ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.64.2006
sp. zn. 7 Azs 64/2006 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky L. B., zastoupené Mgr. Marcelou
Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, č. j. 46 Az
51/2005 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Právní zástupkyni stěžovatelky Mgr. Marcele Zavřelové, advokátce se sídlem v Mladé
Boleslavi, Kalefova 404, se odměna za poskytnutou právní službu nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
usnesení, kterým bylo zastaveno řízení o její žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 9. 2005, č. j. OAM-554/LE-01-07-2005,
jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu dle ust. 16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná,
neboť stěžovatelka vzala svou žalobu svým podáním zpět.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26.4.2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že projev vůle, kterým vzala zpět svou žalobu,
učinila ve svízelné životní situaci a její vůle nebyla prosta omylu. Situací, kdy žalobce vezme
svoji žalobu zpět, a poté dospěje k názoru, že tak učinit neměl, a namítá vady svého právního
úkonu, se Nejvyšší správní soud již zabýval např. v rozsudku ze dne 7. 12. 2005,
č. j. 3 Ads 36/2004 - 49, www.nssoud.cz. V dané věci je však nutno ještě zdůraznit
následující. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 722/04,
mezi náležitosti vůle patří též absence omylu. Jde o omyl ve vůli, který spočívá v nesprávné
nebo v nedostatečné představě o právních následcích, které nastanou z právního úkonu
(na rozdíl od omylu v projevu, který je založen na neshodě vůle a projevu). Takový omyl
vyvolává právní následky pouze za splnění určitých předpokladů, které musí být splněny
kumulativně. Prvním předpokladem je, že musí jít o omyl podstatný; tato podmínka
se neuplatní, byl-li omyl vyvolán lstí. Druhým pak, že druhá smluvní strana musí omyl
vyvolat nebo o něm vědět. Je tedy zřejmé, že v dané věci není možno hovořit o neplatnosti
zpětvzetí žaloby stěžovatelkou z důvodu omylu její vůle, neboť zde nebyly pro takovéto
uznání splněny podmínky. K vadnosti poučení krajského soudu v případě odkladného účinku
kasační stížnosti ve věcech azylu Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že od účinnosti zákona
č. 350/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, má kasační stížnost (podaná
po účinnosti tohoto předpisu) odkladný účinek. Tato skutečnost vzniká na základě zákona;
není tedy třeba, aby krajský soud odkladný účinek kasační stížnosti jakkoliv prohlašoval.
Proto vadnost poučení krajského soudu vztahující se k této otázce nemohla mít v žádném
případě vliv na existenci odkladného účinku kasační stížnosti, tj. i kasační stížnost podaná
v dané věci měla odkladný účinek, a to přímo ze zákona. Vzhledem k okolnosti, že z kasační
stížnosti jednoznačně vyplývá, že si je stěžovatelka této skutečnosti vědoma, neutrpěla
vadným poučením ani žádnou újmu.
Ke skutkovému příběhu stěžovatelky prezentovanému v kasační stížnosti, jenž se značně
odlišuje od příběhu podávaného ve správním řízení, Nejvyšší správní soud s ohledem
na ust. §109 odst. 4 s. ř. s. pro jeho novost nepřihlédl.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, s upřesněním provedeným výše, poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatelky
odměnu za zastupování nepřiznal, neboť ustanovená zástupkyně neuvedla, jaké úkony
v tomto řízení vykonala, a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tato nějaký úkon
právní služby, za který by jí dle ust. §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonala.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu