ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.62.2006
sp. zn. 8 Azs 62/2006-55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr.
Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce W. G. Q. , zastoupený Mgr. Lilianou
Vochalovou, advokátkou se sídlem 120 00 Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 8. 2005, čj. OAM-160/VL-10-K04-2005, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2006, čj.
30 Az 79/2005-23
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 8. 2005, č. j. OAM-160/VL-10-K04-2005, nebyl
žalobci udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu) a dále žalovaný rozhodl o tom, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové rozsudkem ze dne 7. 2. 2006, čj. 30 Az 79/2005-23, zamítl.
Tento rozsudek napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, a to z důvodů
obsažených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Krajskému soudu vytkl, že se dostatečně
nezabýval tím, zda žalovaný postupoval v souladu s platnými právními předpisy a
vycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a dále, že krajský soud nezkoumal řádně,
zda jsou dány podmínky pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
Stěžovatel se domnívá, že v řízení před žalovaným dostatečně konkrétně vyjádřil obavu
z možných následků návratu do země svého původu, vyplývajících z jeho zvláštních
osobních poměrů a zároveň situace v zemi. Mimořádnost jeho osobní situace stěžovatel
zdůvodnil tím, že je katolík a že je při praktikování tohoto náboženství obtěžován
buddhisty. Jednoho z nich při potyčce stěžovatel zranil, za což na něj bylo podáno trestní
oznámení, takže se při návratu do Číny obává uvěznění.
Stěžovatel dále požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona
o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním
kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V odpověď na námitku stěžovatele, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový
stav věci, připomíná Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněných kasačních
stížnosti již dostatečně zabýval a uvádí např. svůj rozsudek ze dne 22. 3. 2005,
sp. zn. 4 As 56/2003 (publ. na www.nssoud.cz), v němž konstatoval: „Pokud je z odůvodnění
napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění
skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za
důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata,
z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“
Nejvyšší správní soud se již také vyjadřoval k otázce pronásledování ze strany
soukromých osob, a sice ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Azs 22/2004
(publ. na www.nssoud.cz): „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle
ustanovení §12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci,
kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u
státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“
Nejvyšší správní soud dostatečně vyložil i pojem „humanitární azyl“ a co rozumí
„důvody hodnými zvláštního zřetele“, když uvedl např. v rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
sp. zn. 3 Azs 12/2003 (publ. na www.nssoud.cz), že: „Na udělení azylu z humanitárního
důvodu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nemá
žadatel subjektivní právo. Správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení; jeho
rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných
procesních předpisů (§78 odst. 1 s. ř. s.).“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu