ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.88.2007:105
sp. zn. 9 Afs 88/2007 - 105
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele
CZT a.s. (dříve CZ TABÁK, a.s.), se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 396,
zastoupeného JUDr. Richardem Malečkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 5,
za účasti Celního ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 11, v řízení
o kasační stížnosti podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2006,
č. j. 7 Ca 218/2005 - 75, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutím Celního ředitelství v Praze ze dne 7. 7. 2005, č. j. 18572/04-21
a 18573/04-21. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti též požádal o přiznání odkladného
účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že výkon napadených rozhodnutí by pro něj znamenal
nenahraditelnou újmu a že by došlo k nepřípustnému zásahu do jeho práv, neboť spotřební
daň i daň z přidané hodnoty jsou vyměřeny nesprávně, nezákonně a znamenají dvojí zdanění
téhož zboží. Dále stěžovatel uvádí, že Celní správa ČR svojí nečinností při interních sporech
ohledně sazebního zařazení předmětného zboží způsobila uplynutí šestiměsíční lhůty
pro podání případného opravného hlášení o odvodu spotřební daně a tímto svým postupem
mu znemožnila toto hlášení v zákonem stanovené lhůtě podat.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost
vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem
vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 – 59, publikovaném
na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných
právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.), musí představovat výjimečný
a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody možného vzniku
nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě
stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti
dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli
způsobem dovozovat.
V dané věci stěžovatel poukazuje na skutečnost, že výkon napadeného rozhodnutí
by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu, toto své tvrzení již nijak dále nedoplňuje. Návrhu
na přiznání odkladného účinku by však bylo možno vyhovět pouze na základě řádně
odůvodněné žádosti, tedy pokud by stěžovatel zcela konkrétně svými tvrzeními obsahově
naplnil právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane individuálním určením práv
a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly dotčeny. Přitom (jak je již výše
uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou závislé na osobě a situaci
stěžovatele a takto individuálně je také soud povinen je posoudit. Pokud tedy stěžovatel
v projednávané věci pouze obecně uvádí, že v případě výkonu rozhodnutí dojde
k nepřípustnému zásahu do jeho práv a dále poukazuje na nesprávnost a nezákonnost postupu
Celní správy ČR v předchozím řízení, nejsou tato tvrzení pro posouzení vzniku nenahraditelné
újmy, jakožto základní podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
relevantní.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že stěžovatel
ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti,
které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo
možno v dalším běhu času nijak odčinit a návrhu stěžovatele proto nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu