ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.6.2007:28
sp. zn. 9 Afs 6/2007 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele
Finančního úřadu v Jihlavě, se sídlem Jihlava, Tolstého 2, za účasti JUDr. J. P., v řízení o
kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2006, č. j. 30
Ca 6/2006 – 11, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým tento soud zrušil jeho rozhodnutí ze dne
11. 12. 2002, č. j. 124508/02/314911/9055, pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Uvedeným rozhodnutím stěžovatele byla zamítnuta reklamace účastníka řízení
proti rozhodnutí o přeplatku ze dne 5. 11. 2002, č. j. 115091/02/314911/9055,
kterým stěžovatel převedl přeplatek na dani z přidané hodnoty vzniklý v důsledku vyměření
nadměrného odpočtu na úhradu nedoplatku na dani z příjmů právnických osob. Stěžovatel
v řízení o kasační stížnosti též požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž uvedl,
že „současný stav řešení problému vracení přeplatků ze strany odborné veřejnosti i státních
a soudních instancí ve spojení s rozdílností názorů na předmětnou problematiku vyúsťuje
v právní nejistotu ve způsobu nakládání s těmito prostředky a ve svém důsledku by mohly
zapříčinit nemožnost jejich vratitelnosti a zkrácení příjmů státního rozpočtu.“
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. odkladný účinek lze přiznat, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud z návrhu stěžovatele ověřil, že zde nejsou uvedeny
žádné skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy.
Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení
ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 – 59, www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma,
která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout,
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
[§73 odst. 2 s. ř. s.], musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším
běhu času nijak odčinit“.
Tvrzená újma vycházející z ohrožení veřejného zájmu spočívajícího v jistotě
ve způsobu nakládání s daňovými přeplatky a ve zkrácení příjmů státního rozpočtu
v souvislosti s vracením přeplatku na dani jako důsledku pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu v daňové věci, není důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publikované pod č. 982/2006 Sb. NSS).
Podobným způsobem a s přihlédnutím ke své konkrétní věcné působnosti by totiž mohl
argumentovat každý správní orgán, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, neboť činnost
všech správních orgánů směřuje k uspokojení toho či onoho veřejného zájmu.
To je však v rozporu s mimořádnou povahou institutu odkladného účinku; kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti prolamuje Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní
účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil slovy
o nenahraditelné újmě.
Stěžovatel nadto nesprávně ztotožňuje vznik nenahraditelné újmy s pouhým
ohrožením veřejného zájmu. Pojmovým znakem nenahraditelné újmy je právě
její nezhojitelnost; kromě toho je přiznání odkladného účinku vázáno nikoli na možnost
vzniku újmy (tedy na újmu pouze hrozící), nýbrž na újmu, která by následkem
výkonu či účinků napadeného rozhodnutí s velkou pravděpodobností nastala.
Kdyby naproti tomu soud i přisvědčil stěžovatelovu tvrzení o ohrožení veřejného zájmu,
není jednak jisté, zda do veřejného zájmu bude v důsledku takového ohrožení vůbec zasaženo,
a jednak ani zásah do veřejného zájmu s sebou nutně nenese vznik nenahraditelné újmy.
Jelikož stěžovatel neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí napadeného kasační
stížností by vedly ke vzniku nenahraditelné újmy, soud se již nezabýval tím,
zda by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a zda není v rozporu s veřejným zájmem.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel
ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti,
které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo
možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna základní podmínka pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu