ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.48.2006
sp. zn. 7 As 48/2006 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatele M. c., s. r. o., zastoupeného JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem
se sídlem v Praze 9, K Hutím 5, za účasti předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, č. j. 31 Ca 26/2005 – 22,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, č. j. 31 Ca 26/2005 – 22,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, č. j. 31 Ca 26/2005 – 22,
byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže (dále jen „účastník“) ze dne 28. 2. 2005, č. j. 3R 91/04-Ku, kterým byl zamítnut
rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“)
ze dne 29. 9. 2004, č. j. S 558-R/04-487/140/OŠ, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele
na přezkoumání rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „zadavatel“) ze dne 16. 7. 2004,
č. j. OPF-22/04-2004, kterým nebylo vyhověno námitkám proti rozhodnutí zadavatele
ze dne 25. 6. 2004, č. j. ZM-141-15/VZ-2004, o vyloučení stěžovatele z další účasti
v obchodní veřejné soutěži. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatel
v žalobě vznesl v podstatě jedinou námitku, že nebyly dány důvody pro jeho vyloučení
ze soutěže. K této námitce krajský soud uvedl, že z předloženého spisového materiálu
vyplývá, že stěžovatel ve své nabídce v části „IV. vlastní prohlášení“ uvedl, že platnost
nabídky je 90 kalendářních dnů, čímž tímto sám omezil lhůtu pro přijetí návrhu na uzavření
smlouvy, když nabídkou se podle ust. §2 písm. g) zákona č. 199/1994 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) rozumí návrh
na uzavření smlouvy doložený doklady požadovanými v zadání veřejné zakázky. Krajský
soud odkázal na kogentní ustanovení §8 zákona o zadávání veřejných zakázek, které stanoví
tzv. „zadávací lhůtu“, což je doba, po kterou je uchazeč svou nabídkou vázán. Tato lhůta
se podle ustanovení §40 citovaného zákona prodlužuje uchazečům umístěným v pořadí
na prvním až třetím místě. Faktické prodloužení doby vázanosti nabídkou nastává také
v případech, kdy neběží zadávací lhůty (§56 odst. 5 a §57 odst. 4 citovaného zákona).
Stěžovatel tedy sám stanovil platnost nabídky, určil dobu po kterou je svou nabídkou vázán,
a to odchylně od citovaných ustanovení zákona. Vzhledem k tomuto omezení, které
si stanovil, není možné jeho nabídku považovat za nabídku odpovídající podmínkám soutěže.
Uchazeč v obchodní veřejné soutěži je při zpracování své nabídky povinen dodržet nejen
všechny podmínky stanovené ve vyhlášení obchodní veřejné soutěže, ale také všechna
ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek upravující formu a obsah nabídky. Krajský
soud dále dodal, že zadavatel by nemohl uzavřít smlouvu se stěžovatelem po uplynutí doby
platnosti jeho nabídky, kterou si stěžovatel sám omezil, když zadavatel nemůže jednostranně
prodloužit dobu platnosti stanovenou uchazečem, když takové oprávnění změnit soutěžní
lhůtu stanovenou uchazečem zákon ani nepřipouští jak ze strany zadavatele, tak ze strany
uchazeče. Podle názoru krajského soudu tak správní orgány v tomto případě rozhodly
v souladu se zákonem.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Na prvém místě namítal, že krajský soud
nesprávně posoudil otázku, zda uvedení platnosti nabídky do obchodní veřejné soutěže
v délce trvání odpovídající zadávací lhůtě ve smyslu §8 zákona o zadávání veřejných zakázek
je při existenci zákonných důvodů prodloužení zadávací lhůty (§§40 a 41 citovaného zákona)
v rozporu se zadávacími podmínkami soutěže. V zadávacích podmínkách stanovil zadavatel
zadávací lhůtu a nabídka stěžovatele o zadávací lhůtě nehovořila. V posuzované věci se tedy
údaj délky platnosti nabídky uvedené stěžovatelem shoduje s údajem o délce této lhůty
stanovené zadavatelem. Nic na tom nemění ani existence zákonných ustanovení obsahujících
principy prodloužení zadávací lhůty. Dále namítal, že výklad vůle provedený správními
orgány a krajským soudem je v rozporu nejen s vůlí stěžovatele, ale i jejím jazykovým
vyjádřením a navíc odporuje základním principům logiky. Podle stěžovatele krajský soud
nesprávně posoudil otázku, zda je úkon vyjádřený větou „Platnost nabídky: 90 kalendářních
dnů“ určitým a srozumitelným a zda způsobuje následky, když není určen ani počátek lhůty
a když stěžovatel mohl omezit účinnost úkonu, nikoli jeho platnost, resp. přesněji, touto
otázkou se nezabýval vůbec. Nedostatky projevu vůle týkající se prohlášení o platnosti
nabídky namítal stěžovatel již v žalobě, nicméně krajský soud tuto otázku vůbec neřešil.
Omezení doby platnosti nabídky tak, jak ji učinil stěžovatel, lze považovat za neurčité
a nesrozumitelné, a tedy by se k němu při existenci zadávací lhůty ve smyslu civilního práva
nemělo přihlížet (§37 odst. 1 a §41 o. z.). Neurčitost mohlo způsobit neuvedení počátku
lhůty. Samotné použití pojmu „platnost nabídky“ pak může zapříčinit neurčitost
i nesrozumitelnost, neboť platnost si nikdo nemůže sjednat či určit, ale nastává automaticky
po splnění zákonných předpokladů a jednou platná nabídka zůstává platnou stále, a to i tehdy,
uplyne-li lhůta, po níž je uchazeč svojí nabídkou vázán. Na posledním místě stěžovatel
namítal, že krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda lze, v případě, kdy by byla doba
platnosti nabídky uvedena v rozporu se zadávací lhůtou, vůbec vyloučit uchazeče a zda může
být v takovém případě důvodem vyloučení skutečnost, že nabídka uchazeče neodpovídá
podmínkám soutěže. Domnělá nejasnost nabídky mohla být odstraněna dotazem zadavatele
na výklad věty „Platnost nabídky: 90 kalendářních dnů.“ Místo toho byl stěžovatel vyloučen
ze zástupných formálních důvodů. Z výše uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Účastník se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem.
Vyjádřil nesouhlas s námitkami stěžovatele, že nejasnost nabídky mohla být odstraněna
dotazem zadavatele. V této souvislosti odkázal na ust. §§8, 40, 56 odst. 5 a 57 odst. 4 zákona
o zadávání veřejných zakázek a uvedl, že jestliže stanovil stěžovatel platnost nabídky, tedy
de facto dobu, po kterou je nabídkou vázán, odchylně od citovaných ustanovení zákona, není
možné jeho nabídku považovat za odpovídající podmínkám soutěže. Uchazeč je povinen
dodržet nejen všechny podmínky stanovené ve vyhlášení veřejné obchodní soutěže, ale také
všechna ustanovení zákona upravující formu a obsah nabídky. Zadavatel by nemohl uzavřít
smlouvu s uchazečem po uplynutí doby platnosti jeho nabídky, když nemůže jednostranně
prodloužit dobu platnosti stanovenou uchazečem, jelikož upravovat nabídku po uplynutí
soutěžní lhůty zadavatelem ani uchazečem zákon nepřipouští. Ze shora uvedených důvodů
navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel byl rozhodnutím zadavatele
ze dne 25. 6. 2004 vyloučen z další účasti v obchodní veřejné soutěži „Diskové pole
a optické přepínače SAN“ z důvodu, že stěžovatelem předložená nabídka neměla zákonem
stanovenou dobu platnosti. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal námitky, kterým
zadavatel rozhodnutím ze dne 16. 7. 2004, č. j. OPF-22/04-2004 nevyhověl a rozhodnutí
o vyloučení potvrdil. Toto rozhodnutí zadavatel odůvodnil tím, že důvodem vyloučení byla
část nabídky stěžovatele obsahující prohlášení: „Platnost nabídky: 90 kalendářních dnů“,
neboť tímto omezením platnosti své nabídky stěžovatel zadavateli znemožnil po uplynutí
zadávací lhůty a oznámení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky postupovat podle
§40 odst. 1, resp. §41 odst. 1, 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh stěžovatele
na přezkoumání tohoto rozhodnutí byl Úřadem zamítnut rozhodnutím ze dne 29. 9. 2004,
č. j. S 558-R/04-487/140/OŠ, protože podle názoru Úřadu stěžovatel citovaným prohlášením
omezil platnost své nabídky pouze na dobu zadávací lhůty uvedené v podmínkách obchodní
veřejné soutěže a zadavatel by tak nemohl uzavřít se stěžovatelem smlouvu po uplynutí doby
platnosti nabídky, neboť nelze jednostranně prodloužit dobu platnosti stěžovatelem
stanovenou. Upravovat nabídku po uplynutí soutěžní lhůty zadavatelem ani uchazečem
zákon nepřipouští. V podstatě shodnou argumentaci obsahuje také rozhodnutí účastníka
o rozkladu ze dne 28. 2. 2005, č. j. 3R 91/04-Ku.
V dané věci je jedinou spornou otázkou, zda prohlášení stěžovatele „Platnost nabídky:
90 kalendářních dnů“ uvedené v části označené v nabídce jako „IV. Vlastní prohlášení.“ může
být důvodem pro jeho vyloučení z další účasti v obchodní veřejné soutěži „Diskové pole
a optické přepínače SAN“.
V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za primární stížní námitku,
že se krajský soud nezabýval otázkou, zda prohlášení stěžovatele o časovém údaji platnosti
nabídky bylo řádným projevem vůle a zda lze k takovému projevu vůle vůbec přihlížet. Podle
Nejvyššího správního soudu krajský soud pochybil, když nejprve posuzoval, zda je sporné
prohlášení o platnosti nabídky v rozporu s podmínkami soutěže, resp. se zákonem o zadávání
veřejných zakázek. Krajský soud měl totiž přednostně vyřešit otázku, zda uvedení platnosti
nabídky by mohlo být považováno za neurčité a teprve pokud by dospěl k závěru,
že je v souladu s předpisy soukromého práva o právních úkonech a že je tedy (mimo jiné)
učiněno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně (§37 odst. 1 o. z.), otevírá se možnost
přezkumu dalších žalobních námitek. Pokud by se totiž krajský soud ztotožnil s argumentací
stěžovatele a sporné prohlášení deklaroval jako neurčité, a tedy absolutně neplatné ve smyslu
citovaného ustanovení, zcela by odpadl důvod, pro který byl stěžovatel vyloučen z obchodní
veřejné soutěže a který je také podstatou tohoto sporu. Jelikož však krajský soud výše
uvedeným způsobem nepostupoval, je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Posouzení sporného prohlášení stěžovatele z hlediska namítaných vad projevu vůle
je v dané věci otázkou natolik zásadní, že bez jejího vyřešení není možné přezkoumat
napadený rozsudek z hlediska ostatních stížních bodů, a proto se jimi Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť takový přezkum by byl předčasný.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O vě ci bylo
rozhodnuto bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu