ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.25.2007
sp. zn. 7 Azs 25/2007 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci stěžovatele K. D., za účasti
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2007, č. j. 28 Az 64/2006 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2007,
č. j. 28 Az 64/2006 – 9, byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce
pro řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 10. 2006,
č. j. OAM-957/VL-07-K01-2006, jímž bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany
stěžovateli podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění
krajský soud uvedl, že stěžovatel nepředložil na výzvu soudu potřebné doklady k osvědčení
skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho žádosti, ačkoliv byl na důsledek své nečinnosti
upozorněn, a protože tak nebyl dán jeden z předpokladů, jimiž je podmíněno osvobození
od soudních poplatků, nemohl soud vyhovět ani jeho návrhu na ustanovení zástupce.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vyjádřil
s tímto usnesením nesouhlas a namítal, že kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl
možnost odporovat ministerstvu a nemohl vyplnit formulář vzor 060 a že nepřítomnost
právníka a tlumočníka vedla k jednostrannému hodnocení situace. Podle názoru stěžovatele
tak byly porušeny §§3, 4, 14, 15 a 17 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „správní řád“). Dále poukázal na čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod
a §4 a 17 správního řádu. Proto se domáhal zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační
stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané
osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle §35 odst. 8 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou splněny dvě podmínky. Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci
se krajský soud zabýval splněním první zákonné podmínky, a když shledal, že není splněna,
druhou podmínkou se již pro neúčelnost nezabýval.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je povinnost doložit nedostatek
prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud mohl posoudit, jsou-li splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník řízení tuto povinnost
nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
uveřejněné pod č. 537/2005 Sb., NSS).
Ze soudního spisu vyplývá, že v žalobě stěžovatel požádal o ustanovení právního
zástupce. Proto jej krajský soud vyzval usnesením ze dne 8. 12. 2006, č. j. 28 Az 64/2006 – 7,
aby ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení zaslal zpět soudu vyplněný formulář
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudního poplatku
a ustanovení zástupce. Současně stěžovatele poučil, že nebude-li toto ve stanovené lhůtě
splněno, bude jeho žádost o ustanovení zástupce zamítnuta. Při doručování usnesení nebyl
stěžovatel na uvedené adrese zastižen, proto byla zásilka dne 13. 12. 2006 uložena u držitele
poštovní licence (§46 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.) a stěžovateli byla
zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl (§50c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.).
Přitom byl stěžovatel poučen, že nevyzvedne-li si zásilku do 3 dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i kdyby se adresát o uložení nedozvěděl
(§50c odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.). Protože si stěžovatel zásilku v uvedené
lhůtě nevyzvedl, považuje se za den doručení pondělí 18. 12. 2006 (§50c odst. 4 o. s. ř.
ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.). Předání usnesení stěžovateli dne 27. 12. 2006 tak nemohlo
vyvolat žádné právní účinky. Ve stanovené lhůtě stěžovatel nereagoval. Krajský soud proto
nepochybil, když za této situace stěžovateli zástupce neustanovil. Argumentace stěžovatele,
že kvůli špatné znalosti českého jazyka nemohl vyplnit formulář vzor 060 je podle názoru
Nejvyššího správního soudu účelová. Ze soudního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel podal
žalobu v českém jazyce, předmětné usnesení ze dne 8. 12. 2006, č. j. 28 Az 64/2006 – 7,
převzal v pobytovém středisku, kde měl možnost požádat o kvalifikovanou radu, a zejména
pokud této výzvě nerozuměl, měl kontaktovat krajský soud, což však neučinil.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť by to bylo nadbytečné, když
samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu vnitra žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu