ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.68.2005
sp. zn. 8 Afs 68/2005 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců Mgr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce L. V., práv. zast.
JUDr. Josefem Seifertem, advokátem, AK Orlická 163, Hradec Králové proti žalovanému
Celnímu ředitelství v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze
dne 24. 1. 2005 čj. 31 Ca 191/2004 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Devíti rozhodnutími žalovaného ze dne 18. 6. 2004 byly změněny dodatečné
platební výměry celního dluhu, vydané Celním úřadem. Proti rozhodnutím žalovaného
podal žalobce v zákonné lhůtě žaloby ke Krajskému soudu v Hradci Králové, o kterých
poté, kdy bylo řízení o žalobách spojeno ke společnému projednání, bylo rozhodnuto
rozsudkem ze dne 24. 1. 2005 čj. 191/2004-29 tak, že žaloby byly zamítnuty. V rozsudku
Krajský soud v Hradci Králové mimo jiné uvedl, že přesvědčení žalobce o tom, že správní
orgány neobjektivně a neúplně zjistily skutkový stav věci a vyvodily nesprávné právní
závěry, není důvodné. K žalobní námitce, že postup žalovaného, který v rámci odvolacího
řízení nejprve vrátil věc k vyřízení správnímu orgánu I. stupně podle ustanovení §49 odst.
1 daňového řádu, aby posléze rozhodl o podaných odvoláních sám, byl nesprávný, krajský
soud uvedl, že pokud se správce daně nerozhodl autoremedurou poté, co byla žalovaným
s tímto pokynem postoupena, dodatečný platební výměr zrušit, nelze takový postup
hodnotit jako nezákonný. Za takové situace je pak zákonným takový postup žalovaného,
pokud následně ve věci rozhodl sám. K námitkám, týkajícím se hodnocení rozborů
odebraných vzorků, Krajský soud v Hradci Králové zdůraznil, že přesně označené a
náležitě specifikované vzorky byly nejprve hodnoceny CTL Hradec Králové, z posudků
vyplynulo, že vzorkovnice byly zajištěny celní páskou a nelze tak mít pochybnosti o jejich
identitě. Ze sumarizace výsledků pak vyplynulo, že nebyla zjištěna aromatická ani barvící
složka. Důkaz, který by zpochybňoval manipulaci s odebranými vzorky, či vzbuzoval
pochybnost o nedodržení vnitřních předpisů, žalobce nepředložil. Přesto se krajský soud
zabýval i výsledky zkoušek provedených VŠCHT Praha. Takto vyhotovené vědecké
závěry však nemohl označit za důkazní prostředek, jímž by bylo možno ověřit skutečnosti
rozhodné pro stanovení výše cla, neboť zkušební protokol i protokol o senzorické
zkoušce neobsahovaly sdělení, že rozboru byly podrobeny vzorky shora uváděné, takže
nebylo zřejmé, zda byly zajištěny celní páskou a obal nebyl narušen. Proto krajský soud
nemohl uvedené odborné posouzení označit jako důkaz. Následné rozbory provedené
Státním zdravotním ústavem a stanovisko CTL Praha potvrdily názor žalovaného i
celního úřadu a v odebraných vzorcích nebyla zjištěna přítomnost aromatických ani
barvících složek.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce prostřednictvím
svého právního zástupce v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou opřel o důvod uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když pochybení soudu spatřoval zejména
v nesprávném a neúplném hodnocení důkazů a nesprávném posouzení. Namítal, že soud
opřel svůj závěr o hodnocení rozborů CTL v Hradci Králové a v Praze a rozboru
Státního zdravotního ústavu v Praze. Výsledky zkoušek provedených na návrh žalobce
akreditovaným pracovištěm VŠCHT soud neuznal za důkazní prostředek a v úvahu
nebylo vzato ani odborné stanovisko prof. V. Závěry těchto rozborů nelze vyloučit,
neboť byl v průběhu správního řízení předložen doklad (protokol ze dne 20. 10. 2003),
ze kterého je patrno, že vzorky předal žalobce osobně dne 24. 7. 2007 v plastových
vzorkovnicích se šroubovým uzávěrem. Vzorky byly opatřeny plombou Celního úřadu,
opatřeny razítkem a byly odebrány dne 1. a 2. 7. 2003. Pro případ, že tento protokol nebyl
součástí správního spisu, připojil žalobce kopii tohoto protokolu k podané kasační
stížnosti. Namítal, že se soud opřel pouze o závěry CTL, týkající se přítomnosti
aromatické složky v cukerném sirupu, aniž by vzal v úvahu jiné nikoli nepodstatné
skutečnosti. Není pravdou, že by vzorky cukerného sirupu neobsahovaly aromatickou
složku (citrónové aroma LIMONEN). Citrónové aroma bylo konstatováno ve stopovém
množství, nikoli že nebylo zjištěno vůbec. Zjišťování aromatické složky je značně
individuální a rovněž záleží na množství a způsobu zapracování do aromatického sirupu.
Byly prověřovány i postupy u výrobce dováženého zboží, které osvědčovaly, že do všech
cisteren bylo přidáno citrónové aroma tak, aby výrobek splňoval podmínky pro zařazení
do příslušné položky celního sazebníku. Celní sazebník ani jiná norma nestanoví,
jaké množství musí výrobek obsahovat. Z vyjádření kontrolorky kvality výrobce zboží
vyplývá, že citrónové aroma bylo přidáváno do teplého vzorku, čímž mohlo dojít k jeho
degradaci. Obdobným způsobem vysvětlil absenci přítomnosti aroma i doc. V. a byly
konstatovány i v rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Dále
namítal, že hodnocení závěrů Státního zdravotnického ústavu je chybné a zkreslující,
neboť tvrzení o tom, že vzorek neobsahuje žádné aromatické látky, jelikož jejich obsah
je tak nízký, že leží pod hranicí stanovitelnosti, si vzájemně odporují a navíc zadání
zní na rozbor vzorků z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti. I z tohoto vyjádření
však vyplývá, že vzorky obsahovaly nízký obsah citrónové tresti a byly tak splněny
podmínky pro zařazení do příslušné podpoložky celního sazebníku. Soudem byla rovněž
ignorována stanoviska doc. V. a prof. V. Z výsledků analýz provedených CTL Hradec
Králové vyplývá, že se s velkou pravděpodobností jedná o paralelní analýzu jednoho
vzorku. Žalobce nesouhlasil se závěrem o tom, že není přítomen aromatizační prvek
LIMONEN a požadoval další fyzikální rozbory, které by jeho tvrzení potvrdily nebo
vyvrátily. Následnými rozbory na další složky se potvrdilo, že nejde o identické kontra
vzorky a tedy muselo být s těmito vzorky manipulováno.
Žalovaný navrhl zamítnutí podané kasační stížnosti. Ztotožnil se s odůvodněním
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a uvedl, že pokud je zpochybňována
totožnost odebraných vzorků, takové tvrzení kategoricky odmítá, neboť to se řídí
vnitřními předpisy a nebylo zjištěno, že by došlo ze strany celních orgánů k pochybení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v mezích
stěžovatelem uplatněného důvodu a kasační stížnost neshledal důvodnou.
Nejprve je třeba uvést, že lze dovodit jistý rozpor mezi argumentací obsaženou
v podané kasační stížnosti a důvodem, pod který je tato argumentace podřazována.
Žalobce uvedl, že kasační stížnost podává z odkazem na ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., když pochybení spařuje zejména v nesprávném a neúplném hodnocení důkazů
a nesprávným posouzení. Předmětné ustanovení se týká nesprávného právního posouzení
věci soudem v předcházejícím řízení, spočívajícího v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav je aplikována nesprávná právní věta, nebo je sice aplikována správná právní věta,
ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením
lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy na konkrétní případ nebo situaci.
V souzené věci však byla situace odlišná. Ono nesprávné posouzení, které žalobce
v kasační stížnosti zmiňuje, nemá charakter výtek vůči nesprávné právní aplikaci té které
právní normy. Žalobcem uplatněné námitky by bylo lze spíše podřadit pod důvod
obsažený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., kdy je namítána skutečnost,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve správním spise, nebo je s ním v rozporu.
Druhou okolností, kterou je třeba v úvodu zmínit, je to, že kasační stížnost
je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu (ustanovení §102 s. ř. s.).
Ke skutečnostem, které byly uplatněny stěžovatelem poté, kdy bylo vydáno kasační
stížností napadené soudní rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží. Nejvyšší správní
soud již v minulosti konstatoval (rozsudek ze dne 31. 5. 2004, čj. 3 Azs 43/2003 – 48,
publikovaný na www.nssoud.cz, je třeba zmínit, že byť Nejvyšší správní soud k níže
uvedenému závěru dospěl při posouzení důvodnosti kasační stížnosti proti usnesení
o zastavení řízení před krajským soudem, není žádného důvodu jeho závěry neaplikovat
obecně), že v kasační stížnosti musí stěžovatel uvést, v čem spatřuje nezákonnost
rozhodnutí soudu. Omezí-li se pouze na výtky směřující proti rozhodnutí správního
orgánu, aniž jakkoli zpochybní rozhodnutí soudu, je jeho kasační stížnost nedůvodná,
neboť výtky v ní obsažené jdou mimo rámec rozhodnutí krajského soudu. O podané
kasační stížnosti lze konstatovat, že je koncipována v drtivé většině jako souhrn nových
argumentů týkajících se hodnocení skutkového stavu a shromáždění důkazních
prostředků správními orgány a (s výjimkou tvrzení o tom, že Krajský soud v Hradci
Králové opřel své hodnocení o stanoviska CTL) jde v převážné většině o nové argumenty,
vztahující se nikoli ke způsobu hodnocení důkazních prostředků, jak je učinil krajský soud
(kasační stížnost tedy neobsahuje povětšinou konkrétní výtky postupu krajského soudu
při jejich hodnocení), ale o argumenty, které by své místo případně mohly nalézt
již v podané žalobě. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu není přezkoumávané
rozhodnutí krajského soudu „nahrazováno“, pokud jde o nové hodnocení skutkového
stavu se zřetelem ke skutečnostem, které byly poprvé uvedeny (bez uvedení důvodu)
poprvé až v podané kasační stížnosti, ale rozhodnutí krajského soudu je přezkoumáváno
v mezích důvodů uvedených v podané kasační stížnosti (ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s.).
I se zřetelem k těmto skutečnostem Nejvyšší správní soud k jednotlivým námitkám,
obsaženým v kasační stížnosti, přistupoval.
Žalobce namítal, že nelze vyloučit závěry rozborů VŠCHT Praha a poukazoval
na obsah protokolu ze dne 20. 10. 2003, ze kterého má vyplývat, jaké vzorky byly
podrobeny rozborům. Je třeba konstatovat, že žalobce uvedené tvrzení neučinil
předmětem podané žaloby a krajský soud se proto ani nemohl zabývat obsahem
protokolu ze dne 20. 10. 2003. Obdobně je tomu pokud jde o protokol o analýze
č. 03/04/100, rovněž o tomto dokladu se žalobce v podané žalobě nezmiňuje, a proto
nelze dovozovat nezákonnost kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu
s odkazem na to, že při hodnocení skutkového stavu nebylo vycházeno z obsahu
uvedených důkazních prostředků. Navíc je třeba konstatovat, že správní spis neobsahuje
doklad, který by byl označen uvedeným číslem resp. datem, která žalobce v kasační
stížnosti zmiňuje. Je sice skutečností, že žalobce spolu s kasační stížností předložil
protokol o analýze, ten však má, na rozdíl od tvrzení uvedených v kasační stížnosti
(č. 03/04/100), číslo 07/03/045, tedy číslo podstatně odlišné a navíc neobsahuje žádné
skutečnosti o tom, jakým způsobem bylo se zkoumanými vzorky nakládáno. Žalobce
rovněž netvrdí žádné skutečnosti, ze kterých by dovozoval, že uvedenou listinu nemohl
učinit součástí správního spisu již v průběhu správního řízení. Lze proto jen obecně
konstatovat, že kopie zkušebního protokolu, která byla předložena spolu s podanou
kasační stížností (a jejíž číslo nesouhlasí s tvrzeními žalobce) sice obsahuje údaj o tom,
že zkušební protokol vypracoval mimo jiné ing. Š. a schválil jej doc. V. a že vzorky byly
převzaty osobně, avšak jiného data, než žalobce tvrdí (při zjištění nesouladu žalobcem
uváděných čísel protokolů, či data jejich vyhotovení, pak ani není možné dovodit, které
datum bylo míněno v situaci, kdy žalobce tvrdil, že byly vzorky předány v plastových
obalech dne 24. 7. 2007). Závěr žalobce o tom, v jakých obalech byly vzorky předány a
čím byly tyto obaly opatřeny tento zkušební protokol neobsahuje. Kasační stížností tak
nebyl zpochybněn závěr uvedený na str. 7 druhý odstavec odůvodnění rozsudku
krajského soudu o tom, že zkušební protokol a protokol o senzorické zkoušce
neobsahoval sdělení, že byly zkoumány vzorky předtím hodnocení CTL Hradec Králové,
takže ani nebylo zřejmé, zda byly zajištěny celní páskou a obal nebyl narušen.
Žalobce namítal, že citrónové aroma bylo zjištěno ve stopovém množství a není
proto pravdou, že by nebylo zjištěno vůbec. Rovněž toto tvrzení nebylo obsaženo
v podané žalobě, krajský soud se jím proto nemohl zabývat a nelze následně dovozovat
nezákonnost soudního rozhodnutí, pokud neobsahuje vyjádření k otázce,
která mu v řízení o soudní žalobě ani nebyla položena. Rovněž tak tvrzení o tom,
že z vyjádření D. J. a doc. V. vyplývá, že vzorky obsahovaly velmi nízký obsah citrónové
tresti, se v soudním řízení objevuje poprvé až v kasační stížnosti. Lze proto jen v obecné
rovině konstatovat, že žalobce neuvádí, ve kterém konkrétním dokumentu bylo
konstatováno zjištění citrónového aroma ve stopovém množství. Z odborných posudků
CTL Hradec Králové a Praha pak vyplývá, že aroma zjištěno nebylo. Pokud se ve
správním spise objevuje odkaz na stopové množství látek, je tak uvedeno nikoli jako závěr
o jejich zjištění v uvedeném, byť malém množství, ale je tak činěno v souvislosti s
tvrzením o tom, že aroma nebylo zjištěno resp. nebylo zjištěno v množství, které by
převyšovalo jeho stopovou přítomnost ve vzorku. Pokud žalobce v kasační stížnosti
uvedl, že v průběhu správního řízení bylo konstatováno, že faktické zjišťování
přítomnosti je značně individuální, nelze než znovu konstatovat, že uvedenými
okolnostmi se žalobce v podané žalobě nezabýval a nadto rovněž v tomto případě
konkrétně neuvádí, ze kterých důkazních prostředků uvedené tvrzení dovozuje a jak
konkrétně tato okolnost, byť ve správním spise uvedena je, bezprostředně ovlivňuje závěr
o tom, že citrónové aroma nebylo zjištěno. Rovněž obsáhlá tvrzení o tom, že byly
zjišťovány rozhodné skutečnosti u slovenského výrobce dováženého zboží, se poprvé
objevuje až v podané kasační stížnosti, nikoli v podané žalobě. Nejvyšší správní soud
se jimi proto nezabýval, neboť k nim s odkazem na ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s.
ani přihlížet nemohl.
Žalobce namítal, že se správní orgány a soud dovolávaly výsledků a vyjádření
Státního zdravotního ústavu v Praze a dovozoval rozpor ve stanovisku uvedené instituce.
Je třeba konstatovat, že krajský soud odkázal na uvedené závěry pouze na str. 7 kasační
stížností napadeného rozsudku, když uvedl, že jím (vedle stanoviska CTL Praha) byl
potvrzen názor správních orgánů o tom, že nebyla zjištěna přítomnost aromatických
ani barvicích složek. Nemá tak oporu v napadeném rozsudku tvrzení žalobce o tom,
že „soud konstatuje, že z protokolu o výsledku zkoušek vyplynulo….“. Takový závěr
soud při hodnocení důvodnosti žalobních námitek neučinil, a pokud se případně takové
spojení v odůvodnění rozsudku vyskytuje, není obsaženo v rámci argumentace učiněné
soudem, ale případně při citaci obsahu žalobou napadeného rozhodnutí či obsahu
spisového materiálu. Již proto nemůže být tato kasační námitka důvodná. Nad rámec
uvedeného lze toliko zmínit, že ani v tvrzení žalobce o logickém rozporu v závěru,
který krajskému soudu připisuje, uvedený rozpor dle mínění Nejvyššího správního soudu
není přítomen, neboť případná přítomnost látek v množství menším než stanovitelném,
není v rozporu s celkovým závěrem o tom, že aromatické látky nebyly zjištěny.
Žalobce v kasační stížnosti namítal, že byla ignorována stanoviska vysoce
kvalifikovaných odborníků - doc. V. a prof. V., kdy bylo namítáno, že vzorky
neodpovídají dovezenému zboží (problematika stanovení hodnot BRIX atd.).
Tuto námitku podaná žaloba obsahovala (str. 4 žaloby). Není však důvodný závěr o tom,
že soud nezabýval hodnocením problematiky ztotožnění posuzovaných vzorků,
když tak učinil na str. 7 odůvodnění rozsudku. Žalobce argumentuje stanovisky
uvedených odborníků směrem k závěru o tom, že zkoumané vzorky neodpovídají
dovezenému zboží. Takto koncipované námitky nemohou obstát. Případné tvrzení o tom,
že Celně-technickými laboratořemi byly zkoumány vzorky jiné, než pocházející v dané
konkrétní dodávky, za kterou bylo clo doměřeno, by bylo případně třeba směřovat
k tvrzením o tom, že případně došlo k hodnocení Celně-technickou laboratoří jiných
než odebraných vzorků, za jakých konkrétních okolností k tomu mělo dojít a z čeho
žalobce tyto skutečnosti dovozuje. Skutečnost, že uvedení odborníci případně vyslovili
názor na obsahovou shodu jimi posuzovaných vzorků, které jim poskytl žalobce a vzorků,
které hodnotily Celně-technické laboratoře, nevede bez dalšího k závěru o tom, že vzorky
posuzované CTL neodpovídají dovezenému zboží. Obdobně je tomu, pokud
jde o tvrzení týkající se stanovení hodnot Rf (BRIX) a tvrzení o tom, že jsou tyto hodnoty
pečlivě kontrolovány a obratem případně reklamovány. Skutečnost, že byly odebrány
vzorky z dováženého zboží a ty pak následně podrobeny rozboru v CTL tím totiž není
nijak dotčena. Obdobně je tomu i s tvrzením žalobce o tom, že se vzorky muselo být
manipulováno. Ani takové tvrzení nesměřuje proti tomu, že byly z konkrétní dodávky
vzorky odebrány, předepsaným způsobem zajištěny a individualizovány. Ke konkrétním
okolnostem postupu, jakým byly vzorky označeny, žalobce námitky nevznáší, pouze
uvádí, že následně (při analýze jím předložených vzorků, tedy nikoli těch vzorků,
které byly podrobeny analýze v CTL) mělo být zjištěno, že s těmito vzory mělo být
manipulováno. Takové tvrzení totiž ničeho nemění na předpokladu, že kterého vycházely
správní orgány a následně soud, a sice, že byly hodnoceny vzorky řádně odebrané
při dovozu konkrétního zboží. Pokud žalobce podrobně uváděl technický způsob,
kterým si vysvětluje vlastní podezření s manipulace se vzorky, nelze než znovu poukázat
na to, že uvedené se poprvé objevuje až v podané kasační stížnosti, krajský soud na tato
tvrzení reagovat nemohl a nelze proto shledávat z těchto důvodu jeho nezákonnost.
Pokud žalobce uváděl, že těmito okolnostmi argumentoval i v celním řízení a že je soud
měl vzít v úvahu, je třeba uvést, že soudy přezkoumávají správní rozhodnutí
dle ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů, vymezením žalobních bodů
jsou vázány a soudu pak nelze klást k tíži, že se v rozhodnutí nezabýval tím,
co mu ze strany žalobce nebylo v podané žalobě ani tvrzeno. Na povinnosti žalobce uvést
rozhodné skutečnosti v rámci žalobních bodů, tzn. skutkových a právních důvodů,
pro které žalobce napadené rozhodnutí považuje za nezákonné resp. nicotné, nemění
ničeho ani okolnost, že tyto dle jeho tvrzení musí být obsaženy ve spisových materiálech
celních orgánů a v trestním spise.
S poukazem na shora uvedené skutečnosti proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však
náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud
mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu