ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.63.2006
sp. zn. 8 Azs 63/2006-53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr.
Barbary Pořízkové v právní věci žalobce V. R., zastoupeného Mgr. Josefem Bartoníčkem,
advokátem v Brně, Koliště 55, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 2. 2005, čj. OAM-10281/VL-11-05-R2-2001, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 200 6, čj. 55 Az 47/2005-34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2005, čj. OAM-10281/VL-11-05-R2-2001, žalovaný
žalobci neudělil azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve
znění pozdějších předpisů. Současně žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Žalobce toto rozhodnutí napa dl
žalobou u Krajského soudu v Brně, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 28. 2. 2006
(pozn. soudu: v originále i stejnopise rozsudku je vlivem chyby v psaní nesprávně uveden
rok 2005).
Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost, v
níž tvrdil, že rozhodnutí nebylo stěžovateli dosud řádně doručeno. Argumentoval, že
stěžovatel byl v řízení o žalobě zastoupen advokátem, a proto měl krajský soud rozsudek
doručovat advokátovi a nikoli stěžovateli. Nic na tom nemění ani to, že plná moc
založená do spisu krajského soudu byla označena jako plná moc k sepisu a podání žaloby.
Pro tento případ totiž platí §25 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že advokátu lze udělit pouze
plnou moc pro celé řízení; proto i tato plná moc byla plnou mocí pro celé řízení.
Stěžovatel upozornil rovněž na to, že jeho advokátovi nebylo řádně doručeno ani
vyrozumění o rozhodování věci bez nařízení jednání podle §51 s. ř. s. Krajský soud tak
zatížil řízení vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je opožděná, a to z
následujících důvodů.
Ze soudního spisu vyplynulo, že krajský soud rozsudek doručoval přímo stěžovateli , a
to na adresu hlášeného pobytu stěžovatele. Zásilka obsahující rozsudek se však vrátila s
tím, že adresát nebyl zastižen, zásilka byla dne 21. 3. 2006 uložena a adresátu byla
zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Jelikož si stěžovatel zásilku v úložní době
nevyzvedl, byla krajskému soudu vrácena zpět.
V takovém případě, kdy není uložená písemnost, která má být doručena do vlastních
rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl (§50c odst. 4 o. s. ř. se spojení s §42 odst. 5
s. ř. s.). To neplatí jen tehdy, je-li náhradní doručení vyloučeno nebo bylo-li uložení
písemnosti neúčinné. V daném případě náhradní doručení vyloučeno není (srov. §50d
o. s. ř.). Pro posuzování neúčinnosti uložení písemnosti je pak určující ustanovení §46
odst. 6 o. s. ř., které se mj. týká případů, kdy byla písemnost doručována na adrese, která
je vedena podle zvláštního právního předpisu, tj. např. podle zákona č.133/2000 Sb., o
evidenci obyvatel, ale také podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Zde platí, že uložení
písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 10 dnů, jde -li o písemnost, která má být
doručována do vlastních rukou, je neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v
místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena a v době 10 dnů od uložení.
Stěžovatel však skutečnosti tohoto charakteru ani netvrdil, natož by je prokázal. Lze tedy
uzavřít, že rozsudek krajského soudu napadený kasační stížností byl stěžovateli doručen
náhradním způsobem (fikcí) dne 31. 3. 2006 a téhož dne nabyl právní moci.
Toto doručení přitom nemůže zpochybnit ani argumentace stěžovatele spočívající v
tom, že rozsudek, stejně jako jiné písemnosti, měly být doručovány advokátovi
stěžovatele, a to s ohledem na ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s. Pravdu by měl v situaci, kdy
by byl advokátem skutečně zastoupen, a to po celé řízení před krajským soudem.
Advokáta však zmocnil pouze k „zastupování při sepisu a podání žaloby“. Takto výslovně
omezenou plnou moc přitom nelze považovat za procesní plnou moc. Dovolávané
ustanovení §25 odst. 2 o. s. ř., které zní: „Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta.
Advokátovi lze udělit pouze plnou moc pro celí řízení (dále jen „procesní plná moc“). “, se v řízení před
správními soudy totiž neuplatní, neboť přezkum správních rozhodnutí správními soudy
představuje samostatný typ řízení, oddělený od systému civilního soudnictví, a řídící se
vlastním procesním předpisem, kterým je soudní řád správní. Použití občanského
soudního řádu, na základě ustanovení §64 s. ř. s., je třeba považovat za výjimečné, a
uplatňující se pouze v případech, na které ustanovení soudního řádu správního vůbec
nedopadají. Otázky zastoupení v řízení před správními soudy upravuje ustanovení §35
s. ř. s.; s žádným omezením pro zastupování advokátem podobným tomu, které
pojmenovává §25 odst. 2 o. s. ř., však toto ani jiné ustanovení soudního řádu správního
nepočítá. Nestanoví-li pro určitá řízení soudní řád správní jinak (např. pro řízení o kasační
stížnosti), platí tedy, že v říze ní před správními soudy není vůle účastníka řízení v tomto
směru nijak omezena. Může být nezastoupen, může být zastoupen jen k jednotlivým
úkonům (např. pro případ podání žaloby, zastoupení u ústního jednání, apod.), či může
být zastoupen v celém řízení.
Nejvyšší správní soud setrvává na tom, že rozsudek krajského soudu byl stěžovateli
doručen dne 31. 3. 2006. Kasační stížnost přitom musí být podána do dvou týdnů po
doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Kasační stížnost podle §106 odst. 4 s. ř. s. se podává u soudu, který napadené rozhodnutí
vydal; lhůta je zachována i tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního
soudu.
Počítání lhůt se řídí ustanovením §40 s. ř. s. , užitého ve spojení s §120 s. ř. s. Lhůta
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Při počítání lhůt je tak třeba
rozlišovat den, který určil počátek lhůty, a den, kdy lhůta začala běžet. Podle §40 odst. 4
s. ř .s. je pak lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno u soudu nebo
jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví -li soudní řád
správní jinak.
Dnem, který určil počátek lhůty, je v souzeném případě den 31. 3. 2006; lhůta k
podání kasační stížnosti začala běžet počátkem následujícího dne, tj. 1. 4. 2006 a skončila
dne 14. 4. 2006. Stěžovatel kasační stížnost podal u Krajského soudu d Brně až dne
17. 5. 2006. Kasační stížnost je tedy zjevně opožděná a Nejvyšší správní soud ji z tohoto
důvodu odmítl [§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §
60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu