ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.144.2006
sp. zn. 7 Azs 144/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele H. A., zastoupeného
Michalem Benčokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 17, za účasti
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 56 Az 128/2006 - 21,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 56 Az 128/2006 – 21
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2006, č. j. 56 Az 128/2006 - 21 odmítl
řízení o podání stěžovatele ze dne 25. 4. 2006 proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 11. 4. 2006, č. j. OAM-422/VL-07-HA08-2006, kterým byla žádost
stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že žalobou podal stěžovatel zamítavé
stanovisko proti přezkoumávanému rozhodnutí ministerstva s odůvodněním, že má problémy
způsobené nestabilitou a nebezpečím v Alžírsku, přičemž primární příčinou je terorismus.
Šíření anarchie, stavění zátarasů na cestách ve městech i mimo ně , neklid na duši způsobilo,
že psychicky onemocněl. Z obsahu podané žaloby podle názoru krajského soudu jednoznačně
vyplývá, že tato nesplňuje v žádném z bodů uvedených v ust. §71 odst. 1 s. ř. s. požadované
náležitosti, a proto řízení o takovém podání ve smyslu ust. §37 odst. 5 s. ř. s. usnesením
odmítl.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. vyjádřil stěžovatel nesouhlas se závěry krajského soudu. V kasační
stížnosti stěžovatel především namítal, že krajský soud po procesní stránce vadně přistupoval
k obsahu vlastní žaloby. Jelikož jeho podání ze dne 25. 4. 2006 bylo krátké, mohl ho předseda
senátu podle zákona vyzvat k opravě nebo odstranění vad podání a stanovit mu k tomuto
úkonu lhůtu. Předseda senátu krajského soudu však takto nepostupoval, nevyzval ho k opravě
nebo odstranění vad podání ve stanovené lhůtě a bez dalšího vydal usnesení, kterým řízení
o podání (žalobě) odmítl. Dále poukázal na to, že důkazy, které si krajský soud opatřil nebyly
úplné a zakládaly se fakticky jen na dokladech obsažených ve správním spise. Situace
v Alžírsku se nedá posuzovat zjednodušeně. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že správní
orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci a dostatečně nezvážil mož nost udělení
humanitárního azylu. Podstata tohoto pochybení tkví v nesprávném výkladu ustanovení
§14 zákona o azylu a v přehlížení soustavného porušování lidských práv v Alžírsku.
Stěžovatel se domnívá, že jeho žádost o udělení azylu lze podřadit pod citované ustanovení,
jelikož má neustále obavy o svou psychiku s ohledem na nepředvídatelné reakce a fyzické
násilí fanatických vyznavačů islámu, kteří uznávají teroristické praktiky. Proto navrhl,
aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na správní spis, zejména
na vlastní podání a výpovědi, které učinil stěžovatel během správního řízení a na vydané
správní rozhodnutí. Domnívá se, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek (správně usnesení)
soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ze žádného ustanovení zákona o azylu
nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně
relevantní důvody pro udělení azylu a činit příslušná skutková zjištění. Jelikož žádost
stěžovatele o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, nemůže se stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
dovolávat posouzení uvedené žádosti podle ustanovení §12 a §14 zákona o azylu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 4 Azs 195/2004).
Z těchto důvodů proto navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude - li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví - li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud vede v případě vadného úkonu účastníky
řízení, případně osoby zúčastněné na řízení, k tomu, aby bylo s jejich úkony možné spojit
zákonem předvídané důsledky. Nesplňuje - li vadný úkon formální nebo obsahové náležitosti,
popřípadě je nesrozumitelný nebo neurčitý, vyzve předseda senátu podatele k opravě nebo
k odstranění vad spolu s poučením, jak je nutné opravu nebo doplnění provést, a stanoví
k tomu lhůtu. Důsledky neodstranění vad se budou lišit podle toho, zda takový nedostatek
brání v tom, aby bylo možno v řízení pokračovat (v takovém případě soud podání, kterým
se zahajuje řízení usnesením odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.) nebo nebrání
(v takovém případě nebude soud k úkonu přihlížet). O těchto následcích musí být podatel
vždy ve výzvě poučen.
Krajský soud však tímto způsobem nepostupoval. Je nesporné, že z obsahu podání
stěžovatele (označeného jako žaloba) ze dne 25. 4. 2006 není zřejmý den doručení
napadeného správního rozhodnutí, označení výroku rozhodnutí, které stěžovatel napadá,
důkazy, které k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, návrh výroku rozsudku, zejména
však nelze zcela přesně dovodit, jaké skutkové a právní výhrady ve smyslu ustanovení
§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. stěžovatel prot i napadenému správnímu rozhodnutí uplatňuje.
Stěžovatel v žalobě totiž pouze uvedl, že nepřijímá zamítavé rozhodnutí, neboť „má problémy
způsobené nestabilitou a nebezpečím v Alžírsku, přičemž primární příčinou je terorismus.
Šíření anarchie, stavění zátar asů na cestách ve městech i mimo ně, neklid na duši způsobilo,
že psychicky onemocněl. Pořád útěk, strach, hrůza a děs“. Žalobní body přitom musí podle
ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat konkrétní skutkové i právní důvody, pro které
žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné (srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 6 Azs 22/2004 - 42).
Krajský soud z obsahu takto formulované žaloby jen dovodil, že toto podání nesplňuje
v žádném z uvedených bodů zákonné podmínky ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s.
a bez dalšího, aniž předtím vyzval stěžovatele k opravě nebo odstranění vad podání
ve stanovené lhůtě s poučením o následcích nevyhovění, v rozporu s ustanovením §37 odst. 5
s. ř. s. žalobu odmítl. Napadené usnesení krajského soudu zcela postrádá jakoukoliv úvahu,
z jakého důvodů nebyl stěžovatel vyzván k opravě nebo odstranění vad podání ve stanovené
lhůtě s poučením o následcích nevyhovění, když v ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. je tato
povinnost předsedovi senátu uložena jako podmínka pro následné odmítnutí žaloby.
Jelikož krajský soud nevyzval stěžovatele k opravě nebo odstranění vad podání
ve stanovené lhůtě s poučením o následcích nevyhovění, resp. v odůvodnění napadeného
usnesení nevyložil přezkoumatelným způsobem, z jakého důvodu tak neučinil, je zcela
opodstatněná námitka stěžovatele poukazující na tento nedostatek.
Je proto nezbytné, aby si krajský soud nejprve ujasnil, zda v žalobě absentuje
jakýkoliv žalobní bod nebo zda je v ní alespoň jeden žalobní bod ještě na hranici
projednatelnosti, který je však možno a nutno upřesnit. Tyto úvahy musí pečlivě vyhodnotit
a odůvodnit. Dospěje - li k závěru, že žaloba má jiné vady než absenci jakéhokoliv žalobního
bodu či absenci vymezení rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno, vyzve předseda senátu
stěžovatele k odstranění vad podání podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. i po uplynutí lhůty
podle ustanovení §71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. To platí i pro upřesnění žalobních bodů
již v žalobě obsažených (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2004,
č. j. 2 Azs 63/2004 - 46). Teprve poté může krajský soud znovu rozhodnout o odmítnutí
žaloby, přičemž v rozhodnutí musí být uvedeny všechny úvahy, které jeho vydání
předcházely.
Ostatními stížními námitkami se Nejvyšší správní soud nezabýval proto, že se týkají
věci samé, která nebyla předmětem přezkumu krajského soudu.
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). O kasační stížnosti rozhodl
bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst.1 s. ř. s.
Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti ( §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou žádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu