ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.40.2007
sp. zn. 8 Azs 40/2007 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr.
Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. F., zastoupen JUDr. Ing. Lukášem Prudilem,
Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad
Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 15. 7. 2005, čj. OAM-1163/VL-10-HA08-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2007, čj. 64 Az 92/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 13. 4. 2007 se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2007, čj. 64 Az 92/2005 - 17, kterým
byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 7. 2005,
čj. OAM-1163/VL-10-HA08-2005. Tímto správním rozhodnutím byla zamítnuta žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).
Krajský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud
vzal za prokázané jednak podanou žádostí žalobce o udělení azylu, jednak vlastnoručně
psaným odůvodněním této žádosti a obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti,
že žalobce přicestoval do České republiky, protože měl ve své vlasti problémy týkající
se vymáhání dluhu věřiteli, kteří po něm požadovali zaplacení větší částky, než si
ve skutečnosti půjčil. Tuto skutečnost uvedl žalobce i v žalobě, kde vyjádřil své obavy
před návratem na Ukrajinu před splacením dluhu.
Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky přijatelnosti kasační stížnosti
(§104a s. ř. s.), tedy otázky, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje
např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006.
1
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť
se domnívá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu vady řízení před
soudem a tato vada má za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením soudu, že správní orgán správně určil důvody,
které vedly žalobce k podání žádosti o udělení azylu, a že tyto důvody nekorespondují
s důvody uvedenými v §12 zákona o azylu. V rozsudku krajského soudu je za důvod
žádosti o azyl považována skutečnost, že se stěžovatel dostal do problémů s podnikáním
ve své vlasti, když si vypůjčil větší částku peněz, kterou nesplatil a následně měl problémy
s vymahači tohoto dluhu. Stěžovatel namítá, že důvodem jeho odchodu nebyly potíže
s podnikáním a existence dluhu, nýbrž skutečnost, že byl vydírán o částku 15 000 USD
a bylo mu vyhrožováno. Známí policisté mu řekli, že mu stát v jeho problémech
nepomůže a že bude nejlépe ze země odejít. Podle názoru stěžovatele nezjistil soud
správně skutkový stav.
Dále stěžovatel v kasační stížnosti soudu vytýká, že se nedostatečně vypořádal
s tvrzeními žalobce ohledně porušení právních norem procesní povahy (§3 odst. 3 a 4,
§32 odst. 1, §46 správního řádu).
Dle názoru stěžovatele bylo také porušeno jeho právo užívat svého jazyka
v úředním styku zaručené mu Listinou základních práv a svobod. Stěžovatel je ukrajinské
národnosti a správní orgán měl tudíž vést řízení v jazyce ukrajinském, nikoliv ruském,
ve kterém není stěžovatel schopen jednat před úřadem a na potřebné úrovni
se dorozumět.
Nejvyšší správní soud vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Dle vyjádření stěžovatele obsažených ve správním spise uvedl stěžovatel jako
důvody, pro které žádá o azyl, že podniká na Ukrajině, kde vlastní dopravní firmu
a vypůjčil si 35 000 USD na zakoupení dalšího autobusu, dluh splatil. Později po něm
ale požadoval dodavatel autobusu dalších 15 000 USD, které odmítl zaplatit a poté
mu začali vymahači slovně vyhrožovat i likvidací jeho rodiny. Těchto výhrůžek
se stěžovatel začal obávat a odjel do České publiky. O azyl žádá, aby si legalizoval pobyt.
Tytéž skutečnosti stěžovatel uvedl i v žalobě.
Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003,
čj. 2 Azs 27/2003 - 59 vyslovil, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti
rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jen tehdy, jestliže
1
Všechna zde uvedená rozhodnutí jsou publikována na www.nssoud.cz
žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené.
V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) téhož zákona zamítne. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení §32
správního řádu má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu
správního řízení uvedl.
Formulace závěrů soudu je v souladu se skutkovým stavem zjištěným ve správním
řízení.
V případě námitky stěžovatele ohledně nedostatečného vypořádání
se s namítanými porušeními právních norem procesní povahy v žalobě odkazuje Nejvyšší
správní soud na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 58, kde byly specifikovány náležitosti žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu a kde se uvádí, že právní náhled na věc se nemůže spokojit
toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými
výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny
ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis
či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné
povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ
jím tvrzené nezákonnosti.
Stejný názor vyjádřil Nejvyšší správní soud i v rozhodnutí ze dne 22. 4. 2004,
čj. 6 Azs 22/2004 - 42, kde je uvedeno, že žalobní body musí podle §71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené
správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné. Žalobním bodem však není uvedení
ustanovení správního řádu, které měl žalovaný porušit, je-li z hlediska skutkových důvodů
jen obecně odkázáno na spisový materiál. K této námitce proto soud nepřihlížel.
Námitkou stěžovatele ohledně porušení jeho práva užívat svého jazyka v úředním
styku, neboť s ním správní orgán vedl řízení v jazyce ruském a nikoliv ukrajinském,
se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, protože tato nebyla uplatněna v řízení před
soudem I. stupně (§104 odst. 4 s. ř. s.). Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání
tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl
(viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004 - 49).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Protože nebyl shledán
ani žádný další důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, lze shrnout,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele
a je tedy nutno ji ve smyslu §104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout ji.
O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 2 s. ř. s., dle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu