ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.42.2005
sp. zn. 8 Afs 42/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: K. V.,
proti žalovanému: Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1,
Štěpánská 28, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyně proti usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 7. 3. 2005, čj. 7 Ca 160/2004 - 25 a ze dne 28. 7. 2005, čj. 7 Ca
160/2004 - 46,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Afs 42/2005
a 8 Afs 131/2005 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny
pod sp. zn. 8 Afs 42/2005.
II. Kasační stížnosti se zamítají.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních
stížnostech.
Odůvodnění:
Včasnými kasačními stížnostmi se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala
zrušení pravomocného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2005,
čj. 7 Ca 160/2004 - 25, jímž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků
z podané žaloby (vedeno pod sp. zn. 8 Afs 42/2005). Stěžovatelka následně kasační
stížností, vedenou pod sp. zn. 8 Afs 131/2005, napadla i usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 28. 7. 2005, čj. 7 Ca 160/2004 - 46, kterým jí nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků pro řízení o jí podané kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že se jedná o věci, které spolu nejen skutkově, ale i právně
souvisejí, a navíc se stejnými účastníky řízení, Nejvyšší správní soud se rozhodl pro jejich
spojení těchto věcí.
V kasační stížnosti proti usnesení městského soudu o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků namítla, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil její majetkové
poměry, což spatřuje v následujících skutečnostech: rodinný domek je pouze venkovskou
chalupou získanou od obce za 3 800 Kč; osobní automobil není zánovní, nýbrž ojetý,
neboť má najeto více než 100.000 km a navíc jeho vlastnictví je pro ni a jejího manžela
životní nezbytností, neboť z bydliště do místa jeho pracoviště se nelze dopravit veřejnou
dopravou a stěžovatelka sama je nemocná a potřebuje se dopravovat k lékařům a stejně
tak i rodiče manžela. Jde-li o příjmy manžela, soud zjišťuje pouze jeho příjmy, avšak
ve formuláři není kolonka k uvedení jeho „poplatků, pohledávek či závazků“, tedy chybí
kolonka k uvedení manželových dluhů. Stěžovatelka v takovém posouzení jejích
majetkových poměrů soudem spatřuje diskriminaci její osoby a zásah do jejího práva
na soudní ochranu.
Uvedla, že „daňová kontrola“ byla předsedou senátu „zcela účelově rozdělena
na šest žalob“ s tím, že bylo zřejmé, že nemá finanční prostředky. Je jí tak odpíráno právo
na projednání její věci soudem.
V téže kasační stížnosti dovozuje podjatost předsedy senátu 7 Ca městského
soudu, jenž v dané věci rozhodoval. Uvedla, že předseda senátu rozhodl na základě lží
zástupce ředitele finančního ředitelství, jenž se dle stěžovatelky dopouští trestné činnosti.
V kasační stížnosti proti usnesení městského soudu o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků v řízeních o kasačních stížnostech namítla, že v odůvodnění
napadených usnesení stojí, že manžel stěžovatelky pobírá průměrnou měsíční mzdu
za kalendářní čtvrtletí ve výši 36.652 Kč. Tento údaj se nezakládá na pravdě, neboť jeho
mzda je sice 36.652 Kč, avšak je to částka za celé čtvrtletí. Pokud jde o její majetkové
poměry – že bydlí pouze ve venkovské chalupě a automobil je 7 let starý, navíc
jej nezbytně potřebuje k cestám k lékaři a manžel k cestám do zaměstnání.
O důvodech kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, vázán rozsahem
i důvody kasační stížnosti, podle §109 odst. 2, 3 s. ř. s., §103 odst. 1 písm. a) a d),
následovně:
Nejvyšší správní soud se v prvé fázi nejprve musel zabývat otázkami splnění
zákonných podmínek k věcnému projednání podané kasační stížnosti.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce. Za použití gramatického výkladu tohoto
ustanovení je třeba dospět k závěru, že podmínky pro ustanovení zástupce soudem jsou
kumulativní, tedy soud musí zkoumat splnění obou těchto podmínek. Vzhledem k tomu,
že v souzeném případě městský soud neshledal u stěžovatelky splnění podmínek
pro osvobození od soudního poplatku a stěžovatelka toto jeho usnesení napadla kasační
stížností a v řízení o kasační stížnosti není zastoupena ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.,
neboť si zástupce pro toto řízení nezvolila, tento nedostatek zastoupení nemůže být
důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti, a to proto, že posuzování žádosti o osvobození
od soudního poplatku, resp. jeho výsledek, je základní otázkou, kterou soud musí vzít
v úvahu i při rozhodování o ustanovení zástupce.
V druhé fázi Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení stěžovatelčiných
námitek.
Nejprve přezkoumal námitku stěžovatelky spočívající v tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, jež spočívá v posouzení
majetkových poměrů stěžovatelky za účelem osvobození od soudních poplatků.
K tomu ze soudních spisů zjistil, že stěžovatelka podáními ze dne 25. 10. 2004
požádala o osvobození od soudních poplatků v řízení o jejích žalobách, proto ji soud
vyzval k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Stěžovatelka v potvrzeních shodně uvedla, že pobírá sociální dávku z titulu částečného
invalidního důchodu ve výši 4791 Kč, je spolumajitelkou domku k trvalému bydlení
(1+2), společně s manželem vlastní osobní automobil Octavia sedm let starý. Průměrná
čistá měsíční mzda manžela za předcházející kalendářní čtvrtletí činila 36.542 Kč
a nad to pobírá i výsluhový příspěvek ve výši 10.074 Kč. V části IX. potvrzení uvedla,
že závazky má pouze vůči finančnímu úřadu, a to ve výši 195.237 Kč. V části X. potvrzení
nazvané „Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození“ stěžovatelka uvedla,
že s ohledem na její zdravotní stav nemá jiné výdělkové možnosti, rozvedla své zdravotní
obtíže, hradí náklady na léky, zdravotní potřeby a dopravu. V závěru potvrzení je uvedeno
prohlášení, že žadatel o osvobození uvedl pravdivé údaje a nezamlčel žádné okolnosti,
které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků.
V potvrzení, která vyplnila pro účely žádosti osvobození od soudních poplatků
v řízení o kasačních stížnostech, doručeném soudu dne 25. 7. 2005, uvedla, že pobírá
částečný invalidní důchod ve výši 5069 Kč, stejně jako i výše i spoluvlastnictví domku
k trvalému bydlení, osm let starého automobilu a tři roky starého motocyklu o obsahu
50 cm3. Pokud jde o výd ělkové poměry manžela, uvádí, že jeho průměrná čistá měsíční
mzda za předchozí kalendářní čtvrtletí činila 36.652 Kč a za další jeho příjem označila
výsluhu ve výši 10.618 Kč. V části IX. závazky, nic neuvedla a v části X. uvedla,
že pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nemůže pracovat a že manžel
splácí blíže nespecifikovaný dluh z podnikání. Na samostatném listě (č.l. 45,
sp. zn. 7 Ca 160/2004) uvedla, že její příjem slouží pouze k jejímu živobytí a nákupu léků,
ostatní platí manžel ze svého.
Účastník může být osvobozen od soudních poplatků při splnění tří předpokladů:
podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, podaný návrh na zahájení řízení není
zjevně neúspěšný, doložení nedostatku prostředků. Ke zkoumání existence předpokladu
doložení nedostatku prostředků, je nutno zdůraznit, že na účastníkovi spočívá
jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník
ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést,
v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, jenž je dle jeho názoru důvodem k obtížnosti
uhrazení soudního poplatku, a taktéž i taková tvrzení doložit.
K uváděným okolnostem stavu stěžovatelčina majetku stěžovatelka a nutných
nákladech na léky, zdravotní pomůcky a dopravu v žádosti o osvobození od soudních
poplatků a v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nic bližšího
neuvedla, ačkoliv má v tomto ohledu jak povinnost tvrzení, tak i povinnost důkazní.
Rovněž i s jejím tvrzením, že v soudem zaslaném formuláři nemohla napsat okolnosti
o manželových závazcích, se nelze ztotožnit, neboť v části X. formuláře měla uvést
všechny další okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození od soudních
poplatků. Soudu nelze vytýkat, že nevyhledával iniciativně místo stěžovatelky další
okolnosti, jež by mohly charakterizovat její nedostatek prostředků (viz i rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, www.nssoud.cz).
Tato stěžovatelčina námitka tedy nemohla mít v řízení o kasační stížnosti úspěch,
neboť městský soud se v tomto ohledu porušení práva nedopustil.
Co se týče námitek uvedených v kasačních stížnostech, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že stěžovatelka sama v potvrzení uvedla, že průměrná čistá měsíční mzda
jejího manžela za předchozí kalendářní čtvrtletí činila 36.652 Kč. Za této situace nelze
soudu nic vyčítat, neboť vycházel jen ze skutečností uváděných samotnou stěžovatelkou.
Obdobně i pokud jde o namítaný stav majetku a dluhy manžela stěžovatelky, které
stěžovatelka nijak blíže nespecifikovala, tudíž soudu svým zaviněním neposkytla
dostatečné informace pro posouzení jejích majetkových poměrů. Jinak řečeno, stěžovatel
žádající soud o přiznání o osvobození od soudních poplatků má ve svém zájmu povinnost
tvrdit a doložit veškeré okolnosti, jež mohou mít vliv na přiznání osvobození od soudních
poplatků. Pokud jde o tvrzené výdaje a závazky, musí je konkretizovat tak, aby si soud
mohl o majetkových poměrech stěžovatele učinit správný úsudek.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry městského soudu o prostředcích,
z nichž stěžovatelka mohla uhradit soudní poplatky z podaných žalob. Zcela souhlasí
se závěrem, že výše invalidního důchodu stěžovatelky by sama o sobě odůvodňovala
přiznání osvobození od soudních poplatků, avšak bylo nutné přihlédnout i k ostatním
majetkovým poměrům stěžovatelky, tj. spoluvlastnictví domku a sedm let starého
automobilu, a taktéž k výdělkovým poměrům jejího manžela. Uvedla-li stěžovatelka
manželovy příjmy v nesprávné výši, nelze toto pochybení klást za vinu soudu. V takto
stěžovatelkou uvedených majetkových poměrech ani Nejvyšší správní soud nespatřuje
důvod pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani za situace, kdy Městský
soud v Praze požadoval zaplacení soudních poplatků za každé žalobou
napadené rozhodnutí správního orgánu. Na povinnost uhradit jednotlivé soudní
poplatky pak nemůže mít vliv samotná skutečnost, že jednotlivé věci byly soudem
vyloučeny k samostatnému projednání dle §36 odst. 2 s. ř. s., neboť takové rozhodnutí
je jen otázkou vhodnosti a přehlednosti řízení.
K stěžovatelkou tvrzené podjatosti ve vztahu k její osobě, Nejvyšší správní soud
uvádí, že podjatost je dle §8 s. ř. s. dána poměrem soudce k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům. Stěžovatelka však neuvedla, v čem by měl takový poměr spočívat a jak
souvisí s projednávanou věcí a soudcem, proto tato její námitka není důvodná. Nejvyšší
správní soud dále dodává, že ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. (poslední věta) okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nejsou důvodem pro vyloučení
soudce pro podjatost.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatelky není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst.1 s. ř. s.). Městský soud tedy
v následujícím řízení stěžovatelku opětovně vyzve k úhradě soudních poplatků
z podaných žalob.
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání,
neboť mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst.1 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst.1 s. ř. s., za použití
ustanovení §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl a podle obsahu spisu úspěšnému
správnímu orgánu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem nevznikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů
řízení o kasačních stížnostech.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu