ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.76.2006
sp. zn. 8 Azs 76/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: X. S. V., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem v Brně, Příkop 8, pobočka v Praze 1, Václavské nám. 21,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2006,
čj. OAM-17/LE-PA03-PA03-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006, čj. 56 Az 37/2006 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 1. 2006, čj. OAM-17/LE-PA03-PA03-2006,
zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16
odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 18. 4. 2006, čj. 56 Az 37/2006 - 27, zamítl. Žalobce (stěžovatel)
napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do so udního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39
1
.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se bude zpravidla, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1
http://www.nssoud.cz
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost judikatury může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bude shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele, o nějž se může jednat zejména tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto
nerespektování bude docházet i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, přičemž je třeba zdůraznit, že Nejvyšší
správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze
důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo
odlišné, nevýrazná pochybení především procesního charakteru přitom zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Zájmem stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést, v čem spatřuje přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině, za použití kriterií nastíněných ve shora citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel v kasační stížnosti především parafrázoval některá ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, která měla
být správním orgánem porušena, a dovolával se čl. 195 až 219 Příručky procedur a kriterií
pro přiznání postavení uprchlíka. Namítal, že žalovaný pochybil, když si pro své
rozhodnutí neopatřil dostatečné množství podkladů; s ohledem na specifičnost azylového
řízení nedopadá tíha důkazního břemene pouze na žadatele o azyl, ale je na straně
správního orgánu, aby si pro žadatelem tvrzené skutečnosti – pokud o nich
pochybuje - obstaral takové informace, které mu umožní objektivně rozhodnout,
zda skutečnosti tvrzené žadatelem mohou či nemohou zakládat důvodné obavy
z pronásledování. Namítl, že žalovaný ani krajský soud při svém rozhodování nepřihlédl i
k informacím ohledně dodržování lidských práv ve Vietnamu. Stěžovatel dále namítal,
že krajský soud při svém rozhodování dostatečným způsobem nezkoumal rozhodnutí
žalovaného ve vztahu k neudělení azylu z humanitárních důvodů stěžovateli podle §14
zákona o azylu; žalovaný přitom porušil zásady týkající se mezí volnosti správního uvážení
a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné; osobní situace v zemi původu stěžovatele
je důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Pochybení žalovaného i krajského
soudu spatřuje stěžovatel rovněž v nedostatečném posouzení překážek vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Stěžovatel tak namítal vady řízení před správním orgánem,
pro něž měl krajský soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.], a nepřezkoumatelnost spočívající ve vadě řízení před soudem,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.], jakkoliv tomuto (posledně uvedenému) ustanovení stížní důvody výslovně
nepodřadil.
Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě
svých rozhodnutí, např. ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003 - 59, publikovaném
pod č. 181/2004 Sb. NSS, a ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 22/2003 - 41
2
, v nichž vyslovil,
že povinností správního orgánu je zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle
ustanovení §12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí,
že existují důvody v tomto ustanovení uvedené; nelze však dovodit, že by správnímu
orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu
žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění;
správní orgán má povinnost zjistit skutečný stav věci podle §32 správního řádu pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. V rozhodnutí ze dne
21. 8. 2003, čj. 2 Azs 6/2003 - 38, publikovaném pod č. 42/2003 Sb.NSS, pak Nejvyšší
správní soud vyslovil, že jestliže cizinec v řízení o udělení azylu vůbec netvrdil,
že je pronásledován či diskriminován ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu, není
posouzení politické situace a stavu dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství
cizinec má, nezbytné. V rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, čj. 4 Azs 35/2003 - 71
3
, Nejvyšší
správní soud vyslovil, že zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné
[§16 odst. 1 zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence
důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu; protože neexistence těchto důvodů
je podmínkou rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13
zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl
podle §13 nebo podle §14 neuděluje.
Ostatní námitky stěžovatele Nejvyšší správní soud neshledal přípustnými,
neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno,
ač tak učinit mohl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem se tak jedná o nové důvody
kasační stížnosti (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že zatímco
v žalobě stěžovatel správně, nikoliv důvodně, namítal porušení ustanovení zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2006
(správní řízení bylo na základě žádosti stěžovatele o udělení azylu zahájeno dne
3. 1. 2006), v kasační stížnosti zcela nelogicky a bez jakéhokoliv zdůvodnění namítal
2
http://www.nssoud.cz
3
http://www.nssoud.cz
porušení ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní ho řádu), ve znění
pozdějších předpisů.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu