ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.51.2006
sp. zn. 8 Afs 51/2006 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a Mgr. Jana Passera, Ph.D., v právní věci žalobce
B., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Jiřím Kudějem, advokátem se sídlem Šlikova 20,
Praha 6, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem
Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2004, čj. FŘ-
2973/13/04, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 15. 11. 2005, čj. 10 Ca 241/2004 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2004, čj. FŘ-2973/13/04, žalovaný zamítl odvolání
žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 15. 12. 2003,
čj. 286640/03/006513/6251, jímž byl žalobci na dani z přidané hodnoty za zdaňovací
období listopadu 2000 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 6366 Kč oproti nadměrnému
odpočtu ve výši 908 366 Kč vykázanému v daňovém přiznání.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, kterou Městský soud v Praze
shora uvedeným rozsudkem zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost
založenou na důvodech dle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., neboť namítl, že soud
v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku a současně skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, takže soud
měl napadené rozhodnutí zrušit. Dále uvedl, že městský soud v dané věci považoval
za podstatná taková zjištění správního orgánu, jež nebyla předmětem daňového řízení. Šlo
především o vlastní šetření správce daně vedoucí k jeho tvrzení, že stěžovatel se účastnil
tzv. „řetězového obchodu“, a k následnému závěru, že tato účast byla skutečným
důvodem pro zamítnutí odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru. Soud v této
souvislosti ani v nejmenším nepřihlédl ke stěžovatelově argumentaci, jíž namítal porušení
základních zásad daňového řízení správcem daně I. stupně i žalovaným. Přitom tvrzení
žalovaného neměla oporu ve spisech a byla pouhou konstrukcí bez konkrétní relevance.
Stěžovatel dodal, že konkrétní argumentaci k výše uvedeným tvrzením doplní jak po
skutkové, tak i právní stránce, dodatečně. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007,
čj. 8 Afs 51/2006 - 104, byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne
doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o konkrétní důvody, pro které rozsudek
městského soudu napadá. Stěžovatel byl poučen o tom, že nebude-li kasační stížnost
ve stanovené lhůtě doplněna, bude kasační stížnost odmítnuta. Zástupci stěžovatele bylo
usnesení řádně doručeno (§42 odst. 2 s. ř. s.) dne 14. 9. 2007. Ve stanovené lhůtě však
vady podání odstraněny nebyly.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a Nejvyšší správní soud ji proto
odmítl.
Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval v usnesení ze dne 1. 11. 2006,
čj. 1 Afs 44/2006 - 77, jímž odmítl obdobnou kasační stížnost stěžovatele týkající se daně
z přidané hodnoty za zdaňovací období srpna 2000, kasační stížnost je mimořádným
opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Náležitosti kasační stížnosti
jsou stanoveny v ust. §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání nemá, musí být podle odstavce
3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení vyzývajícího
k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala dostatečně určitá tvrzení,
z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá, přičemž kasační stížnost lze podat jen
z důvodů výslovně uvedených v ust. §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí
obsahovat konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná,
tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v ust. §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka
řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti
však musí být seznatelné důvody, které odpovídají zákonným kasačním důvodům.
V daném případě, obdobně jako ve věci sp. zn. 1 Afs 44/2006, stěžovatel jako
důvody pro podání kasační stížnosti pouze citoval ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a část
písm. b) s. ř. s. a obecně konstatoval, že městský soud ve věci považoval za podstatná
zjištění správního orgánu, jež nebyla předmětem daňového řízení, a to především vlastní
šetření správce daně o stěžovatelově účasti na tzv. „řetězovém obchodu“, přičemž tato
účast byla skutečným důvodem zamítnutí odvolání proti platebnímu výměru. Tvrzení
žalovaného neměla dle stěžovatele oporu ve spisech, soud pak v této souvislosti
nepřihlédl k jeho námitkám ohledně porušení zásad daňového řízení. Taková kasační
stížnost však obsahově neobstojí. Z uvedených tvrzení - i s ohledem na složitost
předmětu řízení před městským soudem a obsáhlé odůvodnění napadeného rozsudku -
není zřejmé, jaké konkrétní vady v úsudku či v řízení se měl soud dopustit či k jaké
konkrétní v žalobě vytýkané vadě správního řízení měl soud napadené rozhodnutí
žalovaného zrušit a z čeho stěžovatel své závěry dovozuje. Chybí též stěžovatelův právní
náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Obecně namítané vady nemůže ani
Nejvyšší správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení
rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku
dispoziční zásady, která ovládá řízení o kasační stížnosti. Předmětná tvrzení jsou tak
stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Stěžovatel si byl obecnosti
uplatněných stížních důvodů a z toho vyplývající neprojednatelnosti kasační stížnosti sám
vědom, když v jejím závěru konstatoval, že konkrétní argumentaci k uvedeným tvrzením
doplní po skutkové i právní stránce dodatečně.
Stěžovatelovo podání tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, Nejvyšší správní
soud ho proto vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu.
Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační
stížnosti a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. §37 odst. 5
s. ř. s. za použití ust. §120 s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku je příslušný rozhodnout Městský soud
v Praze, jehož příslušnost v této věci je dána ustanovením §3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti
rozhoduje krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu