ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.95.2007
sp. zn. 9 Afs 95/2007 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele J.
H., zastoupeného JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jilská 7, za
účasti Finančního úřadu v Jaroměři, se sídlem v Jaroměři, Svatopluka Čecha 121, v řízení o
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2006, č. j.
31 Ca 94/2006 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení
o žalobě proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jaroměři (dále jen „žalovaný“) ze dne
17. 2. 2006, č. j. 7670/06/245970/6187. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost
stěžovatele o prominutí daňového nedoplatku na silniční dani.
Stěžovatel označil jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“). Má zato, že krajský soud pochybil, když nijak nereagoval na žádost
stěžovatele o prodloužení lhůty k doplnění podání, přestože měl stěžovateli sdělit,
zda mu lhůtu pro předložení dokladů o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
prodlužuje či nikoli. Stěžovatel namítá, že krajský soud měl na základě připravených
důkazních prostředků vyhovět jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků,
a pokud tak neučinil, je jeho rozhodnutí o zastavení řízení z uvedeného důvodu nezákonné.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Žalobou podanou u krajského soudu prostřednictvím právní zástupkyně se stěžovatel
domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2006,
č. j. 7670/06/245970/6187, kterým stěžovateli zamítl žádost o prominutí daňového nedoplatku
na silniční dani.
Usnesením ze dne 28. 4. 2006, č. j. 31 Ca 94/2006 – 13, krajský soud vyzval právní
zástupkyni stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za zahájení soudního řízení do dvou
týdnů od doručení tohoto usnesení a zároveň ji poučil, že nebude-li soudní poplatek ve výši
2000 Kč ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před krajským soudem zastaveno. Usnesení
bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 23. 5. 2006.
Podáním ze dne 27. 6. 2006, doručeným krajskému soudu dne 8. 8. 2006, stěžovatel
požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud stěžovateli osvobození
od soudního poplatku usnesením ze dne 28. 11. 2006, č. j. 31 Ca 94/2006 – 25, nepřiznal
s odůvodněním, že stěžovatel ve stanovené lhůtě krajskému soudu nepředložil doklady,
které by blíže specifikovaly jeho poměry a odůvodňovaly osvobození od poplatkové
povinnosti. Krajský soud měl při svém rozhodování k dispozici pouze fotokopie dokladů
přiložených k žalobě, a proto stěžovatele vyzval, aby mu ve lhůtě do dvou týdnů
předložil vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stěžovatel
dne 17. 10. 2006 požádal o prodloužení lhůty o 30 dnů, krajský soud jeho požadavek
akceptoval, a poté, co stěžovatel ani v prodloužené lhůtě, která uplynula dne 18. 11. 2006,
výzvě krajského soudu nevyhověl, mu osvobození od soudního poplatku nepřiznal,
ve stejném usnesení ze dne 28. 11. 2006 jej zároveň vyzval k zaplacení soudního poplatku
ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení a poučil jej o tom, že nebude-li soudní
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Uvedené usnesení bylo právní
zástupkyni stěžovatele doručeno dne 5. 12. 2006, stěžovateli samému dne 7. 12. 2006.
Usnesením ze dne 19. 12. 2006, č. j. 31 Ca 94/2006 – 29, krajský soud řízení o žalobě
zastavil. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení zdůraznil, že stěžovatel neuhradil
ve stanovené lhůtě soudní poplatek, ačkoli k tomu byl soudem řádně usnesením vyzván
a byl rovněž poučen o následcích nesplnění výzvy k zaplacení poplatku dle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních
poplatcích). Lhůta stanovená usnesením stěžovateli k zaplacení soudního poplatku uplynula
dne 13. 12. 2006, soud proto postupoval podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §9 odst. 1
písm. a) zákona o soudních poplatcích, když s ohledem na marné uplynutí lhůty k zaplacení
poplatku řízení dne 19. 12. 2006 zastavil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
důvodů uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel vytýká krajskému soudu nezákonnost jím vydaného rozhodnutí o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku spočívající v tom, že tento nereagoval
na jeho žádost o prodloužení lhůty k předložení dokladů o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. Z důvodu, že krajský soud nereagoval na žádost stěžovatele
o prodloužení lhůty, stěžovatel nedoplnil žalobu o požadované dokumenty,
i když na jejich základě by krajský soud nutně musel jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků vyhovět.
Přestože formálně jsou výše uvedené kasační námitky součástí kasační stížnosti
podané jak proti usnesení o zastavení řízení ze dne 19. 12. 2006, č. j. 31 Ca 94/2006 - 29,
tak proti jemu předcházejícímu usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku
ze dne 28. 11. 2006, č. j. 31 Ca 94/2006 - 25, svým obsahem míří pouze do rozhodnutí
krajského soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku.
V této souvislosti Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než konstatovat,
že posouzení majetkových poměrů stěžovatele, které je určující pro rozhodnutí ve věci
jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, bylo předmětem jiného řízení u Nejvyššího
správního soudu, a to řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o nepřiznání osvobození od soudního poplatku vedeného pod sp. zn. 9 Afs 94/2007,
která byla pro opožděnost Nejvyšším správním soudem odmítnuta. Splněním podmínek
pro osvobození od soudních poplatků na straně stěžovatele se krajský soud zabýval v řízení
završeném usnesením ze dne 28. 11. 2006, pouze v tomto řízení mohl stěžovatel účinně
uplatnit své námitky zpochybňující postup soudu při řízení předcházejícím závěru
o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků.
V usnesení ze dne 19. 12. 2006, které je napadeno kasační stížností v tomto řízení,
se krajský soud musel v odůvodnění vypořádat se splněním podmínek pro zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační stížnost ve vztahu k důvodům uvedeným
v napadeném usnesení neobsahuje kromě obecného nesouhlasu stěžovatele se zastavením
řízení jiné konkrétní námitky, proto se Nejvyšší správní soud vzhledem k vázanosti
uplatněnými stížními body (§109 odst. 2 s. ř. s.) mohl k zákonnosti rozhodnutí krajského
soudu o zastavení řízení vyjádřit též pouze obecně.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a), ve spojení s §7 odst. 1, zákona o soudních
poplatcích, je soudní poplatek za řízení splatný vznikem poplatkové povinnosti, tedy podáním
návrhu na zahájení řízení. V souladu s položkou 14a, bodu 2., písm. a) Sazebníku poplatků,
který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí soudní poplatek v posuzované věci
2000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty pak soud řízení zastaví.
Soud řízení zastaví rovněž ve smyslu ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., stanoví-li
tak soudní řád správní nebo zvláštní zákon.
Zákon o soudních poplatcích umožňuje předejít následkům nezaplacení soudního
poplatku tím, že dává navrhovateli možnost zaplatit poplatek až na základě výzvy soudu
ve lhůtě soudem stanovené podle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích,
případně jej zaplatit ještě předtím, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci
(ustanovení §9 odst. 7 téhož zákona). Zákon zde jednoznačně stanoví, že usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen
ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech
nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. V okamžiku nabytí právní moci
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zaniká vůči předmětnému podání
poplatková povinnost. Z jazykového i logického výkladu předmětného ustanovení tedy jasně
vyplývá, že ve věcech správního soudnictví je nejzazším termínem pro úhradu soudního
poplatku den nabytí právní moci rozhodnutí.
V přezkoumávaném případě byl stěžovatel po nepřiznání osvobození od soudního
poplatku opětovně vyzván k jeho zaplacení usnesením ze dne 28. 11. 2006, a to ve lhůtě
jednoho týdne od doručení tohoto usnesení, a zároveň poučen o následcích pro případ,
že výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyhoví. Toto usnesení bylo právní zástupkyni
stěžovatele doručeno dne 5. 12. 2006, stěžovateli samému dne 7. 12. 2006. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel zůstal nečinný a soudní poplatek ve lhůtě stanovené krajským soudem
nezaplatil, krajský soud vydal dne 19. 12. 2006 usnesení o zastavení řízení, které nabylo
právní moci dnem doručení poslednímu účastníku řízení, tj. 28. 12. 2006. Ani do tohoto dne
nebyl stěžovatelem soudní poplatek zaplacen a stěžovatel tuto skutečnost v kasační stížnosti
nepopírá, proto podle citovaného ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, věta
druhá in fine, poplatková povinnost za podanou žalobu zanikla a řízení bylo pravomocně
zastaveno.
V dané souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svou dosavadní judikaturu,
kdy např. v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 As 27/2005 - 87, publikovaném
na www.nssoud.cz, uvedl: „Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku (§9 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) je nejen to,
že poplatek nebyl zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen
o následcích nesplnění výzvy (odst. 3 tamtéž) a že marně uplynula lhůta k zaplacení. Zamítl-li
soud návrh na osvobození od poplatkové povinnosti, jímž účastník reagoval na výzvu
k zaplacení poplatku, musí účastníka opětovně vyzvat k zaplacení, stanovit mu lhůtu a poučit
jej o následcích nesplnění výzvy; k prve stanovené lhůtě již nelze přihlížet.“
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že krajský soud
se ve svém rozhodování nedopustil nezákonnosti, zastavil-li řízení o žalobě z důvodu
nezaplacení soudního poplatku, neboť v řízení postupoval zcela v souladu se zákonem,
neopomenul žádné procesní kroky, které mu zákon ukládá, a naopak využil všech prostředků
daných mu zákonem, jak stěžovatele poučit o jeho právech, dal mu příležitost soudní poplatek
uhradit, vyčkal vždy potřebnou dobu k ověření, zda stěžovatel své povinnosti splnil či nikoli.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému
správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu