ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.60.2006
sp. zn. 7 As 60/2006 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
V., s. s r. o., zastoupeného JUDr. Mikulášem Ürgem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1,
Jungmannova 31, za účasti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně,
třída Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 3. 2006, č. j. 31 Ca 121/2004 – 51,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2006, č. j. 31 Ca 121/2004 – 51,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2006, č. j. 31 Ca 121/2004 - 51,
byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže ze dne 26. 10. 2004, č. j. 3R 72/04-Ku, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti
rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ze dne 23. 8. 2004,
č. j. S 528-R/04-397/140/OŠ, jímž bylo na základě návrhu stěžovatele přezkoumáno
rozhodnutí zadavatele - Ředitelství silnic a dálnic ČR vydané ve věci obchodní veřejné
soutěže „Měření a dodávka dat o technickém stavu vozovek dálnic a silnic I. třídy“.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel považoval
za nesprávný právní názor o tom, kdo se rozumí „příslušným uchazečem“ ve smyslu
ustanovení §34 odst. 4 zákona č. 199/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle
stěžovatele jím není ten, kdo podal nabídku, kterou komise, jmenovaná pro posouzení
a hodnocení nabídek, navrhla vyřadit, ale ten, koho vyloučí z účasti na soutěži zadavatel.
Zadavatel veřejné obchodní soutěže rozhoduje o výběru nejvhodnější nabídky, neprovádí tedy
hodnocení nabídek, protože hodnocení přísluší komisi. Stěžovatel dále namítal, že Úřad
nemohl uložit zadavateli, natož komisi, provést nové posouzení a hodnocení nabídek a k tomu
ještě určit komisi, kterou z nabídek má navrhnout vyřadit. Proto nesouhlasil s názorem
krajského soudu o tom, že orgán dohledu mohl a musel vyslovit právní názor v návaznosti
na ustanovení §59 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle
stěžovatele správní rozhodnutí nevycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, neboť
správní orgány nesprávně zjistily skutkové okolnosti. Nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.) pak stěžovatel spatřoval v tom, že krajský soud neprováděl skutková zjištění,
zda stěžovatel splnil podmínky zadání soutěže ani jím navrhované důkazy a považoval
to za bezpředmětné, neboť tato otázka byla již vyřešena v rámci předchozího správního řízení
a vydání předchozího správního rozsudku. Krajský soud však měl přezkoumat napadené
výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů, což neučinil. V souladu se shora uvedeným
navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené
rozhodnutí v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které
uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 3,
k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo
dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo
tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo
vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily,
že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Podle odst. 2 citovaného
ustanovení je navrhovatel povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako
osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy, a předseda senátu takové osoby vyrozumí
o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily,
zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; současně s vyrozuměním
je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení,
že je tu další taková osoba. Podle odst. 3 citovaného ustanovení má osoba zúčastněná
na řízení právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném
jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí rozhodnutí, jímž se řízení
u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem.
Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že osobou zúčastněnou na řízení se může stát
pouze osoba, která má materiální znaky specifikované v §34 odst. 1 s. ř. s., pokud soudu
na jeho výzvu výslovně oznámila, že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. Teprve tímto projevem vůle se tato osoba stává zúčastněnou osobou, která má práva
uvedená v §34 odst. 3 s. ř. s.
V dané věci stěžovatel v žalobě v bodě III. na straně 8 označil osoby, které podle jeho
vědomosti přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení ve smyslu §34 s. ř. s., a to
Ředitelství silnic a dálnic ČR a I., a. s. Z obsahu soudního spisu, ani z napadeného rozsudku
nevyplývá, že by se krajský soud jakkoliv otázkou osob zúčastněných na řízení zabýval.
Krajský soud takto označené osoby nevyzval, aby oznámily, zda v řízení budou uplatňovat
práva osoby zúčastněné na řízení, a proto ani nemohly vyjádřit svou vůli stát se zúčastněnou
osobou. V důsledku toho s nimi krajský soud jako se zúčastněnými osobami nejednal, např.
je nevyrozuměl o nařízeném jednání, nedoručil jim napadený rozsudek. Osobám označeným
stěžovatelem v žalobě tak byla odepřena možnost uplatnit jejich procesní práva v řízení před
krajským soudem, přičemž tato vada řízení mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o
věci samé.
V této souvislosti je nutno poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2005,
sp. zn. I. ÚS 60/05, v němž byl vysloven právní názor, že „Pokud procesní předpis přiznává
určité osobě postavení účastníka řízení či osoby zúčastněné na řízení (§§33, 34 s. ř. s.),
je povinností soudu s touto osobou jednat jako s účastníkem či osobou zúčastněnou
až do okamžiku, kdy jí bude právně relevantním způsobem sděleno (např. usnesením
§34 odst. 4 s. ř. s), že jí takové procesní postavení nepřísluší. Jakýkoliv jiný postup soudu,
zejména, kdy je účastník či osoba zúčastněná na řízení soudem ignorována, stojí v rozporu
s principem fair procesu a právního státu.“
Vzhledem k uvedené vadě řízení se již Nejvyšší správní soud nezabýval stížními body
směřujícími k tomu, aby byl rozsudek krajského soudu meritorně přezkoumán.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V souladu s ustanovením §109 odst. 1
s. ř. s., rozhodl ve věci bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu