ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.121.2006
sp. zn. 8 Azs 121/2006 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: N. H., zastoupené JUDr. Alenou
Mrlinovou, advokátkou v Ostravě - Zábřehu, Výškovická 122, Hotel DMH,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2005,
čj. OAM-890/VL-07-12-2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2006, čj. 59 Az 67/2005 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Aleny Mrlinové se určuje částkou 2150 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 5. 2005, čj. OAM-890/VL-07-12-2005, zamítl
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu
v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 3. 8. 2006, čj. 59 Az 67/2005 - 18, zamítl. Žalobkyně
(stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje neurčitý právní pojem. Do soudního řádu
správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39
1
.
1
http://www.nssoud.cz
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se bude zpravidla, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost judikatury může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bude shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele, o nějž se může jednat zejména tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto
nerespektování bude docházet i v budoucnu; b) krajský so ud v jednotlivém případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, přičemž je třeba zdůraznit, že Nejvyšší
správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze
důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo
odlišné, nevýrazná pochybení především procesního charakteru přitom zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Zájmem stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést, v čem spatřuje přes ah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V posuzované věci stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila. Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti
zabývat pouze v obecné rovině za použití kriterií nastíněných ve shora citovaném
usnesení Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že nebylo prokázáno, že žádost o udělení
azylu podala s cílem účelově se vyhnout hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu
stíhání do ciziny. Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval
v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze namátkou uvést např. rozsudek ze dne 31. 5. 2006,
čj. 8 Azs 42/2006 - 60
2
.
Stěžovatelka dále namítla, že se krajský soud nevypořádal s její námitkou, týkající
se obavy z návratu do země původu. Uvedla, že v případě návratu není vystavena pouze
teoretickým a imaginárním problémům, ale opravdovému strachu o život. Obá vá
se pronásledování z politických důvodů, resp. náboženských důvodů, které obsahuje
ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, přičemž v širším kontextu je politickým
důvodem i strach z neznámých osob za situace, kdy jí bylo sděleno ze strany polici e,
že nemá cenu nic hlásit, neboť z bytu, který jí prohledaly neznámé osoby,
se nic neztratilo. Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval
v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze namátkou uvést např. rozsudek ze dne 9. 9. 2004,
2
http://www.nssoud.cz
čj. 2 Azs 147/2004 - 41, publikovaný pod č. 409/2004 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní
soud vyslovil, že rozhodne-li ministerstvo vnitra o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako
zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 zákona o azylu, nečiní již výrok o neexistenci
překážek vycestování ve smyslu ustanovení §91 citovaného zákona.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdila,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát ,
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále
2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu