ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.42.2007
sp. zn. 8 Azs 42/2007 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R . R., zastoupen Mgr. Ivanem
Brambaški, advokátem se sídlem Praha 8, Pakoměřická 5, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 7. 2006, čj. OAM-746/VL-20-11-2006, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2007, čj. 64 Az 77/2006 -
30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna ustanoveného zástupce stěžovatele advokáta Mgr. Ivana
Brambaški se určuje částkou 2400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 17. 4. 2007 se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2007, čj. 64 Az 77/2006 - 30,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 7. 2006,
čj. OAM-746/VL-20-11-2006. Tímto správním rozhodnutím byla zamítnuta žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).
Krajský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud
vzal za prokázané žádostí žalobce o udělení azylu, vlastnoručně psaným odůvodněním
této žádosti a obsahem protokolu o pohovoru k této žádosti, že žalobce přicestoval
do České republiky a požádal o azyl, protože na Ukrajině měla jeho manželka problémy
s bývalým zaměstnavatelem, který ji sexuálně obtěžoval, poté jí i telefonicky vyhrožoval
a tak z obavy z něj oba odcestovali do České republiky. Z hlediska takto uplatněných
důvodů žádosti o udělení azylu se soud zto tožnil se závěrem žalovaného, že ani jeden
z těchto důvodů nelze podřadit pod důvody uvedené v §12 zákona o azylu a žalovaný
nepochybil a postupoval správně, když žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky přijatelnosti kasační stížnosti
(§104a s. ř. s.), tedy otázky, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje
např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006.
1
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s“), neboť se domnívá,
že napadené rozhodnutí je stiženo nezákonností spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem.
Stěžovatel namítá, že neměli společně s manželkou jinou možnost řešení sexuálního
obtěžování jeho manželky jejím bývalým zaměstnavatelem, které se poté přeneslo
do roviny šikany namířené i proti stěžovateli, než odejít ze země. Úřední orgány
na Ukrajině nefungují tak, aby ochránily jejich práva. Stěžovatel je přesvědčen, že ačkoliv
nebyl perzekuován z důvodu své rasy, náboženství či politického přesvědčení, docházelo
k masivnímu zásahu do jeho základních práv a svobod, proti čemuž neexistovala možnost
se bránit cestou práva. Aplikovatelnost §12 zákona o azylu stěžovatel dovozuje
z nedodržování základních lidských práv ve svém domovském státě. Tuto okolnost soud
dle stěžovatele v rozsudku pominul a nezařadil do svých závěrů, o které rozsudek opírá.
Nejvyšší správní soud vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před
jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; nárok na udělení azylu vzniká jen z důvodů
vypočtených v §12 zákona o azylu. Jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil,
že je pronásledován či diskriminován ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu, není
posouzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství
cizinec má, nezbytné. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003,
čj. 2 Azs 6/2003 - 38)
Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle
§12 zákona o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují
důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne . (viz rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003 - 59)
Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhro žováním ze strany
soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12
zákona o azylu, stejně tak nedůvěra občana ve státní instituce či nespokojenost se stavem
1
Všechna zde uvedená rozhodnutí jsou publikována na www.nssoud.cz
dodržování lidských práv, navíc stěžovatelem ani v ze mi původu neprojevená.
(viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2003, čj. 7 Azs 13/2003 - 40,
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 - 48
a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004 - 37)
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Protože nebyl shledán
ani žádný další důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, lze shrnout,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele
a je tedy nutno ji ve smyslu §104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout ji.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o žalobě a pro případné řízen í o kasační stížnosti
ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ivan Brambaški (usnesení ze dne 10. 11. 2006,
čj. 64 Az 77/2006 - 19), v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta
částkou 2100 Kč za jeden úkon právní služby – sepsání kasační stížnosti, a dále 300 Kč
na úhradu hotových výdajů [§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a §13 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů], celkem 2400 Kč, když o odměně
za úkony v řízení o žalobě (za přev zetí zastoupení) již rozhodl krajský soud v napadeném
rozsudku. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu