ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.43.2006
sp. zn. 7 Azs 43/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatelky Ch.
X., zastoupené Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, I. P. Pavlova 3, za
účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9.
2005, č. j. 47 Az 25/2005-28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní
orgán“), ze dne 17. 5. 2005, č. j. OAM-230/LE-01-07-2005, nebyl stěžovatelce dle ust. §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen
azyl a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování
dle ust. §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů
pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
Ve včas podané kasační stížnosti namítá stěžovatelka stížní důvody obsažené
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Má za to, že krajský soud se nezabýval tím,
zda správní orgán postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a zda vycházel
ze spolehlivě zjištěného stavu věci (ust. §3 odst. 4 a §46 správního řádu). Krajský soud
se rovněž nezabýval tím, zda správní uvážení nepřekročilo meze zákona, zda jej správní orgán
nevyložil příliš úzce. Stěžovatelka má za to, že jsou u ní dány důvody humanitárního azylu
odůvodněné strachem před možným zatčením a uvězněním, když policie zapečetila
její prodejnu se zlatem. Svou vlast opustila i z důvodu, že nesouhlasila s politikou jednoho
dítěte. Proto v České republice požádala o azyl. Nebylo taktéž zdůvodněno, proč její důvody
nebyly považovány za humanitární, zejména v situaci, kdy na ni byl v její vlasti vydán
zatykač. Stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhla
zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti s tím,
že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
Stěžovatelka ve správním řízení nenavrhla doplnění podkladů pro rozhodnutí. Rovněž není
možno zabývat se jejími pouze obecnými tvrzeními. Správní orgán proto navrhl nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti a její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Dle písm. b) citovaného ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle písm. d) citovaného ustanovení kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatelka uvádí jako právní důvody kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto
ustanovení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní
názor, ale tento je nesprávně vyložen. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál ve spisu obsažený jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru
vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá
oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný
rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění skutkového závěru.
Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro to, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud,
rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění
nebo je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační
stížnost, je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto
ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá
např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Taková pochybení Nejvyšší správní
soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu ani v rozhodnutí správního orgánu neshledal.
Rozhodnutí obou orgánů plně vycházejí ze spisového materiálu a byla vydána v souladu
s právním řádem.
Předně je třeba zdůraznit, že s ohledem na ust. §109 odst. 4 a §104 odst. 4 s. ř. s.
je v řízení ve správním soudnictví pro věc určující obsah žaloby, neboť ten zásadním
způsobem vymezuje meze přezkumu i v rámci řízení o kasační stížnosti. Jestliže se tedy
stěžovatelka ve své žalobě omezila na vymezení žalobních bodů pouhou citací či odkazem
na zákonná ustanovení, která byla dle jejího názoru porušena, aniž by tyto skutečnosti
jakkoliv konkretizovala, či uvedla, v čem konkrétně spatřuje pochybení správního orgánu,
Nejvyšší správní soud je nucen hledět na její kasační stížnost podle ust. §109 odst. 4 s. ř. s.;
proto konstatuje, že se nemohl zabývat námitkou stěžovatelky o tom, že se krajský soud
nezabýval řádně přezkumem správního uvážení správního orgánu a jejím, v kasační stížnosti
již odůvodněným, tvrzeným nárokem na humanitární azyl, a to pro jejich novost. Nejvyšší
správní soud však v této skutečnosti konstatuje, že i přes žalobu napsanou velmi obecným
způsobem krajský soud řádně přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu,
což je jasně seznatelné ze soudního spisu. Jeho rozhodnutí je řádně odůvodněno, obsahuje
odkazy na zákonná ustanovení a jsou z něj jasně patrné úvahy, kterými byl krajský soud
v průběhu řízení veden, a na základě jakých relevantních skutečností rozhodl. Nejvyšší
správní soud proto neshledal v tomto jeho postupu žádné pochybení.
S ohledem na konstrukci ostatních stížních bodů, které spočívají v pouhém odkazu
na zákonné vymezení důvodů kasační stížnosti, a na dispoziční zásadu, která ovládá celé
kasační řízení, přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí pouze v intencích
ust. §109 odst. 3 s. ř. s., neboť není jeho právem, ale ani povinností, vyhledávat
za stěžovatelku stížní body, v tomto případě tedy přiřadit konkrétní skutkové důvody
pod důvody obsažené v ust. §103 odst. 1 s. ř. s. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že v napadeném rozhodnutí neshledal žádné vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační
stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to,
že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání takového rozhodnutí důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu