ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.100.2006
sp. zn. 8 Azs 100/2006 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: X. L. N., zastoupeného Mgr. Darinou
Kučerovou, advokátkou v Děčíně, Sofijská 890/31 (adresa pro doručování Děčín,
Labská 137/17), proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2005,
čj. OAM-753/LE-PA03-PA03-2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 30. 6. 2006, čj. 56 Az 172/2005 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2005, čj. OAM-753/LE-PA03-PA03-2005,
zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení
§16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 30. 6. 2006, čj. 56 Az 172/2005 - 36, zamítl. Žalobce
(stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje neurčitý právní pojem. Do soudního řádu
správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb., s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kritéria přijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (www.nssoud.cz).
O přijatelnou kasační stížnost se pak může typicky, nikoliv však výlučně, jednat
tehdy, když 1) se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, 2) se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně, ať již na úrovni krajských soudů nebo v rámci Nejvyššího správního soudu,
3) je potřeba učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně, 4) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O takové pochybení se může např. tehdy, když a) krajský soud ve svém rozhodnutí
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze vyloučit, že k nedostatku respektu
bude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není
v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Zájmem stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
kasační stížnosti (§103 odst. 1 s. ř. s.), ale také uvést, v čem spatřuje přesah svých
vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití kriterií nastíněných ve shora citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že nebylo prokázáno, že žádost o udělení
azylu podal s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Nejvyšší správní soud připomíná,
že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze namátkou
uvést např. rozsudek ze dne 31. 5. 2006, čj. 8 Azs 42/2006 - 60 (www.nssoud.cz).
Stěžovatel dále tvrdil, že se žalovaný ani krajský soud dostatečně nezabývali
jeho skutkovými tvrzeními, pro něž mu bylo možné udělit azyl podle §12 zákona o azylu.
V této souvislosti v obecné rovině uvedl, že základní práva ve Vietnamu nejsou
dodržována a on se touto skutečností také cítí dotčen. Nejvyšší správní soud připomíná,
že obdobnými otázkami se již zabýval např. v rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004,
čj. 7 Azs 124/2004 - 45, (č. 349/2004 Sb. NSS).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za situace,
kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek (§107 s. ř. s.) Nejvyšší
správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat
tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5
zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu