ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.80.2006
sp. zn. 8 Azs 80/2006-106
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr.
Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: a) D. O.-E., b) nezl. T. A., zastoupen matkou:
D. O.-E., jako zákonnou zástupkyní, zastoupeni JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou se
sídlem Karviná-Fryštát, K. Sliwky 125, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2005, čj. 63 Az 225/2004-45
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Jany Brhlové se určuje částkou 2 150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 12. 2004, čj. OAM-3211/VL-10-HA14-2004, žalovaný zamítl
žádost žalobců jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
napadeným rozsudkem zamítl.
Rozsudek napadli žalobci (stěžovatelé) kasační stížností, a to z důvodů obsažených
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Krajskému soudu především vytkli, že v rozhodnutí
dostatečně nezohlednil zdravotní obtíže žalobkyně ad a), což má podle nich za následek
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Dále
stěžovatelé mají zato, že se krajský soud dostatečně nezabýval důvody pro udělení azylu z
humanitárních důvodů. Nakonec stěžovatelé upozornili, že již několik let žijí v České
republice a proto je třeba mít třeba na zřeteli i zájem nezletilého dítěte ve vztahu
k prostředí, v němž vyrůstá. S ohledem na uvedené důvody navrhli stěžovatelé, aby
rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelů.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V odpovědi na námitku, že krajský soud dostatečně nezohlednil všechny stěžovateli
uváděné skutečnosti svědčící pro udělení azylu (zdravotní stav), pro které měl rozhodnutí
žalovaného zrušit, je nutno konstatovat, že pokud stěžovatelé žádný azylově relevantní
důvod v řízení před žalovaným neuváděli, bylo zcela namístě jejich žádost o azyl
zamítnout jako zjevně nedůvodnou, jak v obdobném případě potvrzuje i právní názor
obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
sp. zn. 5 Azs 27/2003 (publ. na www.nssoud.cz): „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o
azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona.“. Pro
úplnost je třeba poznamenat, že se krajský soud vypořádal i s otázkou zdravotního stavu
žalobkyně ad a).
Nejvyšší správní soud dostatečně vyložil i pojem „humanitární azyl“ a co rozumí
„důvody hodnými zvláštního zřetele“, když uvedl např. v rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
sp. zn. 3 Azs 12/2003 (publ. na www.nssoud.cz), že: „Na udělení azylu z humanitárního
důvodu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nemá
žadatel subjektivní právo. Správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení; jeho
rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných
procesních předpisů (§78 odst. 1 s. ř. s.).“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovatelům byla právní zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti ustanovena
advokátka JUDr. Jana Brhlová; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za
zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou
2x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační
stížnosti - a 2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 8.
2006, celkem 2 150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu