ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.35.2007
sp. zn. 8 Afs 35/2007-41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Jana Passera a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce D. Ž.,
zastoupeného JUDr. Soňou Pechovou, advokátkou v Trutnově, Horská 97,
proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, Hradec Králové, Bohuslava
Martinů 1672/8a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2006, čj.
12930-03/06-0601-21, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 29. 12. 2006, čj. 30 Ca 89/2006-22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Celní úřad rozhodnutím ze dne 22. 6. 2006, čj. 1797-05/06-1261-021/TR06029,
rozhodl o odpovědnosti žalobce za přestupek a podle §22 písm. b) zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů, uložil pokutu ve výši 7000 Kč. Současně uložil propadnutí
zajištěného lihu a žalobci předepsal náhradu nákladů řízení paušální částkou 1000 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí celního úřadu odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne
23. 8. 2006, čj. 12930-03/06-0601-21, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové. Krajský soud usnesením ze dne 29. 12. 2006, čj. 30 Ca 89/2006-22, řízení
zastavil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesení odůvodnil nesplněním poplatkové povinnosti ze strany žalobce. Soudní
poplatek za řízení nebyl zaplacen při podání žaloby; krajský soud proto vyzval žalobce k
jeho uhrazení ve lhůtě dvou týdnů (usnesení ze dne 27. 11. 2006, čj. 30 Ca 89/2006-17).
Usnesení bylo dle údajů na doručence doručeno zástupci žalobce dne 8. 12. 2006. Žalobce
přesto poplatek do dne rozhodnutí o zastavení řízení neuhradil.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení kasační
stížností, jejíž důvod opírá o ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost
rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Stěžovatel tvrdí, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla jeho zástupci vůbec
doručena a že se v daném případě jedná o nedorozumění. Uvedl, že dne 8. 12. 2006
právní zástupce obdržel písemnost od krajského soudu ve shodné věci, ta však
obsahovala pouze výzvu, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení sdělil, zda souhlasí s
rozhodnutím věci bez jednání. Stěžovatel byl v uvedené výzvě také poučen o právu
namítat podjatost soudce a soudních osob ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se o
podjatosti dozvěděl. Usnesení, obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku, však
písemnost doručená právnímu zástupci stěžovatele dne 8. 12. 2006 neobsahovala;
stěžovatel uvedl, že tato skutečnost vyplývá ze spisové dokumentace zástupce žalobce a z
jeho knihy doručené pošty. Navrhl, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno, neboť
zastavením soudního řízení se žalobce dostal do nevýhodného postavení a v důsledku
velmi tvrdého postupu je rozhodnutí nezákonné.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil s tím, že jsou mu známy pouze okolnosti
zastavení řízení uvedené v napadeném usnesení.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a
uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Při svém rozhodnutí
byl veden těmito úvahami:
Podle §4 odst. 1 písm. a) ve spojení s §7 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), je soudní poplatek za řízení splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy
podáním návrhu na zahájení řízení. V souladu s položkou 14a, bodem 2, písm. a)
Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní
poplatek v posuzované věci 2000 Kč. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí, po marném uplynutí této lhůty pak
soud řízení zastaví. Soud řízení zastaví rovněž ve smyslu §47 písm. c) s. ř. s., stanoví-li tak
soudní řád správní nebo zvláštní zákon.
Interpretace citovaných zákonných ustanovení není v posuzované věci sporná.
Sporné není ani použití relevantních ustanovení vztahujících se k povinnosti uhradit
soudní poplatek za řízení. Stěžovatel ovšem namítá, že nebylo namístě užít ustanovení
vztahujících se k zastavení řízení, neboť výzva k zaplacení soudního poplatku mu nebyla
vůbec doručena. Krajský soud při vydání napadeného usnesení vycházel z toho, že soudní
poplatek nebyl ani přes výzvu uhrazen.
K problematice poplatkové povinnosti judikoval již Ústavní soud, podle kterého
(srov. usnesení ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 59/2000, Sb. n. u. ÚS, sv. č. 17, č. 6, str.
371) jakkoliv je lhůta stanovená obecným soudem lhůtou pořádkovou, jde o lhůtu, s
jejímž nedodržením spojuje zákon procesní důsledky, na něž má být účastník řízení také
přiměřeným způsobem upozorněn. Jinak v zásadě platí, že poplatkovou povinnost je
povinen účastník řízení před obecnými soudy splnit při podání návrhu (žaloby). Platební
nekázeň účastníka řízení již sama o sobě je očividně nežádoucí, mimo jiné proto, že
obecné soudy v jejich agendě zbytečně zatěžuje, a jestliže účastník řízení v této nekázni
přes výzvu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené pokračuje,
jde o jednání (opomenutí), za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li
obecným soudem stanovená lhůta k vyzývanému plnění dostatečná.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové vydal dne
27. 11. 2006 usnesení čj. 30 Ca 89/2006-17, kterým vyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku (ve výši 2000 Kč) a stejného dne vydal i výzvu podle §51 odst. 1 s. ř.
s. Obě písemnosti podle údajů na doručence byly stěžovateli odeslány doporučeně k
rukám jeho zástupce, přičemž přijetí bylo zaměstnancem zástupce stěžovatele stvrzeno
podpisem na doručence. Doručenka, která je součástí soudního spisu (čl. 16), obsahuje
údaje o tom, že zásilka obsahuje jak výzvu podle vzoru č. 064 + 072 o. s. ř., tj. usnesení
soudu o výzvě, aby účastník zaplatil soudní poplatek, má-li být jednáno nebo
rozhodováno až po zaplacení soudního poplatku, tak výzvu podle §51 odst.1 s. ř. s.
Doručenka je přitom jedním z prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či
nedošlo k doručení písemnosti. Není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na
doručence za pravdivé (§50f odst. 9 o. s. ř.). Stěžovatel tvrdí, že mu usnesení ze dne
27. 11. 2006, vyzývající jej k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebylo doručeno, ale
nenavrhl žádné důkazy, které by presumpci správnosti údajů obsažených na doručence
přesvědčivě vyvrátily. Nebylo-li přes údaj na doručence předmětné usnesení obsahem
přijaté zásilky (zásilka měla podle obálky obsahovat nejméně dvě písemnosti, podle
tvrzení stěžovatele však obsahovala jedinou), měl a mohl se stěžovatel v souladu se
zásadou vigilantibus iura obrátit na soud, který mu písemnosti zaslal. Stěžovatel to neučinil,
a Nejvyšší správní soud podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu za
použití §64 s. ř. s. považuje údaje na doručence za pravdivé.
Není právně významné tvrzení stěžovatele, podle nějž by soudní poplatek s ohledem
na malou finanční částku včas zaplatil, kdyby mu byla výzva k zaplacení soudního
poplatku doručena. Toto byť věrohodné tvrzení totiž není s to vyvrátit presumpci
správnosti údajů na doručence. Podobně tvrdí-li stěžovatel, že neeviduje v doručené poště
předmětné usnesení, nejedná se o tvrzení, které by bez dalšího mohlo zásadně zpochybnit
správnost údajů na doručence.
Jakkoliv stěžovatel v rámci kasační stížnosti nevznesl námitku vztahující se k
možnému porušení jeho práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky,
Nejvyšší správní soud se zabýval rovněž ústavní konformitou svých závěrů v posuzované
věci. Stěžovatel se obrátil na soud s žádostí o ochranu proti rozhodnutí žalovaného v
souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny. V souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny se lze práva u soudu
domáhat pouze stanoveným postupem, kterým je třeba rozumět rovněž splnění
poplatkové povinnosti, vyplývající ze zákona o soudních poplatcích. Dospěl-li krajský
soud k závěru, že stěžovatel svoji poplatkovou povinnost řádně nesplnil a stanovený
postup tak nedodržel, a Nejvyšší správní soud na základě obsahu soudního spisu postupu
krajského soudu přitakal, nebyla porušena práva stěžovatele garantovaná článkem 36
Listiny (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 59/2000,
Sb. n. u.ÚS, sv. č. 17, usnesení č. 6, str. 371, dostupné též na www. judikatura.cz).
Jakkoliv se postup krajského soudu v posuzované věci může jevit jako přísný, nelze
mu nezákonnost vytknout. Kasační stížnost není důvodná a Nejvyšší správní soud ji
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst.1 s. ř. s., za použití
ustanovení §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, nemá tedy právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, úspěšnému žalovanému náklady řízení o kasační
stížnosti nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. května 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu