ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.74.2007:68
sp. zn. 9 As 74/2007 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelky M.
Š., zastoupené Mgr. Matúšem Bónou, advokátem se sídlem v Brně, Novobranská 14, za účasti
Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se
sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5 , v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2006, č. j. 30 Ca 252/2004 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci Mgr. Matúši Bónovi, advokátu se sídlem v Brně, Novobranská 14,
se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu
(dále jen „žalovaný“), ze dne 29. 9. 2004, č. j. JMK 32358/2004 OÚPSŘ. Tímto rozhodnutím
bylo potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí Městského úřadu Kuřim, odboru stavebního
a vodoprávního, ze dne 21. 7. 2004, č. j. 5982/výst/1103/04/Ma, o povolení stavby „Úprava
náměstí v L.“, a odvolání stěžovatelky a další účastnice řízení F . K. proti tomuto rozhodnutí
bylo zamítnuto.
Z předložené spisové dokumentace krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil
následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Dne 7. 6. 2006 vydal krajský soud rozsudek č. j. 30 Ca 252/2004 – 41, kterým zamítl
žalobu stěžovatelky a F. K. proti výše označenému rozhodnutí žalovaného. Obě stěžovatelky
tento rozsudek napadly společnou kasační stížností podanou dne 12. 7. 2006. Vzhledem
k tomu, že ve svém podání požádaly o ustanovení advokáta, zaslal krajský soud každé z nich
samostatně k vyplnění formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (vzor č. 060 o. s. ř.). Obě
stěžovatelky jej vyplněný doručily soudu a ten následně na základě takto sdělených údajů
posoudil jejich žádosti o ustanovení zástupce. Dospěl přitom k závěru, že předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce [ k tomu srov. §35
odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“)] splňuje pouze stěžovatelka M. Š. Usnesením ze dne 7. 9. 2006, č. j. 30 Ca
252/2004 – 53, jí tak přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a k ochraně
zájmů v projednávané věci jí ustanovil zástupce Mgr. Matúše Bónu. Žádost stěžovatelky F. K.
o ustanovení zástupce krajský soud usnesením ze dne 7. 9. 2006, č. j. 30 Ca 252/2004 – 55,
zamítl. Usnesením ze dne 6. 12. 2006, č. j. 30 Ca 252/2004 – 57, F. K. pak následně vyzval,
aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za řízení o kasační
stížnosti. Jelikož krajský soud zjistil, že soudní poplatek za podanou kasační stížnost
ve stanovené lhůtě neuhradila, usnesením ze dne 22. 5. 2007, č. j. 30 Ca 125/2007 – 7, řízení
o její kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 30 Ca 252/2005 – 41 zastavil. Tímto usnesením
bylo ukončeno řízení o kasační stížnosti F. K., dále již bylo v této věci jednáno pouze o
kasační stížnosti stěžovatelky M. Š.
Právní rámec relevantní pro rozhodování v této věci je vymezen §37 odst. 5 s. ř. s.,
dle něhož předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání
a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Krajský soud dospěl k závěru, že osobní, majetkové a výdělkové poměry stěžovatelky
odůvodňují nárok na osvobození od soudních poplatků a dle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
za splnění těchto předpokladů předseda senátu k její žádosti vydal dne 7. 9. 2006 usnesení
č. j. 30 Ca 252/2004 – 53, kterým jí k ochraně práv ustanovil zástupce z řad advokátů.
Tím je splněna zmíněná podmínka řízení řádného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou nesplňovala formální
náležitosti dle ustanovení §37 odst. 3 a §106 odst. 1 s. ř. s., krajský soud vyzval stěžovatelku
usnesením ze dne 6. 12. 2006, č. j. 30 Ca 252/2004 – 56, k doplnění kasační stížnosti.
Toto usnesení zaslal jak stěžovatelce (dle údajů na doručence jej osobně převzala dne
18. 12. 2006), tak i jejímu zástupci, kterému bylo doručeno dne 6. 4. 2007. V tomto usnesení
soud výslovně uvedl, že bez doplnění požadovaných náležitostí není možno v řízení o kasační
stížnosti pokračovat a rovněž připojil řádné poučení o tom, že nebude-li výzvě ve stanovené
lhůtě vyhověno, kasační stížnost bude odmítnuta. Zástupce stěžovatelky na tuto výzvu nijak
nereagoval a ani sama dotčená stěžovatelka v řízení neučinila žádný úkon.
V této procesní fázi byla věc krajským soudem postoupena Nejvyššímu správnímu
soudu, který zkoumal splnění všech podmínek řízení. Pro samotný zákonný důvod,
o který je opřen výrok tohoto usnesení, zdejší soud odkazuje na výše citované ustanovení §37
odst. 5 s. ř. s., dle něhož platí, že v případě neúplného či vadného podání je soud (předseda
senátu) povinen vyzvat podatele k odstranění vad podání. Odmítnout řízení o takovém
podání je možno v případě, že podání není ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno
a pro tento nedostatek není možno v řízení dále pokračovat. O tomto možném postupu musí
být podatel současně ve výzvě poučen. Jelikož zdejší soud zjistil, že v projednávané věci
ani přes řádnou výzvu a poučení o možnosti odmítnutí řízení o kasační stížnosti nebyly
odstraněny vady podání a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, nezbylo, než řízení
o kasační stížnosti stěžovatelky odmítnout.
Stěžovatelka v podání ze dne 11. 6. 2007 namítla, že ustanovený zástupce
s ní nekomunikuje, zapírá se, nedodržuje termíny a řádně ji neinformuje. Vzhledem k době
uplatnění uvedené námit ky jí však nebylo možno vyhovět, neboť z těchto informací nelze
dovodit nedostatek zastoupení stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti či pochybení
krajského soudu. Stěžovatelka obdržela jak usnesení krajského soudu ze dne 7. 9. 2006,
o ustanovení zástupce Mgr. Matúše Bóny, tak i usnesení ze dne 6. 12. 2006, obsahující výzvu
k odstranění vad a doplnění podání, stejně jako její zástupce. Bylo jí proto známo, kdo byl
ustanoven jejím zástupcem, kde sídlí, a rovněž věděla, že jí v řízení byla uložena povinnost,
kterou měla splnit ve stanovené lhůtě. Měla tedy dostatečný časový prostor, aby ustanoveného
zástupce kontaktovala (pokud tak neučinil on sám), případně sdělila soudu, že zástupce
s ní nekomunikuje a nečiní úkony k ochraně jejích práv. Stěžovatelka však poprvé oznámila
soudu výtky k osobě zástupce až v podání ze dne 11. 6. 2007, tj. několik měsíců po uplynutí
lhůty pro odstranění vad kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud na základě uvedených
skutečností dospěl k závěru, že krajský soud učinil v souladu se zákonem veškeré úkony
k ochraně práv stěžovatelky, zajistil její zastoupení v řízení o kasační stížnosti a zákonným
postupem se snažil odstranit vady jejího podání. Soud je povinen poskytnout účastníkům
stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskyt nout jim poučení o jejich procesních právech
a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu (§36 odst. 1 s. ř. s.).
Za ochranu práv účastníků však nemůže být zodpovědný pouze soud bez jejich součinnosti.
Je zřejmé a logické, že soud nemůže přihlédnout ke skutečnostem, které mu účastník řízení
nesdělí, Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích (např. nález Ústavního soudu
ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. III. ÚS 80/96; usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 1997,
sp. zn. III. ÚS 326/97) zdůraznil zásadu „nechť si každý střeží svá práva“. Případná
odpovědnost advokáta (byť ustanoveného soudem) za škodu způsobenou v souvislosti
s výkonem advokacie nemůže být předmětem tohoto řízení, je plně v dispozici stěžovatelky,
zda se jí bude domáhat.
Nejvyšší správní soud v dané věci ověřil, že stěžovatelka byla v řízení o kasační
stížnosti zastoupena, krajský soud ji i jejího zástupce vyzval k odstranění vad kasační
stížnosti, poskytl jim potřebná poučení, kasační stížnost však ve stanovené lhůtě nebyla
doplněna o potřebné náležitosti vyžadované zákonem pro její projednání. Dle §37 odst. 5
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., je soud v takovém případě povinen kasační stížnost
odmítnout, což Nejvyšší správní soud výrokem tohoto usnesení učinil.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl v řízení ustanoven soudem dle §35 odst. 8 s. ř. s. zástupce,
jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát. V daném případě nemohl být zástupci
tento nárok přiznán, neboť neučinil v řízení žádný úkon směřující k ochraně práv
stěžovatelky, za který by mu náleže la odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu