ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.118.2006
sp. zn. 8 Afs 118/2006-77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce V. B.,
zastoupeného JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem v Praze 5, Holečkova 31, proti
žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, Praha 2, Žitná 12, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2003, čj. 2699/03-130, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, čj. 6 Ca 189/2003-42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2003, čj. 2699/03-130, žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Kolíně ze dne 13. 6. 2002, čj.
62331/02/034912/4576, na vlastní daňovou povinnost žalobce k dani z přidané hodnoty
ve výši 8258 Kč, oproti nadměrnému odpočtu uplatněnému v daňovém přiznání za
zdaňovací období 1. čtvrtletí 1999 ve výši 559 730 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji
rozsudkem ze dne 24. 3. 2005, čj. 6 Ca 189/2003–42, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností. Jejím
obsahem je pouze tvrzení, že proti citovanému rozsudku, kterým byl zamítnut návrh
stěžovatele, podává stěžovatel kasační stížnost, a tvrzení, že stěžovatel napadá výrok
rozhodnutí městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby.
Městský soud usnesením ze dne 19. 5. 2006, čj. 6 Ca 189/2003-66, vyzval stěžovatele,
aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení doplnil důvody kasační stížnosti
(§103 odst. 1 s. ř. s.), pro které rozsudek napadá. Městský soud zároveň poučil
stěžovatele o tom, že nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě bude mít za následek
odmítnutí kasační stížnosti. Usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 23. 5. 2006,
stěžovatel však na ně ve stanovené lhůtě ani později nereagoval.
Kasační stížnost musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel
napadá a údaj o tom, kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno (§106 odst. 1 s. ř. s.).
Předseda senátu vyzve usnesením podatele k opravě, nebo k odstranění vad podání a
stanoví mu k tomu lhůtu (§37 odst. 5 s. ř. s., §108 odst. 1 s. ř. s.). Nebude -li podání ve
stanovené lhůtě doplněno, nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Nemá-li kasační stížnost
všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání
(§106 odst. 3 s. ř. s.). Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že z kasační stížnosti lze vyvodit pouze
nesouhlas stěžovatele s rozsudkem městského soudu, jímž byla jeho žaloba zamítnuta.
Poznamenat je vhodné i to, že stěžovatel uvedl, že brojí proti „odmítnutí žaloby“ (tedy
nikoli rozhodnutí ve věci samé), nicméně soud ve skutečnosti žalobu zamítl (rozhodl ve
věci). Vlastní obsah kasační stížnost postrádá uvedení jakýchkoliv právních důvodů, pro
něž stěžovatel rozsudek městského soudu napadá. Z podstaty věci by přitom přicházel v
úvahu kterýkoliv důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) - d) s. ř. s. Žádný takový důvod
však nelze z kasační stížnosti vyčíst ani při nejmírnějších požadavcích.
Kasační stížnost tak zůstala neurčitá, stěžovatel ostatně neuvedl ani důvody věcné,
z nichž by bylo možno na nějaký právní důvod usoudit. Z textu kasační stížnosti tak je
neseznatelné, v čem se vlastně má spatřovat nesprávnost napadeného rozsudku
městského soudu, resp. jaká konkrétní pochybení jsou tu vytýkána.
Nejvyšší správní soud není oprávněn ani povinen domýšlet za stěžovatele skutečnosti,
které jej k podání kasační stížnosti vedly. Jsou-li ze znění kasační stížnosti její důvody
seznatelné a odpovídají zákonným kasačním důvodům (§103 odst. 1 s. ř. s.), nemusí být
rozhodující, že stěžovatel sám své důvody nepodřadil jednotlivým zákonným
ustanovením či tak učinil nepřesně. Je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady
v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho je stěžovatel dovozuje, kasační stížnost
obstojí. Naopak uplatní-li stěžovatel kasační důvody spočívající v prosté citaci §103 odst.
1 s. ř. s., aniž by je konkretizoval, nelze vyjít z toho, že se jedná o řádnou kasační stížnost.
V nyní posuzované věci stěžovatel nejenže neuvedl důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale z obsahu kasační stížnosti nelze zjistit, proč vlastně s napadeným rozsudkem
nesouhlasí. Samotný negativní názor stěžovatele na rozsudek městského soudu nelze za
řádný důvod kasační stížnosti označit.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost neobsahuje náležitosti podle
§106 odst. 1 s. ř. s., za použití §103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel byl vyzván k odstranění vad
a současně byl poučen o následcích nerespektování této výzvy. Vady v zákonné lhůtě ani
později neodstranil. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl (§37 odst. 5 s. ř.
s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich
náhradu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. srpna 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu