ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.143.2007:76
sp. zn. 9 Afs 143/2007 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelky J.
K., zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, za účasti
Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28,
v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 22. 5. 2007, č. j. 11 Ca 300/2006 - 46, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „žalovaný“) ze dne
6. 9. 2006, č. j. FŘ 12712/15/06. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky
proti platebnímu výměru na daňové penále na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací
období od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1996 vydanému Finančním úřadem pro Prahu 9
dne 2. 3. 2006 pod č. j. 64766/06/009912/1425. Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti též
požádala o přiznání odkladného účinku. Svůj návrh odůvodnila tím, že jí hrozí daňová
exekuce. Žalovaný ve svém vyjádření k tomuto návrhu obsaženému v kasační stížnosti
uvedl, že v daném případě nespatřuje právní důvod pro přiznání odkladného účinku a dále
že jeho přiznání by bylo v rozporu s veřejným zájmem, tj. se zájmem na řádném stanovení
a vybíraní daně tak, aby nebyly zkráceny rozpočtové příjmy.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatelka uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším
správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59,
publikovaném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu
77
nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.], musí představovat
výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody možného
vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci
stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení
právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené
skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti
jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V této věci stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že výkon napadeného rozhodnutí
pro ni znamená hrozbu daňové exekuce, toto své tvrzení již nijak dále neupřesňuje. Odkaz
na daňovou exekuci není způsobilý prokázat hrozbu nenahraditelné újmy, dle názoru
Nejvyššího správního soudu takovou hrozbu neosvědčují samy o sobě jakékoliv případné
finanční potíže bez uvedení dalších skutečností.
Návrhu na přiznání odkladného účinku by však bylo možno vyhovět pouze na základě
řádně odůvodněné žádosti, tedy pokud by stěžovatelka zcela individualizovaně svými
tvrzeními obsahově naplnila právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane
uvedením konkrétních práv a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale
dotčeny. Přitom (jak je již výše uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy
jsou závislé na osobě a situaci stěžovatele a takto individuálně je také soud povinen
je posoudit. Pokud ovšem stěžovatelka v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouhým tvrzením hrozby daňové exekuce
bez jakékoli bližší konkretizace, není možno toto tvrzení považovat za relevantní a především
ani za dostatečné pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatelka ve svém návrhu neosvědčila ve smyslu §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Nejvyšší správní soud
proto jejímu návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu