ECLI:CZ:NSS:2007:7.APS.3.2006
sp. zn. 7 Aps 3/2006 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatelky A. P., s. r. o., zastoupené JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem
v Karlových Varech, Jugoslávská 14, za účasti Finančního úřadu v Sokolově, se sídlem
v Sokolově, Růžové náměstí 1629, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 16. 1. 2006, č. j. 30 Ca 105/2005 – 21,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2006, č. j. 30 Ca 105/2005 – 21,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 1. 2006, č. j. 30 Ca 105/2005 – 21 odmítl
žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem
Finančního úřadu v Sokolově (dále také „finanční úřad“), který měl spočívat v provádění
opakované kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2001,
I. čtvrtletí roku 2002 a za měsíce červenec a prosinec roku 2003. Krajský soud napadené
usnesení odůvodnil tak, že finanční úřad zahájil u stěžovatelky daňovou kontrolu
dne 22. 9. 2005 a její zahájení zaznamenal do protokolu o ústním jednání za účasti jednatele
stěžovatelky J. H., který protokol také podepsal. Den zahájení daňové kontroly je tedy
okamžikem, kdy se stěžovatelka o provedení úkonu, proti němuž brojí, dozvěděla. Žaloba na
poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem však musela být podána do dvou měsíců ode
dne, kdy se stěžovatelka o nezákonném zásahu dozvěděla, nejpozději však do dvou let od
okamžiku, kdy k němu došlo (§84 odst. 1 s. ř. s.). Posledním dnem subjektivní lhůty pro
podání žaloby tak byl den 22. 11. 2005, který byl dnem pracovním. Stěžovatelka však podala
žalobu k poštovní přepravě až dne 5. 12. 2005, jak je zřejmé z poštovního razítka na obálce,
tedy po uplynutí zákonné lhůty, a tudíž opožděně. Krajský soud proto žalobu v souladu s
ustanovením §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl. Vzhledem k odmítnutí žaloby se krajský
soud nemohl zabývat tím, zda je třeba na základě návrhu stěžovatelky zatímně upravit poměry
účastníků pro hrozící závažnou újmu, a proto současně zamítl návrh na vydání předběžného
opatření.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. stěžovatelka poukázala na to, že žalobu podala včas. Je tomu
tak proto, že podmínkou úspěšného podání žaloby je vyčerpání opravných prostředků
před správním orgánem, pokud je zvláštní zákon v takovém řízení nabízí. Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) v ustanovení
§16 odst. 4 písm. d) umožňuje brojit proti postupu správce daně v rámci daňové kontroly
podáním námitek. To také stěžovatelka učinila a vyčkala rozhodnutí finančního ředitelství
o těchto námitkách. Vyrozumění o nevyhovění námitce jí bylo doručeno 1. 12. 2005. Jelikož
žalobu podala k poštovní přepravě dne 5. 12. 2005, podala ji včas. Proto navrhla,
aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ustanovení §85 s. ř. s. je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem
nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky.
Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že ochrana veřejných subjektivních práv
fyzických a právnických osob poskytovaná podle ustanovení §82 a násl. s. ř. s. správními
soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány.
Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla
ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Teprve nedosáhne-li nápravy
tímto způsobem, otevírá se mu cesta ke správnímu soudu. Takovým právním prostředkem
ochrany nebo nápravy, který má fyzická nebo právnická osoba k dispozici v rámci probíhající
daňové kontroly, jsou podle ustanovení §16 odst. 4 písm. d) zákona o správě daní a poplatků
námitky.
Žaloba podle ustanovení §82 s. ř. s. proti nezákonnému zásahu spočívajícímu
v nezákonně prováděné daňové kontrole je tedy přípustná až poté, kdy žalobce bezvýsledně
vyčerpal právní prostředek stanovený zákonem k jeho ochraně (§85 s. ř. s.), tedy námitky
podle ustanovení §16 odst. 4 písm. d) zákona o správě daní a poplatků. Jejich využití je tedy
předpokladem věcného projednání žaloby proti nezákonnému zásahu. Lhůta pro podání
takové žaloby (§84 s. ř. s.) počíná běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl
o vyřízení námitek (§16 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků), popřípadě od okamžiku
marného uplynutí lhůty pro vyřízení námitek. Protože zákon o správě daní a poplatků
nestanoví lhůtu pro vyřízení námitek, užije se o délce této lhůty per analogiam iuris
ustanovení §71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nejvyšší správní soud v této souvislosti
poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005,
č. j. 2 Afs 144/2004 - 110, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod. č. 735/2006. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud vyslovil, jednak, že žaloba
na ochranu před nezákonným zásahem je přípustná teprve po vyčerpání námitek a jednak,
že lhůta pro podání žaloby počíná běžet od okamžiku vyřízení těchto námitek, případně
od marného uplynutí lhůty pro jejich vyřízení.
Jak je zřejmé z předloženého správního spisu, stěžovatelka námitky proti postupu
účastníka řízení (správce daně) podala a ten o nich rozhodl tak, že jim nevyhověl. Předložený
správní spis však neobsahuje doklad o doručení tohoto rozhodnutí ze dne 14. 11. 2005,
č. j. 74921/05/155930/0144 stěžovatelce. Tato absence však nemůže jít k její tíži, tvrdí-li,
že se o námitkách dozvěděla v okamžiku, kdy písemnost převzal její daňový poradce
dne 1. 12. 2005 a své tvrzení také dokládá otiskem razítka daňového poradce Ing. L. K. Lhůta
pro podání žaloby podle ustanovení §84 s. ř. s. začala běžet od okamžiku, kdy se stěžovatelka
jako daňový subjekt dozvěděla o vyřízení námitek. Krajský soud však nesprávně vycházel
z toho, že skutečností rozhodnou pro počátek běhu lhůty pro podání žaloby proti
nezákonnému zásahu je zahájení daňové kontroly, ač tomu tak v žádném případě není.
Nejvyšší správní soud proto z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). O kasační stížnosti rozhodl bez jednání, protože mu takový postup
umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu