ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.66.2006
sp. zn. 7 As 66/2006 - 109
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce
v právní věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se
sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, za účasti Ministerstva dopravy, se sídlem v Praze 1,
nábřeží Ludvíka Svobody 12, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Cad 17/2005 – 88,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Cad 17/2005 – 88,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Cad 17/2005 – 88 rozhodl,
že se stěžovatel neosvobozuje od placení soudního poplatku za kasační stížnost, kterou
se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006,
č. j. 2 Ca 17/2005 – 56. V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že s ohledem
na skutečnosti, které stěžovatel nesdělil, i když na ně byl dotázán, má soud za to, že nedoložil,
že nemá dostatečné prostředky k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatel
neuvedl, zda požádal o úpravu výživného mezi manžely podle ust. §91 odst. 2 zákona
č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“) a také neuvedl, který
soud rozhodoval o jeho vyživovací povinnosti k nezletilým dětem po dobu trvání manželství
a z jakých příjmů rodičů při stanovení vyživovací povinnosti vycházel. Městský soud odkázal
na ust. §36 odst. 3 s. ř. s., kde je pro osvobození od soudních poplatků především stanovena
podmínka doložení nedispozice s dostatečnými finančními prostředky. Pokud se týká
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci osvobození od soudních poplatků, na které
stěžovatel poukázal, odkázal městský soud na ust. §50 odst. 2 s. ř. s. (správně §52 odst. 2
s. ř. s.), podle kterého je soud vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin
a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní
úsudek sám. V daném případě tedy není městský soud rozhodující ve správním soudnictví
vázán rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ve věci osvobození od soudních poplatků
v občanském soudním řízení.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že městský
soud zamítl jeho žádost o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost z čistě
formálních důvodů. Soud tvrdí, že mu stěžovatel nesdělil veškeré požadované informace,
ale o tyto informace soud nepožádal a návrh rovnou zamítl. Choval se tak vysloveně
formalisticky se snahou zabránit základním právům stěžovatele na spravedlivý proces
a podání kasační stížnosti. Stěžovatel si toto jednání vykládá tak, že městský soud nechce,
aby jeho rozhodnutí bylo napadeno a řešeno Nejvyšším správním soudem. Paradoxní
a v rozporu s právy stěžovatele je skutečnost, že stejný soud rozhoduje o osvobození
od poplatků za kasační stížnost, která směřuje proti jeho vlastnímu rozhodnutí. To může vést
ke zneužití pravomoci i bránění spravedlnosti a právu, zejména v situaci, kdy se poměry
stěžovatele nezměnily, tyto soud zkoumal před jednáním o žalobě a uznal je dostatečnými
pro osvobození od soudních poplatků a po vydání rozsudku a jeho napadení již dostatečné
pro osvobození od poplatků nebyly. Nejde tedy o neuvedení některých údajů, ale o nevoli
soudu připustit stížnost proti svému rozhodnutí. Porušeno je právo stěžovatele na spravedlivý
proces a na stejné postavení účastníků řízení. Stěžovatel je nemajetný, bez zaměstnání,
na jeho majetek byl v roce 1998 prohlášen konkurs, má vyživovací povinnost vůči dětem,
je v rozvodovém řízení, jež vede Obvodní soud pro Prahu 9. S manželkou již několik let
nežije, výživné manžela řeší podanou žalobou k témuž soudu, která je vedena
pod sp. zn. 9 C 166/2006. O dětech a výživném rozhodoval rovněž Obvodní soud pro Prahu 9
v návaznosti na odvolací Městský soud v Praze. Při stanovení výživného vycházel soud
u stěžovatele z jeho vzdělání a možného zaměstnání jako prodavače, tedy z celostátního
průměru, u matky dětí pak z toho, že tato byla na mateřské dovolené a do práce nastoupila
až v září 2005, kdy údajně pobírá mzdu 10 000 Kč měsíčně. Z uvedeného je zřejmé,
že stěžovatel nemá dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku a měl být tedy
od povinnosti platby osvobozen. Zamítnutí žádosti o osvobození je v rozporu s doloženými
možnostmi a majetkem stěžovatele a jde o zvůli rozhodovacího soudu. Proto stěžovatel
navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odst. 3 citovaného ustanovení,
k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v řízení o žalobě ze dne
6. 9. 2005 požádal o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost odůvodnil nedostatkem
jakéhokoliv majetku. Městský soud poté zaslal stěžovateli tiskopis vzor 060 – Potvrzení
o osobních, výdělkových a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků
(dále jen „potvrzení“) s výzvou, aby jej řádným způsobem vyplnil a zaslal zpět. Na základě
stěžovatelem vyplněného potvrzení vydal městský soud dne 20. 10. 2005 usnesení
č. j. 2 Ca 17/2005 - 32 kterým rozhodl o přiznání osvobození od soudních poplatků
stěžovateli v plném rozsahu. Následně rozsudkem ze dne 8. 3. 2006, č. j. 2 Ca 17/2005 - 56
byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost.
Na výzvu městského soudu k zaplacení soudního poplatku ve výši 3000 Kč reagoval
stěžovatel žádostí o osvobození od soudních poplatků, v níž mimo jiné uvedl, že se jeho
situace nezměnila a že mu jeho majetkové poměry nedovolují uhradit soudní poplatek,
přičemž odkázal na předchozí rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků pro řízení
o žalobě. Městský soud poté vyzval stěžovatele k vyplnění potvrzení a požádal o sdělení výše
částky obvyklého příjmu vyloučené z konkurzní podstaty, dále o sdělení, který soud
rozhodoval o jeho vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, z jakých příjmů rodičů vycházel
a také o sdělení, zda se obrátil na soud v záležitosti stanovení vyživovací povinnosti mezi
manžely podle ust. §91 odst. 2 zákona o rodině. Dne 26. 6. 2006 zaslal stěžovatel soudu
potvrzení, které vyplnil v podstatě shodně jako v případě řízení o žalobě a připojil také
obdobný přípis. Na základě toho vydal městský soud napadené usnesení.
V daném případě tak městský soud na základě stejných skutkových zjištění nejprve
stěžovatele pro řízení o žalobě osvobodil od soudních poplatků, zatímco o osvobození
od poplatků pro řízení o kasační stížnosti rozhodl zcela opačně. Takový postup by byl podle
Nejvyššího správního soudu v souladu se zákonem jen v případě, že by usnesení
o neosvobození od soudních poplatků městský soud řádně odůvodnil a v rámci tohoto
odůvodnění se vypořádal také s otázkou zásadní změny v hodnocení podmínek
pro osvobození od soudních poplatků. Takto však městský soud nepostupoval a dva zcela
srovnatelné případy posoudil městský soud odlišně. V prvém případě bez odůvodnění,
(v souladu s ustanovením §55 odst. 4 s. ř. s.) a v případě druhém s odůvodněním velmi
kusým, že stěžovatel nesdělil soudu některé skutečnosti, na které byl tázán, přičemž
se jednalo o skutečnosti, které v případě prvního rozhodnutí neznal. Městský soud neuvedl,
proč považuje skutečnosti, které stěžovatel nedoložil, za natolik významné, aby odůvodnily
zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Napadené usnesení tedy neobsahuje
logickou úvahu o tom, jak soud k výše uvedenému závěru dospěl, a je proto
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Vzhledem k předchozímu rozhodnutí o osvobození stěžovatele od soudních poplatků
pro řízení o žalobě městský soud svým postupem porušil jeden ze základních principů
právního státu, kterým je předvídatelnost rozhodování státních orgánů, včetně orgánů moci
soudní, a s ním související princip právní jistoty mající v konečném důsledku dopady
i na princip rovnosti účastníků soudního řízení. Princip předvídatelnosti rozhodování
v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány
budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat, ve svém celkovém vyznění,
stejně. Pouze takový postup respektuje právní jistotu a nelze opomíjet, že pouze jeho důsledné
dodržování se významně pozitivně projevuje i v rámci celkového nazírání společnosti
na význam a roli práva. Naopak postoj státního orgánu, který se vyznačuje zásadní odlišností
přístupu k projednávaným věcem, svojí podstatou identickým, tomuto základnímu principu
právního státu hrubě odporuje (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 470/97, Sbírka
nálezů a usnesení, sv. 16, str. 203 a násl.).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené usnesení městského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.), a proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského
soudu zrušil a věc mu vrá til k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 citovaného
ustanovení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto
bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení z důvodu
nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, nezabýval se již námitkami, které uvedl
stěžovatel v kasační stížnosti, neboť takto by mohl postupovat pouze v případě, že napadené
rozhodnutí by bylo přezkoumatelné.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu