ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.122.2006
sp. zn. 8 Azs 122/2006 - 112
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr.
Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně N. D., zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou,
advokátem v Brně, Joštova 4, PSČ 602 00, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad
Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 5. 1. 2004, čj. OAM-3535/VL-07-ZA04-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, čj. 56 Az 47/2006–86,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 1. 2004, čj. OAM-3535/VL-07-ZA04-2003, žalovaný neudělil
žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
zákona č. 2/2004 Sb., a dále rozhodl o tom, že se na žalobkyni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 31. 8. 2006 zamítl. Učinil tak poté, co jeho usnesení ze dne
30. 8. 2004, kterým byla žaloba odmítnuta, zrušil rozsudkem ze dne 29. 12. 2005, čj.
8 Azs 29/2005-54, Nejvyšší správní soud.
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační
stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního
soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn
již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti,
byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze
pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení
především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné
zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti
(§104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného
posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, protože výsledkem by byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že žalovaný při zjišťování skutkové podstaty
týkající se existence důvodů pro udělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o
azylu porušil zákon v ustanovení o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že
to mohlo ovlivnit zákonnost, přičemž krajský soud pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl
rozhodnutí žalovaného zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Stěžovatelka tvrdila, že po
jejím návratu do země původu se podstatně zhoršil její zdravotní stav poté, co se při
prvním pobytu v České republice vyléčila ze závažného plicního onemocnění. Její
ekonomická situace jí pak nedovoluje podstoupit v Mongolsku léčení, které není
bezplatné. Dále stěžovatelka namítla, že rozhodnutí žalovaného je ve výroku o neudělení
humanitárního azylu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž krajský soud k
těmto tvrzením nepřihlédl a dospěl k opačnému závěru [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
V odpovědi na námitku stěžovatelky, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový
stav věci, připomíná Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněných kasačních
stížností již dostatečně zabýval a uvádí např. svůj rozsudek ze dne 22. 3. 2005,
sp. zn. 4 As 56/2003 (publ. na www.nssoud.cz), v němž konstatoval: „Pokud je z odůvodnění
napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění
skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za
důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata,
z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“
Rovněž v otázce přezkumu rozhodnutí o udělení azylu podle §14 zákona o azylu
existuje konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne
19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004 - 72, rozsudek ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004 - 55,
rozsudek ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 - 48, vše viz www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu