ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.36.2007
sp. zn. 7 Azs 36/2007 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce,
JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci stěžovatele Ministerstva
vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti A. F., v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007, č. j. 28 Az 35/2006 – 49,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007,
č. j. 28 Az 35/2006 - 49 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007,
č. j. 28 Az 35/2006 – 49, bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 15. 5. 2006,
č. j. OAM-10638/VL-19-LE06-2001, kterým bylo rozhodnuto o neudělení azylu účastnici
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestovaní ve smyslu
§91 zákona o azylu, a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Současně byla
stěžovateli uložena povinnost zaplatit účastnici na nákladech řízení spojených se zastoupením
advokátem částku 2558,50 Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval,
že stěžovatel postupoval způsobem obvyklým, přičemž respektoval pokyn krajského soudu
vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 59 Az 31/2004 a řízení doplnil. V průběhu soudního
řízení však došlo k zásadnímu zvratu spočívajícímu v tom, že ve věci extradičního řízení byl
vydán nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2007, sp. zn. III. ÚS 534/06 a následně rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2007, sp. zn 9 To 8/2007, jímž bylo rozhodnuto
o nepřípustnosti vydání účastnice k výkonu trestu odnětí svobody do Rumunska. Krajský
soud připustil, že se jedná o důkazy, jejichž obsah nemohl být v době vydání správního
rozhodnutí stěžovateli znám, ale uvedl, že současně je nutno na tato obě rozhodnutí hledět
jako na zásadní rozhodnutí, která hodnotí případ účastnice z hlediska důvodnosti trestní
extradice, které nelze ponechat v tomto několikaletém řízení bez povšimnutí, když bez
zavinění účastnice nemohly být předloženy k důkazu spolu se žádostí. Rozhodnutí stěžovatele
nemůže ve světle námitek účastnice, a především při zohlednění existence těchto rozhodnutí
a jejich závěrů, obstát.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu jeho
nezákonnosti. Krajský soud zrušil správní rozhodnutí stěžovatele, i když je označil za řádně
odůvodněné a podložené relevantními informacemi o zemi původu účastnice, přičemž takto
rozhodl na základě informací, které nemohly být stěžovateli známy. Tento svůj postup označil
za „malý procesní exces.“ Stěžovatel v tomto postupu shledal nezákonnost, jelikož se podle
něj jedná o narušení zásady rovnosti účastníků řízení. Stěžovatel zmíněný nález Ústavního
soudu ani rozsudek Vrchního soudu v Praze k dispozici neměl, neboť nebyl účastníkem
řízení. Správní řízení o udělení azylu (mezinárodní ochrany) není propojeno s řízením
extradičním a správní orgán se ho nezúčastňuje a nepřísluší mu seznamovat
se s nepublikovanými nálezy Ústavního soudu a rozsudky Vrchního soudu v Praze. Stěžovatel
dále poukázal na to, že řízení o udělení azylu je provázeno zásadou aktivity žadatele o azyl.
Účastnice stěžovateli žádný důkazní materiál týkající se výsledků jejího extradičního řízení
nepředložila. Stěžovatel respektuje předmětný nález Ústavního soudu, ale ten se týká
trestního, nikoliv správního řízení, a stejně tak citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze.
V této souvislosti dodal, že dne 1. 1. 2007 se Rumunsko stalo členskou zemí Evropské unie
a na jeho státní příslušníky se hledí jako na „euroobčany.“ Účastnice nebyla v rámci
extradičního řízení vydána do Rumunska, a proto jí nic nebrání v tom, aby jako občan
Evropské unie pobývala v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
na území České republiky, aniž by k tomu potřebovala speciální povolení k pobytu.
Stěžovatel dále spatřuje nezákonnost rozsudku v tom, že mu krajský soud mu uložil povinnost
zaplatit náhradu nákladů právního zastoupení účastnice. Stěžovatel však je jako ústřední
orgán státní správy České republiky od soudního poplatku osvobozen, čímž je naplněno
ustanovení §60 odst. 4 s. ř. s. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2005, č. j. 7 Azs 71/2005 - 61. Proto navrhl, aby byl napadený rozsudek
zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 3, k níž musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Krajský soud opřel napadený rozsudek o listinné důkazy předložené účastnicí
krajskému soudu v průběhu řízení, tj. nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2007,
sp. zn. III. ÚS 534/06, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2007,
sp. zn 9 To 8/2007, přičemž ve věci rozhodl se souhlasem účastníků řízení bez jednání. Podle
ustanovení §77 odst. 1 s. ř. s. provádí soud dokazování při jednání. Důkaz listinou se podle
ustanovení §129 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. provede tak, že ji nebo její část při
jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud sice může
se souhlasem účastníků řízení rozhodnout bez nařízení jednání, ale takto nelze postupovat
tehdy, pokud zde existuje skutečnost, za níž je soud povinen jednání nařídit. V takovém
případě zákon neponechává na úvaze soudu, zda jednání nařídí či nikoliv, nýbrž kogentně
v §77 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že dokazování provádí soud při jednání. Jestliže tedy krajský
soud provádí dokazování, je povinen nařídit jednání, a to i tehdy, pokud účastníci řízení
vyslovili souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání. Protože krajský soud provedl
dokazování mimo jednání, jedná se o vadu řízení, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
V případě, že krajský soud setrvá na svém stanovisku provést důkaz předloženými
rozhodnutími, musí se tak stát při jednání. Teprve v takovém případě může hodnotit
provedené důkazy, a to v daném případě především z hlediska jejich relevance se zřetelem
k ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 10. 2004, č. j. 4 Azs 21/2003 - 55, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 298/2004 a na usnesení Ústavního soudu
ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 404/04. Bez povšimnutí také nelze ponechat skutečnost,
že od 1. 1. 2007 je již země původu účastnice členským státem Evropské unie.
Stížní námitka týkající se uložené povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení účastnici
je podle názoru Nejvyššího správního soudu nedůvodná. Jestliže krajský soud uložil
stěžovateli jako neúspěšnému účastníkovi řízení povinnost uhradit účastnici náklady řízení
spojené se zastoupením advokátem, posoudil věc po právní stránce správně v souladu
s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s. Ve vztahu ke stěžovateli nemohlo být aplikováno
ustanovení §60 odst. 4 s. ř. s., podle něhož má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků,
protože se týká nákladů vynaložených státem v průběhu řízení, např. na svědečném,
znalečném, tlumočném a jiné náklady spojené s dokazováním, které je podle §59 odst. 2
s. ř. s. povinen platit. O takovou situaci se však v daném případě nejednalo.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s §109
odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez
jednání.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu