. 12. 2006, ani toto usnesení, opatřením obecné povahy nejsou a není tedy dána
pravomoc správního soudu podle ustanovení §4 odst. 2 písm. c) s. ř. s. k jeho přezkumu
v řízení podle ustanovení §101a a násl. s. ř. s. Nedostatek pravomoci je svojí povahou
neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, a proto Nejvyšší správní soud návrh
na zrušení opatření obecné povahy podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl - li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu