ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.19.2007
sp. zn. 7 Azs 19/2007 - 86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové, Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele Y. B., za účasti
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2007, č. j. 59 Az 85/2005 – 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2007, č. j. 59 Az 85/2005 – 72,
nebyl stěžovateli ustanoven zástupcem advokát pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud
usnesení odůvodnil tím, že v potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech,
které stěžovatel předložil, neuvedl žádné příjmy, ani majetek, který by vlastnil a uvedl,
že studuje češtinu, nemá právo být zaměstnán a za ubytování platí 2000 Kč měsíčně.
Na základě výše uvedeného zjištění dospěl krajský soud k závěru, že u stěžovatele nejsou
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť věrohodně neprokázal
své majetkové poměry, když v prohlášení o majetkových poměrech neuvedl žádný příjem
a přitom za ubytování v soukromí platí nájem ve výši 2000 Kč měsíčně.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vyjádřil
s tímto usnesením nesouhlas a namítal, že nepřítomnost právníka a tlumočníka vedla
k jednostrannému hodnocení situace. Byly podle něj porušena ustanovení §§3, 4, 14, 15 a 17
zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). Dále poukázal
na čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod a §4 a 17 správního řádu. Proto
se domáhal zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Ministerstvo vnitra ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že stěžovatel o důvodech
a skutečnostech, ze kterých krajský soud jeho žádost o ustanovení advokáta zamítl,
nic neuvedl, např. zda krajskému soudu vůbec umožnil posoudit otázku naplnění podmínky
stanovené v §35 odst. 8 s. ř. s., že jsou u něj předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků vzhledem k jeho majetkovým a osobním poměrům. Pokud stěžovatel nebyl
krajskému soudu nápomocen, aby mohlo být jeho žádosti vyhověno, potom není jeho
nesouhlas se zamítavým rozhodnutím na místě a jeho kasační stížnost je nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dovodil podle obsahu kasační stížnosti, že se stěžovatel
dovolává stížnostního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle ustanovení §35 odst. 8 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou splněny dvě podmínky. Jednak se jedná o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jednak je to třeba k ochraně jeho zájmů.
V projednávané věci se krajský soud zabýval splněním první zákonné podmínky, a když
shledal, že není splněna, druhou podmínkou se již pro neúčelnost nezabýval.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je povinnost doložit nedostatek
prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud mohl posoudit, jsou-li splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné
pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Podle stěžovatelem vlastnoručně vyplněného potvrzení o výdělkových a majetkových
poměrech je bez příjmu a jakéhokoliv osobního majetku. Tato tvrzení jsou však v rozporu
se skutečností, že je ubytován v soukromí a za toto ubytování platí měsíčně 2000 Kč. Krajský
soud proto nepochybil, když dovodil, že stěžovatel věrohodně neprokázal své majetkové
poměry, a proto nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku,
a tím se i vylučuje splnění podmínky pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s.
Jak na to také ministerstvo vnitra ve vyjádření důvodně poukázalo, stěžovatel se k důvodům,
pro které mu nebyl ustanoven advokát, vůbec nevyjádřil, takže pochybnosti o pravdivosti
jím uvedených skutečností nadále přetrvávají.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť by to bylo nadbytečné, když
samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu vnitra žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu