ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.86.2006
sp. zn. 8 Azs 86/2006 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. L., zastoupený Mgr. Janem
Lipavským, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2006,
čj. OAM-172/LE-PA04-PA04-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 30. 6. 2006, čj. 56 Az 100/2006 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 3. 2006, čj. OAM-172/LE-PA04-PA04-2006,
zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 30. 6. 2006, čj. 56 Az 100/2006 - 28, zamítl. Žalobce
(stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39
1
.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se bude zpravidla, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1
http://www.nssoud.cz
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost judikatury může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bude shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele, o nějž se může jednat zejména tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto
nerespektování bude docházet i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, přičemž je třeba zdůraznit, že Nejvyšší
správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze
důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo
odlišné, nevýrazná pochybení především procesního charakteru přitom zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Zájmem stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a stížnost opřít o některý z důvodů kasační
stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést, v čem spatřuje přesah svých
vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití kriterií nastíněných ve shora citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že žalovaný pochybil, když zamítl
jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu s poukazem na skutečnost, že stěžovatel neuváděl skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Stěžovatel sice v řízení netvrdil, že Ukrajinu opustil proto, že byl nebo by mohl být
vystaven pronásledování, avšak uváděl takové skutečnosti, které nasvědčovaly tomu,
že mu mohl být udělen azyl podle §13, případně §14, zákona o azylu, nebo mu mohla
být přiznána existence překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel
dále brojil proti závěru žalovaného, že při zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle ustanovení §16 zákona o azylu je posuzování splnění podmínek
pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu nadbytečné. Žalovaný řádně
nezkoumal skutečnost, že stěžovatel má družku, státní občanku České republiky, a řádně
nezjistil, zda tato okolnost není důvodem pro udělení azylu podle §13 zákona o azylu.
Vzhledem ke skutečnosti, že důvody zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního
azylu nejsou zákonem definovány, lze za takový důvod jednoznačně považovat úzké
rodinné vztahy (družka na území České republiky, se kterou hodlá stěžovatel uzavřít
manželství); k tomu navíc přistupuje skutečnost, že stěžovatel má pouze jednu ledvinu.
Stěžovatel konečně v obecné rovině namítl, že žalovaný nevyšel ze spolehlivě zjištěného
skutkového stavu a nezjistil všechny rozhodné skutečnosti a okolnosti týkající se jeho
zdravotního stavu a osobních poměrů. Stěžovatel tak namítal vady řízení před správním
orgánem, pro něž měl krajský soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit [§103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.], a dále nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě
svých rozhodnutí, např. publikovaném pod č. 349/2004 Sb. NSS, v němž vyslovil,
že vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v §12 zákona o azylu
stanoví tento zákon také vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze;
tyto důvody jsou taxativně stanoveny v §15 a §16 tohoto zákona; jsou-li splněny
podmínky vymezené v ustanovení §16 odst. 1 tohoto zákona, tj. podmínky pro zamítnutí
žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat případnou existenci důvodů
pro udělení azylu podle §12 písm. b) citovaného zákona, protože udělení azylu
je za takové situace vyloučeno. V rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, čj. 4 Azs 35/2003 - 71
2
,
Nejvyšší správní soud vyslovil, že zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné [§16 odst. 1 zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění
existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu; protože neexistence těchto
důvodů je podmínkou rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle
§13 zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit,
že se azyl podle §13 nebo podle §14 neuděluje. V rozhodnutí publikovaném
pod č. 409/2004 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud vyslovil, že rozhodne-li ministerstvo
vnitra o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, nečiní již výrok o neexistenci překážek vycestování ve smyslu
ustanovení §91 citovaného zákona.
K námitce stěžovatele, že žalovaný nevyšel ze spolehlivě zjištěného skutkového
stavu, Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnou otázkou se již zabýval v řadě svých
rozhodnutí, např. ze dne 13. 4. 2004, čj. 3 Azs 18/2004 - 37
3
, v němž vyslovil, že pokud
stěžovatel v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje,
které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění
jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné.
Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud odkazuje
na své rozhodnutí publikované pod č. 28/2003 Sb. NSS, které dopadá na situaci
analogickou situaci stěžovatele, v němž vyslovil, že manželství s občanem České republiky
pojmově vylučuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle §13 zákona o azylu,
neboť občanu České republiky nemůže být v České republice azyl udělen; trvalý pobyt
cizince, který uzavřel manželství s občanem České republiky, je upraven v §65 odst. 1
písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců. Obdobně i v rozhodnutí ze dne 24. 9. 2003,
čj. 7 Azs 3/2003 - 36
4
, soud vyslovil, že samotná skutečnost, že žadatel o azyl
má v úmyslu se v České republice oženit a založit zde rodinu, není bez dalších okolností
hodných zvláštního zřetele důvodem pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle
§14 zákona o azylu.
2
http://www.nssoud.cz
3
http://www.nssoud.cz
4
http://www.nssoud.cz
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu