ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.2.2007:24
sp. zn. 9 As 2/2007 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele P.
V., za účasti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, ul. 28. října,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2006, č. j.
58 Ca 19/2006-11,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení tohoto soudu, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy
a silničního hospodářství, ze dne 14. 10. 2005, č. j. 31142/2005/DSH/Hal/0002. Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání podané stěžovatelem a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu v Bruntále, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 9. 9. 2005,
č. j. ODSH-3250/05, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti
bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ust. §22 odst. 1 písm. f) a přestupku
na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi dle ust. §30 odst. 1 písm. h)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Z předloženého soudního spisu vyplývá, že shora označené usnesení krajského soudu
bylo uloženo dne 10. 11. 2006 u držitele poštovní licence, jehož prostřednictvím soud
prováděl doručování, a to z důvodu nezastižení adresáta (stěžovatele) v místě jeho bydliště.
Stejnou adresu přitom stěžovatel sám uvedl jako adresu pro doručování písemností i v podané
žalobě. Při pokusu o doručení byl stěžovatel v souladu s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v návaznosti
na ust. §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, vyrozuměn o tom, že si má uloženou písemnost vyzvednout, a současně poučen
o tom, že nevyzvedne-li si zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty
za den doručení, i když se o uložení doručované zásilky nedozví. Je pravdou, že stěžovatel si
zásilku osobně vyzvedl na poště dne 18. 11. 2006. Vzhledem k dikci zákona ovšem nelze brát
toto datum za den doručení usnesení krajského soudu. V té době již usnesení bylo doručeno
fikcí a bylo již pravomocné. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004-36 (zveřejněno na www.nssoud.cz), za den doručení
rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti, nelze považovat den,
kdy stěžovatel zásilku osobně převzal, pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula úložní doba,
jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl.
Za den doručení je tedy považováno pondělí 13. 11. 2006.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Dle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců
nebo roků končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Vzhledem k okolnosti, že dnem, který určil počátek běhu předmětné lhůty,
bylo pondělí 13. 11. 2006 a jednalo se lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem pro včasné podání
kasační stížnosti bylo tedy pondělí 27. 11. 2006. Kasační stížnost však byla předána
k poštovní přepravě k doručení soudu až dne 1. 12. 2006. Dle poslední věty
ust. §106 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud podle tohoto ustanovení ve spojení s §120 s. ř. s. předmětnou kasační stížnost
odmítl, neboť lhůta pro její podání byla zmeškána.
Nad rámec rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem na shora uvedené
okolnosti se nezabýval (a ani se zabývat nemohl) věcnými námitkami stěžovatele. Kromě
toho zákon stanoví v ust. §105 odst. 2 s. ř. s. pro stěžovatele povinné zastoupení advokátem.
Krajský soud se pro opožděnost podání kasační stížnosti s touto vadou nevypořádával a jeho
postup v této věci je nutno hodnotit jako správný.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu