ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.35.2007
sp. zn. 8 Azs 35/2007 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce A. T., zastoupeného JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou v Praze 1, Žitná 45, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 1. 2005, čj. OAM-1881/VL-10-C09-2004, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2007,
čj. 46 Az 92/2006 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 1. 2005, čj. OAM-1881/VL-10-C09-2004,
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) a současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 15. 2. 2007, čj. 46 Az 92/2006 - 16, zamítl. Žalobce (stěžovatel)
brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. Výkladem institutu
nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických znaků se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (www.nssoud.cz).
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití znaků nastíněných ve shora citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel namítl pouze nedostatečné odůvodnění rozsudku krajského soudu
s tím, že tento rozsudek vykazuje vady, které brání jeho přezkoumatelnosti. Nejvyšší
správní soud připomíná, že již v minulosti opakovaně vyslovil (srov. např. rozsudek
ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004 - 54), že pro řízení o přezkoumání správního
rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§71 odst. 1 písm. d) a §75 odst. 2 věta prvá
s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí
soudu. Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel v žalobě pouze parafrázoval některá
ustanovení správního řádu, která měla být žalovaným v předcházejícím správním řízení
porušena, ale neuvedl žádné skutkové důvody, na jejichž základě by tvrdil porušení
zákona. V žalobě pouze konstatoval, že další důvody uvede poté, co se seznámí
se spisovým materiálem, ale v průběhu soudního řízení tak neučinil. Žalobě tedy zcela
postrádá konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech, neboť tam citovaná zákonná
ustanovení nejsou subsumována na skutková tvrzení. Žaloba neobsahovala žádný žalobní
bod a tento nedostatek podmínek řízení nebyl v zákonné lhůtě ani po jejím uplynutí
odstraněn.
Nejvyšší správní soud připomíná, že se řešením obdobné procesní situace již dříve
zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku rozšířeného senátu ze dne
20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 57, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS.,
a v rozsudcích ze dne 31. 5. 2005, čj. 8 Azs 52/2005 - 56, ze dne 22. 4. 2004,
čj. 6 Azs 22/2004 - 42, ze dne 30. 11. 2005, čj. 7 Azs 294/2004 - 41, a ze dne 20. 2. 2006,
čj. 8 Azs 172/2005 - 50, dostupných na www.nssoud.cz.
Jak bylo uvedeno shora, stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil. Nejvyšší správní soud sám pak, zejm. s ohledem na existenci své shora citované
ustálené a vnitřně jednotné judikatury, v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti
kasační stížnosti neshledal.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu