ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.157.2006
sp. zn. 7 Azs 157/2006 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky T. D., zastoupené Mgr. Zbyňkem
Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2006,
č. j. 65 Az 139/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 9. 5. 2005,
č. j. OAM-763/VL-20-12-2005, jímž jí podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nebyl udělen azyl, a zároveň
bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91
citovaného zákona.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatelka uvedla důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V dané věci stěžovatelka namítá, že v průběhu správního řízení
nebyl dostatečně zjišťován skutkový stav věci, a proto správní řízení trpělo vadou,
která mohla ovlivnit zákonnost vydaného rozhodnutí. V předcházejících řízeních stěžovatelka
objasnila, že opustila zemi původu kvůli nespokojenosti se stávající politickou a ekonomickou
situací v této zemi a podala žádost o udělení azylu v České republice kvůli útokům
neznámých osob, které ji napadaly na ulici. Stěžovatelka se domnívá, že správní orgán
vůbec nezjišťoval, co bylo bezprostředním důvodem pro její odchod ze země původu,
ani se nezabýval otázkou v čem spočívala její nespokojenost s politickou situací v této zemi
a zda její názory nejsou v přímé souvislosti s útoky, kterým v zemi původu čelila.
Podle tvrzení stěžovatelky správní orgán tyto skutečnosti zcela pominul, neboť z protokolu
o pohovoru ze dne 22. 4. 2005 vyplývá, že dotazy směřující k objasnění těchto nejasností
jí nebyly položeny a skutkový stav věci tak zůstal nejasný. Krajský soud se pak podle jejího
názoru k tvrzením ohledně nedostatečného zjištění stavu věci ve správním řízení nevyjádřil.
Ve vztahu k této námitce stěžovatelky Nejvyšší správní soud konstatuje, že není pravda,
že by správní orgán dostatečně nezjistil skutkový stav věci. Rovněž z odůvodnění rozsudku
krajského soudu nevyplývá, že by se tento nevyjádřil k její námitce ohledně nedostatečně
zjištěného skutkového stavu věci, neboť ve svém rozhodnutí podrobně uvádí, proč neshledal
skutečnosti tvrzené stěžovatelkou jako azylově relevantní důvody. Nejvyšší správní
soud považuje v této věci za nezbytné uvést, že k problematice azylově relevantních
důvodů se již dříve vyslovil ve své judikatuře (např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, www.nssoud.cz, a v rozsudku ze dne 21. 8. 2003,
č. j. 2 Azs 6/2003 - 38, publikovaném pod č. 42/2003 Sb. NSS), z níž vyplývá, že v žádosti
o udělení azylu opakovaně uváděné ekonomické důvody (nedostatek finančních prostředků,
nemožnost sehnat práci) a skutečnost, že politický režim v jeho domovském státě neumožnil
žadateli jeho politický rozvoj, nezakládají samy o sobě odůvodněný strach z pronásledování
pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu §12 zákona o azylu. Rovněž otázka
vyhrožování a pronásledování ze strany soukromých osob byla Nejvyšším správním soudem
opakovaně řešena např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48,
www.nssoud.cz, tak, že skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu
žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů
a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny. V dalším Nejvyšší správní
soud v této stížní námitce odkazuje na výstižné odůvodnění napadeného rozsudku,
s nímž se zcela ztotožňuje.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu