ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.184.2007:50
sp. zn. 9 Afs 184/2007 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatele S.
L., zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích,
Rudolfovská 34, za účasti Celního ředitelství České Budějovice, se sídlem v Českých
Budějovicích, Kasárenská 6, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2007, č. j. 10 Ca 61/2007 - 19, o návrhu
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice (dále jen „žalovaný“) ze dne 2. 2. 2007,
č. j. 6731/06-0301-21, jímž bylo změněno rozhodnutí Celního úřadu Strakonice ze dne
7. 9. 2006, č. j. 6208/06-0367-021, dodatečný platební výměr na clo a na daň z přidané
hodnoty z dovezeného osobního automobilu BMW X5, č. k. x, a to tak, že částka dodatečně
doměřeného cla byla zvýšena z 226 455 Kč na 227 054 Kč a částka dodatečně doměřené daně
z přidané hodnoty byla zvýšena z 49 820 Kč na 50 722 Kč. Současně stěžovatel navrhuje
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s tím, že výkon shora citovaného rozhodnutí
žalovaného by pro něho měl za následek nenahraditelnou újmu z důvodu, že by byl postižen
jeho majetek. V této souvislosti rovněž vyjadřuje názor, že přiznání odkladného účinku se
nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost
vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem
vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném
na www.nssoud.cz, a to tak, že nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu
nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní podmínkou
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí představovat výjimečný a závažný
stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit. Důvody možného vzniku nenahraditelné
újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické,
že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný
nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73
s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V této věci stěžovatel poukazuje na skutečnost, že výkon rozhodnutí žalovaného
by pro něho znamenal postižení majetku, avšak toto své tvrzení již nijak dále neupřesňuje
ani nedokládá. Daný odkaz na postižení majetku proto není způsobilý prokázat hrozbu
nenahraditelné újmy; podle názoru Nejvyššího správního soudu totiž takovou
hrozbu neosvědčuje samo o sobě jakékoliv postižení majetku (a případné finanční potíže
z toho plynoucí) bez uvedení dalších skutečností.
Návrhu na přiznání odkladného účinku by bylo možno vyhovět pouze na základě
řádně odůvodněné žádosti, tedy pokud by stěžovatel zcela individualizovaně svými tvrzeními
obsahově naplnil právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane uvedením
konkrétních práv a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale dotčeny.
Přitom (jak je již výše uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou závislé
na osobě a situaci stěžovatele a takto individuálně je také soud povinen je posoudit.
Pokud ovšem stěžovatel v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti pouhým tvrzením hrozby postižení svého majetku bez jakékoli bližší
konkretizace, není možno toto tvrzení považovat za relevantní a především ani za dostatečné
pro posouzení vzniku nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu