ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.72.2005
sp. zn. 7 As 72/2005 - 187
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatelky Ing. A. M., zastoupena JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem
v Praze 5, Plzeňská 4, za účasti Ministerstva pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1,
Staroměstské nám. 6, a zúčastněné osoby C. G., a. s., v řízení o kasační stížnosti podané proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2005, č. j. 10 Ca 26/2004 – 110,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2005, č. j. 10 Ca 26/2004 – 110,
byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne
24. 11. 2003 č. j. 21672/2003/63/O-1966/03, č. j. 28655/2003/63/O-2555/03, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru
územního rozhodování ze dne 6. 8. 2003 č. j. MHMP/304400/03/OUR/S/Me o umístění
stavby „Obytný soubor S. P.“, tj. stavby tří bytových domů, dopravního napojení včetně
řešení dopravy v klidu, připojení na inženýrské sítě a sadové úpravy na pozemcích v k. ú. P.
v prostoru vymezeném ulicemi V., N. P., N. Š. a P. v P. 9. V odůvodnění rozsudku městský
soud uvedl, že námitku v bodě I. žaloby lze shrnout tak, že stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutí
ministerstva, resp. rozhodnutí orgánu I. stupně, je nezákonné, neboť vychází z nesprávné
premisy, že území, v němž je uvedená stavba umisťovaná a jak je vymezeno území pro
stavbu, je ulice N. Š., resp. existuje místní komunikace N. Š. Stěžovatelka však v žalobě
tvrdila, že žádná ulice N. Š. v daném prostoru není, neboť by se musela nacházet i na jejím
pozemku p. č. 304/2 (a dalších) a že se tak rozhodnutí o umístění stavby dotklo jejich práv
k tomuto pozemku. S poukazem na výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně, stejně jako
jeho odůvodnění, dospěl městský soud k závěru, že námitka není důvodná, protože ze
situačního nákresu na podkladu katastrální mapy a z koordinační situace Obytného domu –
lokalita S. P. vyplývá nesporně, že vymezení území pro umístění dané stavby je jasně v tomto
podkladu orámováno červenou čarou, při čemž ohledně dopravního řešení vyplývá, že obytný
soubor je napojen na ulici P. novou spojovací komunikací a pozemek p. č. 304/2 není
umístěním navrhované stavby dotčen, neboť hranice zastavovaného území se kryje s hranicí
tohoto pozemku ze severu, přičemž tato hranice se následně rozšiřuje ve směru k ulici N. P.
tak, jak se současně zužuje p. č. 304/2. Pokud jde o komunikaci N. Š., je z koordinační situace
zřejmé, že ulicí „N. Š.“ je nově budovaná komunikace na pozemcích severovýchodně od
pozemku p. č. 304/2. Prostor této komunikace se rozšiřuje a u ulice N. P. dosahuje šíře
uvedené v rozhodnutí, ve směru k ulici P. právě proto, aby stavba nezasáhla do pozemku p. č.
304/2. Rozšířením původního prostoru N. Š. v místě nového napojení na komunikaci N. P.
není tento pozemek vůbec dotčen, stejně jako další pozemek p. č. 302/1 ve vlastnictví
stěžovatelky na opačné straně při komunikaci P. Stěžovatelka není umístěním stavby zkrácena
v právu k pozemku p. č. 304/2, neboť sice sousedí s navrhovanou stavbou, nicméně na tento
pozemek není žádná ze staveb umísťována. Výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve
spojení se schválenou projektovou dokumentací nezavdává důvodu pro neurčitost tohoto
výroku stran toho, kde a zda má být takto rozšířen původní prostor „ulice N. Š.“, byť by bylo
určitější, pokud by již ve výroku bylo uvedeno to, co je popsáno v odůvodnění, že totiž se
povoluje umístění nové části komunikace „N. Š.“ na pozemcích p. č. 301, 615/1, 615/6
a 615/7 v k. ú. P.. Je tak nesporné, že umístěním stavby se nijak nemění stávající účel užívání
pozemku p. č. 304/2 v k. ú. P., ani jeho současný stav. Stavebně technicky do něho
umisťovaná stavba nezasahuje, ale ponechává se stav stávající. Tuto skutečnost stěžovatelka
správně pochopila, což vyplývá z jejích námitek v žalobě i z podaného odvolání. I při jednání
u soudu stěžovatelka tvrdí, že právě toto umístění je v rozporu s územním plánem, resp.
domáhá se a dovolává se toho, že její pozemek p. č. 304/2 měl být vykoupen a zřízena na něm
komunikace N. Š. v celém rozsahu původního prostoru. Z obsahu jejich námitek lze dovodit,
že se v podstatě domáhá toho, aby investor stavby realizoval původní záměr, tj., že
komunikaci zřídí i na pozemku p. č. 304/2 a od tohoto záměru musel ustoupit pro nesouhlas
spoluvlastníků tohoto pozemku s prodejem. Námitku stěžovatelky, že rozhodnutí nesprávně
vymezuje prostor pro umístění stavby označením „ulice N. Š.“, a tím stanoví, že tento prostor
včetně pozemku p. č. 304/2 je místní komunikací, označil městský soud za nedůvodnou.
Prostor včetně předmětného pozemku označovaný „ulice N. Š.“ je komunikací takto značenou
již od roku 1947, jak vyplývá mimo jiné i z vyjádření příslušného silničního orgánu. Jde o
místní komunikaci IV. třídy, a to spojnici pro pěší mezi ulicemi N. P. a P.. Tato ulice není
stavebně technicky zhotovená jako stavba, ale jde o pozemky, které jsou účelem užívání
určeny a zapsány v katastru nemovitosti jako „ostatní komunikace“. Jde o cestu s asfaltovým
povrchem osazenou osvětlením určenou k přístupu ke stavbám v tomto území. Právě proto
předmětný pozemek mohl být, a byl, vydán v restitučním řízení. Pojem ostatní komunikace
je označením pro způsob využití pozemku jako místní nebo účelová komunikace. Soud
neshledal důvodnou ani námitku, že vlastní pravá ulice N. Š. je na protilehlé straně ulice P.
Ulice N. Š. byla původně souvislou a byla zde dříve než ulice P., která byla řízena při
výstavbě sídliště N. P. a která ji rozdělila na část na pozemku p. č. 302/3 (která byla stavebně
technicky provedena jako komunikace III. třídy s napojením do ulice K. a kolaudována) a na
část na pozemku p. č. 304/2 a dalších (směrem ke kostelu sv. V.), která nebyla takto stavebně
technicky upravena. Tomu odpovídají i podklady ve správním spise. Stejně tak za
nedůvodnou označil městský soud námitku stěžovatelky, že navržená komunikace nesplňuje
podmínku, aby na ni mohly být napojeny všechny sousední pozemky, resp. že je i
ministerstvem odmítáno řešení přístupu soukromých vlastníků na veřejnou místní
komunikaci, ačkoliv za tím účelem jsou tyto komunikace zřizovány. Toto tvrzení považuje za
legitimní městský soud toliko v rozsahu ohledně přístupu a napojení na pozemky, k nimž má
stěžovatelka vlastnické právo. Stěžovatelka zkrácení na svých právech dovozuje z toho, že její
pozemek p. č. 302/1 nebude napojen na nově zřizovanou komunikaci, která mohla podle
původních záměrů být zřízena i na jejím pozemku p. č. 304/2. Stěžovatelce nesvědčí ze
zákona právo na napojení nezastavěného pozemku p. č. 302/1, který ani s umísťovanou
stavbou přímo nesousedí, na nově zřizovanou komunikaci v tom smyslu, že zde musí být
nový vjezd pro auta a že na pozemku p. č. 304/2 musí být stavebně technicky zřízena stavba
místní komunikace. Stavební úřad nemůže zavázat investora k napojení jiných pozemků na
nově zřizovanou komunikaci, když se stavebním záměrem nedotýká dosavadních přístupů
k pozemkům a tyto zůstávají zachovány. Pokud stěžovatelka tvrdí, že dojde nutně
k negativním vlivům vůči pozemku p. č. 304/2, jde o tvrzení stojící na hypotéze o nesprávném
řešení odtokových poměrů a podobně. Namítá - li stěžovatelka nesprávné označení
sousedících parcel v situačním výkresu a v koordinační situaci (p. č. 304/1 v koordinační
situaci vůbec není zakreslena a částečně je místo ní zakreslena neexistující 314/1 jiných
rozměrů a také rozměry a umístění p. č. 301 neodpovídají zakreslení v katastrální mapě),
k tomu městský soud předně poukázal na to, že stěžovatelka nemůže být zkrácena na svých
právech takovou případnou chybou, neboť tyto pozemky nejsou v jejím vlastnictví ani
pozemky sousedícími s jejími pozemky. Proto označil tento žalobní bod za nelegitimní, neboť
se jím stěžovatelka nedovolává ochrany svých práv. Městský soud neshledal, že by vydané
územní rozhodnutí bylo v rozporu s územním plánem tak, jak stěžovatelka dovozuje, a že by
tím došlo ke zkrácení jejích práv. Pro navrhované umístění stavby byl rozhodný územní plán
sídelního útvaru hl. m. P. schválený zastupitelstvem dne 9. 9. 1999. Plocha je určena pro
funkční využití – polyfunkční území smíšeného městského typu a všeobecně obytné.
Legitimní námitkou účastníka řízení o umístění stavby může být námitka o nedodržení
závazného ukazatele územního plánu. V daném případě nedošlo k tomuto porušení. Navíc
stěžovatelka opírá své tvrzení o tom, že ulice N. Š. měla být v daném sporném místě
obousměrnou ulicí mezi ulicí N. P. a P., o studii, resp. návrh z ledna 1998, zpracovaný toliko
jako varianta pro prostorové řešení vztahů v území. Nejde tedy o závaznou část schváleného
plánu. Za nelegitimní označil městský soud také další námitku, v níž stěžovatelka tvrdila, že
před rozhodnutím o umístění stavby měly být vyřešeny majetkoprávní vztahy ke zřizovaným
komunikacím a dalším sítím. Je totiž věcí dotčených orgánů či vlastníků staveb a správců sítí
uzavřít dohody k řádnému provozu staveb a sítí a uvedené postupy jsou řešeny právní
úpravou. Stěžovatelka nemůže být dotčena ve svých právech už vůbec za situace, kdy je
rozhodováno o umístění staveb, a kdy řešení budoucích vlastnických či jiných nelze
předjímat, a v územním řízení nepřísluší stavebnímu úřadu ani odvolacímu orgánu o nich
rozhodovat.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Především poukázala na to, že spolu
se svými dcerami je spoluvlastnicí mimo jiné pozemku p. č. 304/2 v k. ú. P., na jehož
celé hranici bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 8. 2003,
č. j. MHMP/304400/03/OURS/S/Me, rozhodnuto o umístění stavby „Obytný soubor S. P.“
včetně dopravního napojení, řešení dopravy v klidu, připojení na inženýrské sítě a terénní
úpravy a sadové úpravy. Přímo na hranici předmětného pozemku bylo rozhodnuto o umístění
části v platném územním plánu hl. m. P. plánované místní komunikace N. Š., která je v tomto
územním plánu zčásti zakreslena i na pozemku p. č. 304/2, kde místní komunikace není dosud
vybudována. Podle názoru stěžovatelky vycházejí správní rozhodnutí ze zcela chybného
předpokladu, že na hranici území, ve kterém bylo rozhodnuto o umístění předmětného souboru
bytových domů a komunikací, se již nachází ulice N. Š. – místní komunikace N. Š., která bude
upravena a jejíž uliční prostor bude rozšířen (bod 3. 2 rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy).
Z toho je nutno jednoznačně dovodit, že místní komunikace N. Š. se nachází i na pozemku p. č.
304/2, který byl vydán jako nezastavěný, a proto se na něm místní komunikace nemůže
nacházet. Z tohoto důvodu je stěžovatelka přesvědčena, že napadeným rozhodnutím byla
porušena její subjektivní práva a že rozhodnutí ministerstva není v souladu se zákony a
ostatními právními předpisy, nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu a navíc trpí vadou podle
§76 odst. 1 písmeno b) s. ř. s. S námitkami stěžovatelky uvedenými pod bodem I. žaloby na
str. 14 se městský soud vypořádal zcela v rozporu s ustanovením zákona č. 13/1997 Sb.,
v platném znění, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), když potvrdil, že na pozemku
p. č. 304/2 se nachází místní komunikace IV. třídy N. Š., která není stavbou. Stěžovatelce a
ostatním spoluvlastnicím byl tento pozemek vrácen jako nezastavěný, kdy úzký prastarý
chodníček, který se na něm nachází, byl na základě posouzení znalcem označen za volně
položené panely, které nemají náležitosti komunikace pro pěší. Protože podle §9 odst. 1
zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem místní komunikace obec, nemůže být místní
komunikace, která není stavbou, na soukromém pozemku. Ani pozemek p. č. 304/2 ani
sousední pozemky nejsou ve vlastnictví hl. m. P. ani městské části P. 9, takže nemohou být
místní komunikací, která navíc ve skutečnosti neexistuje. I kdyby se na pozemku p. č. 304/2
nacházela účelová komunikace bez stavby, což není nikde stanoveno, tak by byla v soukromém
vlastnictví jeho spoluvlastnic a nemohla by být bez jejich souhlasu rozšiřována na sousední
pozemky. Pokud městský soud neshledal důvodnou námitku, že pravá komunikace N. Š.
je na protilehlé straně ulice P., kde je řádným způsobem označena příslušnou tabulkou, a byla
spolu s parkovištěm zkolaudována, ale potvrdil, že tato ulice pokračuje i na pozemku p. č.
304/2 a dalších, neposoudil tuto právní otázku správně, protože na tomto pozemku a okolních
parcelách není žádné veřejné prostranství ve vlastnictví hl. m. P. nebo městské části P. 9, které
by jako ulice mohlo být označeno a také označeno není. Stanovisko městského soudu, že na
uvedeném pozemku se nachází místní komunikace „N. Š.“ bez stavby, tj. že tento pozemek je
místní komunikace IV.třídy, je v rozporu s ustanoveními §§6, 7 a 9 zákona o pozemních
komunikacích. V probíhajícím řízení nebylo toto tvrzení, že pozemek p. č. 304/2 je místní
komunikaci IV. třídy do této doby přímo vysloveno. Tímto nezákonným posouzením soudu, že
prostor, včetně pozemku p. č. 304/2, označovaný jako „ulice N. Š.“ je místní komunikací IV.
třídy, byla stěžovatelka ve svých spoluvlastnických právech mimořádným způsobem
poškozena, protože de facto znamená opětovné nezákonné vyvlastnění. Dále stěžovatelka
namítala že pokud městský soud na str. 15 napadeného rozsudku posoudil dopis magistrátu hl.
m. Prahy, odboru rozvoje dopravy ze dne 8. 11. 2002, č. j. MHMP-136316/2002 RDO-RD/Čd,
jako vyjádření dotčeného orgánu státní správy k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění
stavby, je stěžovatelka přesvědčena, že neposoudil tento doklad správně, protože jsou v něm
výhradně určovány třídy komunikací za stanovených podmínek a je v něm rozhodnuto o
zařazení místní komunikace N. Š. do sítě místních komunikací IV. třídy, a to zcela
nezákonným způsobem. Podle přesvědčení stěžovatelky jde o nezákonné rozhodnutí
nepříslušného orgánu k zařazení komunikace do sítě místních komunikací, jak je podrobně
rozvedeno v odd. I. bod 3 žaloby. Městský soud neposoudil správně ani rozhodnutí magistrátu
hl. m. Prahy odboru územního rozhodování z 6. 8. 2003 č. j. MHMP/304400/03/OUR/S/Me, a
to v bodu 3. 2, který je součástí dopravního řešení celé stavby tříbytových domů uvedeného
pod bodem 3. Jak již stěžovatelka prokázala, místní komunikace a ulice N. Š. dosud neexistuje,
a proto nemůže být její uliční prostor rozšiřován a upraven. Rozhodnutí ministerstva, stejně
jako orgánu I. stupně, je postiženo vadou řízení, pro kterou měla být obě tato rozhodnutí
soudem zrušena v plném rozsahu, protože bez dopravního napojení nemůže být rozhodnuto o
umístnění stavby bytových domů. Podle přesvědčení stěžovatelky městský soud neposoudil
správně ani další vadu pravomocného rozhodnutí odboru územního rozhodování, kdy výrok
tohoto rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním a v rozporu se schválenou projektovou
dokumentací. Ve výroku tohoto rozhodnutí je pod bodem 3. 2. uvedeno, že ulice N. Š. bude
navržena jako obytná ulice o šířce uličního prostoru 10 metrů, stejně jako u ostatních
komunikací, o jejichž zřízení bylo rozhodnuto, ale v odůvodnění je uvedeno, že se buduje nová
komunikace v ulici N. Š., což znamená, že původní komunikace se nerozšiřuje. V napadeném
rozhodnutí je tedy rozhodnuto o dvou komunikacích, a to o původní, která bude rozšířena, a o
nové, která je nově budována. Soud také neposoudil správně námitky stěžovatelky, kdy
prokazuje, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o umístění pouze části v územním
plánu hl. m. P. plánované místní komunikace a že umístěním této stavby komunikace přímo na
hranici pozemku došlo k porušení spoluvlastnických práv stěžovatelky, kdy tento pozemek by
byl užíván jako chybějící část vozovky a provozem na komunikaci by byl poškozován.
Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud investor v těchto místech buduje nové sídliště obytných
domů, tak že má povinnost pro ně vybudovat i dopravní napojení v plné šíři a nemůže
požadovat, aby jeho část vybudovaly na pozemku p. č. 304/2 jeho spoluvlastníci. Z postupu
investora jasně vyplývá, že se od počátku pokoušel povinnost vybudovat místní komunikaci N.
Š. v plánované šíři obejít tím, že formálně o koupi části tohoto pozemku jednal, ale jen za
účelem, aby poté mohl nepravdivě tvrdit, že stěžovatelka vznášela nepřiměřené nároky.
Stěžovatelka rovněž vyjádřila nesouhlas s posouzením městského soudu, že nesprávným
označením sousedících parcel 314 a 301, které nesousedí s jejími pozemky ve schválené
projektové dokumentaci, nemůže být zkrácena na svých právech. Pozemek p. č. 304/1, který
přímo sousedí s pozemkem p. č. 304/2 a který není ve schválené koordinační situaci zakreslen,
a pozemek p. č. 301, který je zakreslen chybným způsobem, obě tyto chyby způsobují, že
plánek předložený stěžovatelkou jako příloha ke kasační stížnosti, by na základě této chybně
schválené projektové dokumentace mohl být obtížně posouzen. Tímto plánkem dokládá, že
v těchto místech se v současné době nemůže nacházet místní komunikace N. Š., protože toto
připojení připojuje domy označené jako ulice N. P. a stěžovatelka je těmito vadami zkrácena
na svých právech. V územním plánu hl. m. P. byla a je místní komunikace zakreslena jako
spojnice ulic P. a N. P. a městský soud neposoudil tuto právní věc správně, když neshledal, že
vydané rozhodnutí o umístění stavby je v rozporu s územním plánem tak, jak stěžovatelka
dovozuje a že tím došlo ke zkrácení jejích práv. Stěžovatelka je přesvědčena, že nelze měnit
územní plán hl. m. P. pouze na základě vyjádření investora. Při posouzení námitek
stěžovatelky rozvedených pod bodem IV/B nevycházel městský soud z §9 odst. 1 vyhlášky č.
137/1998 Sb., kdy u staveb, jejichž charakter to vyžaduje, se zřizuje kapacitně vyhovující
připojení na pozemní komunikaci s odkazem na zákon o pozemních komunikacích. Pokud
stavba místní komunikace N. Š. je plánovaná zčásti i na pozemku p. č. 304/2, pak mělo být
jednání o vykoupení potřebné části tohoto pozemku dokončeno a ne od něj ustoupit, když
spoluvlastnice ho byly ochotny za nabídnutou cenu prodat. Dále stěžovatelka poukazovala
na nepřípustnost nedostatečného příjezdu k budoucím bytovým domům. Celé tvrzení
o existenci místní komunikace N. Š., která ve skutečnosti neexistuje je původně účelově
vykonstruované jen k zvýhodnění investora. Napadeným rozhodnutím, ve kterém je mimo jiné
stanoveno, že na pozemku p. č. 304/2 se nachází místní komunikace N. Š., byla stěžovatelka
mimořádným způsobem ze všech uvedených důvodů poškozena ve svých spoluvlastnických
právech a v právu na spravedlivý proces zajištěných Listinou základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů proto navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu
řízení.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že městský soud se v rozsudku
velmi podrobně zabýval jednotlivými žalobními body a důkazy, které stěžovatelka navrhla
na podporu svých tvrzení, tak i důkazy a tvrzeními účastníka. Městský soud v řízení provedl
dokazování v rozsahu takové potřebnosti, aby zjistil skutkový stav. Stěžovatelka ve stížnosti
pouze opakuje tytéž žalobní body a tytéž argumenty, popř. poukazuje na nově, které
v předchozím řízení neuvedla, např. že ulici N. Š. jako přístupovou cestu užívají uživatelé
domu, jehož výstavba nebyla povolena stavebním úřadem. Z rozsudku podle ministerstva
vyplývá, že předmětem jeho posouzení bylo správní rozhodnutí o umístění stavby. Podmínka č.
3.2 a 3.3 územního rozhodnutí se týká konkrétně dopravního řešení ulice N. Š. Tato byla
založena a je zčásti vybudována, čemuž svědčí betonový chodník a osvětlení, a byla a je
místem napojení asfaltové komunikace z ulice N. P. k domkům, které tvoří uliční frontu
komunikace N. Š. K zatřídění této komunikace se vyjádřil odbor rozvoje dopravy Magistrátu
hl. m. Prahy a z tohoto vyjádření vyplývá, že i po provedených stavebních úpravách zůstane
ulice N. Š. místní komunikaci IV. třídy tak, jak již o ni rozhodl silniční správní orgán.
Komunikace N. Š. je ulicí jednosměrnou, která slouží k odlehčení dopravy a spojuje obytný
soubor do ulice N. P. Umisťovaná stavba je v souladu s územním plánem sídelního útvaru hl.
m. P. K tomu ministerstvo uvedlo, že stěžovatelka zaměňuje územní plán schválený usnesením
č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999 se „Zastavovacím plánem obytného souboru S. P. z roku 1998“,
který závazný není. Pro předmětné území není schválena podrobnější dokumentace. Stavba
je umístěna do funkční plochy všeobecně obytné, ve které lze jako doplňkové funkční využití
plochy umisťovat zeleň, pěší komunikace a vozidlové, nezbytná zařízení technického
vybavení, parkovací a odstavné plochy. Místní zájmy v územním řízení hájila podle
§34 odst. 3 stavebního zákona obec, v daném případě hl. m. P. i městská část P. 9. Regulativy
územního plánu stanoví především urbanistickou koncepci uspořádání území s funkčním
využití plochy, limity využití území, zásady uspořádání dopravy, občanského a technického
vybavení, stanovení územního systému ekologické stability a vymezení ploch pro veřejně
prospěšné stavby, avšak konkrétní umístnění stavby, a to jak tří bytových domů, tak i rozšíření
ulice N. Š., z něho nevyplývá, a proto opačný názor a tvrzení stěžovatelky v něm nenachází
oporu. Z rozsudku městského soudu, z rozhodnutí ministerstva i územního rozhodnutí vyplývá,
že komunikace (její rozšíření) N. Š. nezasahuje do pozemku p. č. 304/2. Stávající komunikace
je na hranici tohoto pozemku a souhlasu jeho vlastníků nebylo třeba. Stěžovatelka byla
účastníkem řízení ve smyslu §34 odst. 1 stavebního zákona a svých procesních práv jak ve
správním řízení, tak i soudním řízení plně využila. Proto ministerstvo navrhlo zamítnutí
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V daném případě bylo rozhodnuto o umístění stavby tří bytových domů, dopravního
napojení včetně řešení dopravy v klidu, připojení na inženýrské sítě a sadové úpravy
v prostoru vymezeném ulicemi V., N. P., N. Š. a P. v P. 9 na pozemcích sousedících
s pozemkem p. č. 304/2 v k. ú. P., jehož je stěžovatelka spoluvlastnicí. Podél hranice tohoto
pozemku, což také stěžovatelka nezpochybňuje, má být umístěna komunikace N. Š., kterou
nebude předmětný pozemek dotčen, i když původně měla být jeho část pro vybudování této
komunikace použita. Ke změně došlo vzhledem k tomu, že jednání o prodeji této části
pozemku vedená mezi jeho spoluvlastnicemi a investorem byla neúspěšná. Tuto skutečnost
přesto, že je z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí právně irelevantní, stěžovatelka
v kasační stížnosti opakovaně zmínila a od ní se v podstatě odvíjejí jak žalobní body, tak i
stížní body.
Za nezbytné za této situace považuje Nejvyšší správní soud zdůraznit, že smyslem
a účelem účastenství vlastníků sousedních pozemků v územním řízení o umístění stavby,
je zajištění ochrany jejich práv, která mohou být rozhodnutím o umístění stavby přímo
dotčena. I když stěžovatelka tvrdila, že je ve svých právech zkrácena, např. tím,
že ve schválené projektové dokumentaci byly nesprávně označeny sousedící pozemky
p. č. 314 a 301, že vydané územní rozhodnutí je v rozporu s územním plánem, tato svá tvrzení
srozumitelným způsobem neodůvodnila, aby bylo zřejmé, v čem konkrétně porušení svých
práv spatřuje.
V kasační stížnosti stěžovatelka dále namítala, že ulice N. Š. neexistuje, že správní
rozhodnutí vycházejí ze zcela chybného předpokladu, když rozhodují o dopravním napojení
obytného prostoru na ulici N. Š., která bude upravena a rozšířena (bod 3. 2 rozhodnutí
Magistrátu hl. m. Prahy) a že pokud městský soud potvrdil, že ulice N. Š. pokračuje i na
pozemku p. č. 304/2 a dalších, neposoudil tuto právní otázku správně. Takový závěr
v napadeném rozsudku obsažen není, protože v jeho odůvodnění je výslovně opakovaně
uvedeno, že předmětný pozemek není dotčen umístěním navrhované stavby a že umístěním
navrhované stavby se nijak nemění stávající účel jeho užívání ani jeho současný stav.
Vzhledem k této nesporné skutečnosti nemůže být stěžovatelka umístěním komunikace, která
bude sloužit jako dopravní napojení obytného souboru, nijak ve svých právech přímo dotčena.
Stěžovatelka sice vyjadřuje přesvědčení, že napadeným správním rozhodnutím byla porušena
její subjektivní práva a že rozhodnutí ministerstva není v souladu se zákony a ostatními
právními předpisy, nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu a navíc trpí vadou podle
§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ale bez jakékoliv věcné argumentace a konkretizace. Naopak
městský soud se na str. 14 a 15 napadeného rozsudku velmi podrobně, srozumitelně
a přesvědčivě vypořádává se žalobními námitkami stěžovatelky, pokud jde o otázku
komunikací v dané lokalitě, zejména existence či neexistence ulice N. Š., a proto v tomto
směru nejsou stížní námitky stěžovatelky důvodné.
Rovněž tak zcela nedůvodně vytýká stěžovatelka městskému soudu, že správně
neposoudil dopis magistrátu hl. m. Prahy, odboru rozvoje dopravy ze dne 8. 11. 2002,
č. j. MHMP-136316/2002 RDO-RD/Čd, pokud jej posoudil jako vyjádření dotčeného orgánu
státní správy k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby. Podle přesvědčení
stěžovatelky se totiž jedná o nezákonné rozhodnutí o zařazení místní komunikace N. Š. do sítě
místních komunikací IV. třídy. K tomuto stížnímu bodu Nejvyšší správní soud uvádí, že
rozhodnutí o zařazení místní komunikace do tříd vydává příslušný silniční správní úřad,
v daném případě Magistrát hl. m. Prahy, odbor dopravy, podle §40 odst. 4 písm. a), §3 a §6
odst. 3 písm. c) a d) zákona o pozemních komunikacích. Takové rozhodnutí muselo podle
právní úpravy platné v rozhodné době obsahovat náležitosti uvedené v ustanovení §47
zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, tedy výrok, odůvodnění,
poučení o odvolání, označení orgánu, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí,
jméno a příjmení účastníků řízení; rozhodnutí muselo být opatřeno úředním razítkem a
podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Písemnost ze dne
8. 11. 2002 jednak výše uvedené náležitosti rozhodnutí nenaplňuje a jednak je podle svého
obsahu mimo jakoukoliv pochybnost pouhým sdělením stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy,
odboru rozvoje dopravy investorovi týkajícím se určení tříd nových i stávajících komunikací
v rámci obytného souboru „Lokalita S. P.“. Nejde tedy o rozhodnutí nepříslušného orgánu
k zařazení komunikace do sítě místních komunikací ani o potvrzení platnosti rozhodnutí
příslušného silničního správního úřadu, jak tvrdí stěžovatelka.
Námitka, že městský soud neposoudil správně vadu rozhodnutí Magistrátu
hl. m. Prahy ze dne 6. 8. 2003, č. j. MHMP/304400ú03/OUR/S/Me, jehož výrok je v rozporu
s jeho odůvodněním a se schválenou projektovou dokumentací, je podle ust. §104 odst. 4
s. ř. s. nepřípustná, protože tyto důvody neuplatnila stěžovatelka v řízení před městským
soudem, ač tak učinit mohla. V žalobě (na str. 9) totiž stěžovatelka pouze uvedla „napadám
výrok v odůvodnění rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj na str. 7 nahoře“ a dále
napadla výrok rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy bod 3.2.
Pokud stěžovatelka vyjadřuje své přesvědčení, že městský soud neposoudil její
námitky týkajícího se toho, že umístěním části stavby komunikace přímo na hranici jejího
pozemku by byl tento užíván jako část komunikace, zřejmě přehlédla obsáhlé zdůvodnění
na str. 15 a 16 rozsudku, v němž se s touto námitkou vypořádává.
Ze všech důvodů výše uvedených není napadený rozsudek nezákonný, a proto
Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Ve věci
rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví - li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla
a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu