ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.29.2006
sp. zn. 8 As 29/2006 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. M. D.,
zastoupeného JUDr. Jaroslavem Polanským, advokátem se sídlem Praha 5, Elišky
Peškové 15, proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo obrany, Praha 6,
Tychonova 1, zastoupenému Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva
obrany, Praha 6, nám. Svobody 471, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 3. 4. 2006, čj. 44 Ca 25/2006 – 47,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2006, čj. 44 Ca 25/2006 – 44
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ředitele Vojenského zařízení 3818 Stará Boleslav ze dne 19. 7. 2004,
čj. 65608-43/2004-3818 bylo s poukazem na ustanovení §107 odst. 7, §110 odst. 1
a §111 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání vysloveno, že žalovaný
je povinen zaplatit České republice – Ministerstvu obrany náhradu škody ve výši
67800 Kč.
Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru 2565 Stará Boleslav ze dne 22. 9. 2004,
čj. 5230/2004-2565 bylo zamítnuto odvolání žalobce a uvedené rozhodnutí správního
orgánu prvého stupně ze dne 19. 7. 2004 bylo potvrzeno.
Dne 17. 2. 2006 podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu, kde jako
žalovaného označil Českou republiku – Ministerstvo obrany s návrhem rozsudečného
výroku na zrušení rozhodnutí ředitele Vojenského zařízení 3818 Stará Boleslav ze dne
19. 7. 2004, čj. 65608-43/2004. Z textu žaloby je zcela zřejmé, že v daném případě byla
vydána dvě správní rozhodnutí a to jak správním orgánem prvého i druhého stupně
s jejich náležitým označením. Kopie obou těchto rozhodnutí byly i k žalobě připojeny.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2006, čj. 44 Ca 25/2006 – 47 byla
tato žaloba odmítnuta. Krajský soud vycházel z toho, že označení žalovaného
je v rozporu s §69 správního řádu, neboť neodpovídá správnímu orgánu, který rozhodl
v posledním stupni. Poučení žalobce v tomto směru by dle krajského soudu bylo
v rozporu se zásadou rovného postavení účastníků a jde tedy o neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení.
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
tohoto usnesení. Poukázal zejména na to, že dle jeho názoru se nejedná o neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení.
Žalovaný resp. Vojenský úřad pro zastupování Ministerstva obrany ve vyjádření
ke kasační stížnosti se ztotožnil s názorem vyjádřeným v napadeném usnesení a navrhl,
aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud posoudil napadené rozhodnutí v rozsahu kasační stížnosti,
přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
V již řadě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo poukázáno na to, že v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s., není osoba
žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu,
aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být a ne s tím,
koho chybně označil v žalobě žalobce. Tento právní názor vyslovil zdejší soud
např. v usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003 – 56, na které
je možno plně odkázat (publikováno pod č. 534/2005 Sb. NSS). Toto (publikované)
usnesení se týkalo případu, kdy v žalobě byl jako žalovaný označen správní orgán prvého
stupně, ale z obsahu žaloby bylo zřejmé, že žalobce brojí i proti rozhodnutí správního
orgánu druhého stupně. Není důvodu ani v nyní projednávané věci vycházet z odlišného
stanoviska, neboť jediná odchylka spočívající v tom, že jako žalovaný byl označen jiný
orgán, než orgán, který vydal rozhodnutí v prvém či druhém stupni, je pro právní
posouzení této věci nepodstatné I zde je rozhodující, že postavení žalovaného je určeno
přímo zákonem.
Z těchto důvodů bylo kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Praze
zrušeno. V dalším řízení bude na tomto soudu, aby jednal jako s žalovaným se správním
orgánem, který v této věci vydal správní rozhodnutí v posledním stupni.
Pro úplnost je třeba uvést, že v záhlaví tohoto rozsudku byli účastníci řízení označeni
ještě ve shodě s napadeným usnesením, když i s těmito účastníky bylo jednáno i v řízení
o kasační stížnosti jak krajským soudem, tak i Nejvyšším správním soudem (v tomto
řízení nebylo možné tento rozsudek předjímat).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu