ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.46.2007
sp. zn. 9 Afs 46/2007 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele V.
L., zastoupeného JUDr. E. P., za účasti Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská
15, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006, č.
j. 11 Ca 238/2006 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva financí (dále jen „žalovaný“) ze dne 5. 6. 2006, č. j. 16/50576/2006/1409.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Magistrátu
hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2006, č. j. MHMP 147126/2005/DOP-T/Ft, o uložení
pokuty za porušení cenových předpisů podle ustanovení §15 odst. 1 písm. a) zákona
č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl stěžovatel dopustit
tím, že za uskutečnění jízdy vozidlem taxislužby účtoval vyšší než maximální cenu
stanovenou nařízením hl. m. Prahy č. 13/2004 Sbírky právních předpisů hlavního města
Prahy.
Stěžovatel pro zastupování při podání kasační stížnosti udělil plnou moc svému
zaměstnavateli společnosti E. P., s. r. o., se sídlem v P. 8, L. 572/3, a dále přiložil plnou moc
udělenou touto společností JUDr. E. P., bytem v P. 9, J. 27/357. Vzhledem k tomu, že výše
uvedený způsob zastoupení neodpovídal dikci zákona, stěžovatel byl městským soudem
vyzván k doložení plné moci udělené fyzické osobě, jak vyplývá z ustanovení §35 a §105
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Na tuto výzvu reagoval stěžovatel tak, že udělil plnou moc k zastupování při podání
kasační stížnosti přímo JUDr. E. P.. Jelikož z databáze seznamu advokátů dostupné na
internetových stránkách České advokátní komory nevyplývá, že zástupkyně stěžovatele
je zapsána jako advokátka v seznamu České advokátní komory, městský soud vyzval
stěžovatele, aby doložil tuto skutečnost, případně aby předložil doklad o tom, že jím zvolená
zástupkyně je jeho zaměstnancem a zároveň má zákonem vyžadované vzdělání. Stěžovatel
byl současně poučen o tom, že pokud nedoloží řádné zastoupení dle §105 odst. 2 s. ř. s.,
nemůže se Nejvyšší správní soud podanou kasační stížností věcně zabývat. Stěžovatel soudu
poté zaslal požadovaný doklad o vzdělání JUDr. E. P. a kromě toho dále dohodu o provedení
práce uzavřenou dne 23. 4. 2006 mezi JUDr. E. P. jako zaměstnancem a V. L. jako
zaměstnavatelem. Městský soud dle §108 odst. 1 s. ř. s. předložil kasační stížnost Nejvyššímu
správnímu soudu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec
nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Možnost nechat
se zastupovat svým zaměstnancem je využívána zcela typicky státními orgány či občanskými
sdruženími, příp. zaměstnavateli – právnickými osobami, u kterých jsou v pracovním poměru
takto kvalifikovaní zaměstnanci.
A priori nelze z okruhu výše uvedených subjektů vyloučit ani zaměstnavatele
– fyzické osoby. Nejvyšší správní soud však dospěl po vyhodnocení výše uvedených
skutečností k závěru, že stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti uváděl ohledně
zastoupení JUDr. E. P. rozporuplné skutečnosti a neprokázal, že by byla osobou oprávněnou
ho zastupovat ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel nejprve bez bližšího odůvodnění
uvedl, že on sám je zaměstnancem společnosti E. P., s. r. o., a této společnosti jakožto svému
zaměstnavateli udělil plnou moc k zastupování. Tuto plnou moc následně nahradil plnou mocí
udělenou pouze JUDr. E. P., po opětovném poučení soudem o nepřípustnosti zastoupení
osobou, která není advokátem, zaslal soudu dohodu o provedení práce. Na základě této
smlouvy má JUDr. E. P. poskytovat stěžovateli právní pomoc při provozování jeho živnosti,
namísto odměny může bezplatně využívat jeho taxislužbu. Nejvyšší správní soud k obsahu
této smlouvy uvádí, že vzhledem ke smluvní volnosti v oblasti civilního práva nelze
stěžovateli vytýkat, jaký druh smlouvy se k zabezpečení právního poradenství rozhodl uzavřít.
Obsahem smlouvy je však stejný závazkový vztah jako např. u mandátní smlouvy, obvyklejší
pro účel poskytování právní pomoci, JUDr. E. P. proto na základě předložené dohody o
provedení práce nelze považovat za zaměstnance stěžovatele ve smyslu předpokládaném §
105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že pro určité účely může být i vztah
založený dohodou o provedení práce postaven na roveň pracovněprávnímu poměru, nikoliv
však v dané věci při posouzení splnění podmínek §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
poukazuje na účelové jednání stěžovatele, který bez odůvodnění několikrát změnil své tvrzení
ohledně vztahu k JUDr. E. P., dále bylo ve věci přihlédnuto i ke zjevné podobnosti vztahu
vyplývajícího z dohody o provedení práce a poměru zakládaného ve věcech právního
zastoupení běžně mandátní smlouvou.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že stěžovatel
ani přes opakované výzvy městského soudu nedoložil splnění zákonem stanovených
podmínek řízení, tj. povinného zastoupení advokátem, přestože byl uvedeným soudem
v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. poučen o následcích takového jednání. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,ve spojení s §120 s. ř. s.,
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu