ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.65.2007
sp. zn. 8 Azs 65/2007 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Š. S., zastoupený JUDr. Vladimírem
Henclem, advokátem v Náchodě, Masarykovo nám. 19, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2007, čj. OAM-10-70/LE-PA03-BE07-2007, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007,
čj. 46 Az 13/2007 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce napadl rozhodnutí
žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví
zamítl. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti namítl, že stěžovatel doplnil
kasační stížnost o povinné náležitosti opožděně. Pokud stěžovatel doplnil kasační
stížnost, mohl důvody kasační stížnosti pouze rozšířit a nikoliv uvést poprvé,
jak evidentně učinil a překročil tak lhůtu pro podání kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud připomíná, že řešením obdobné procesní situace se již dříve
zabýval Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí, např. v nálezech ze dne 31. 1. 2006,
sp. zn. I. ÚS 390/05, a ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 136/06 (oba dostupné
na www.judikatura.cz), v nichž vyslovil, že na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu ovládaného přísnou koncentrační zásadou, pro řízení o kasační stížnosti
soudní řád správní nezakotvuje stejně přísnou koncentraci řízení. Ustanovení soudního
řádu správního, upravující řízení o kasační stížnosti, nelze vykládat tak, že stěžovatel
má po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti právo rozšířit svou stížnost na výroky
dosud nenapadené či rozšířit její důvody pouze tehdy, byl-li soudem vyzván k odstranění
nedostatků kasační stížnosti (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto musel
při absenci výzvy soudu podle §106 odst. 3 s. ř. s. přihlížet k doplnění kasační stížnosti,
byť podanému po lhůtě k jejímu podání.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, když svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem
jejích typických znaků se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne
26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
V posuzované věci stěžovatel tvrdil, že kasační stížnost přesahuje jeho vlastní
zájmy, neboť rozhodnutí krajského soudu trpí zásadním pochybením, které má dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Za zásadní pochybení přitom pokládá
skutečnost, že soud neoznačil rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné a nezjistil stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Takové tvrzení je však nekonkrétní
a je pouhou parafrází demonstrativního příkladu přijatelnosti kasační stížnosti
vymezeného shora citovaným usnesením Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel
tedy žádné konkrétní důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní soud
se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině
za použití hledisek, která v minulosti nastínil např. ve shora zmíněném usnesení
(čj. 1 Azs 13/2006 - 39). Nejvyšší správní soud přitom v posuzované věci přesah vlastních
zájmů stěžovatele neshledal. Pro úplnost dodává, že v postupu krajského soudu nenalezl
jakékoli pochybení, tím méně zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu